Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Slušajte ovo svi narodi, pazite svi koji živite po vasiljenoj,
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Prostaci i gospodo, bogati i siromasi.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Usta æe moja kazati premudrost, i srce moje reæi æe razum.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Prignuæu uho svoje k prièi, uz gusle æu otvoriti zagonetku svoju.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Èega da se bojim u zle dane, kad me zloba mojih neprijatelja opkoli?
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Koji se uzdate u silu svoju, i hvalite se velikijem bogatstvom svojim!
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Èovjek neæe nikako brata osloboditi, neæe dati Bogu otkupa za nj.
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
Velik je otkup za dušu, i neæe biti nigda
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Da ko dovijeka živi, i ne vidi groba.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Svi vide gdje umiru kao i neznalica i bezumnik što ginu, i ostavljaju drugima imanje svoje.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Oni misle da æe kuæe njihove trajati dovijeka, i stanovi njihovi od koljena na koljeno; imenima svojim zovu zemlje;
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Ali èovjek u èasti neæe dugo ostati, izjednaèiæe se sa stokom, koju kolju.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Ovaj im se put èini probitaèan, i koji za njima idu, hvale misli njihove;
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Ali æe ih kao ovce zatvoriti u pakao, smrt æe im biti pastir; i ujutru hodiæe po njima pravednici, i oblik njihov zbrisaæe pakao rastavivši ih s naseljem. (Sheol h7585)
Ali æe Bog dušu moju izbaviti iz ruku paklenih; jer me on prima. (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Ne boj se kad se ko bogati; kad raste slava doma njegova.
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Jer kad umre, neæe ništa ponijeti, niti æe poæi za njim slava njegova.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Jer dušu njegovu blagosiljaju za života njegova, i slave tebe, što ugaðaš sebi.
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Ali æe on otiæi u stan otaca svojih, gdje svijeta nigda ne vide.
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Èovjek u èasti, ako nije razuman, izjednaèiæe se sa stokom, koju kolju.
