Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
“To the chief musician upon Ayeleth-hashachar, a psalm of David.” My God, my God, why hast thou forsaken me? why art thou so far from saving me, and from the words of my loud complaint?
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
O my God! I call in the day-time, but thou answerest not; and in the night I find no rest.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
But thou art holy, O thou that dwellest amidst the praises of Israel.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
In thee did our fathers trust: they trusted, and thou didst deliver them.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Unto thee they cried, and were delivered: in thee they trusted, and were not put to shame.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
But I am a worm, and not a man, a reproach of men, and despised of people.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
All those who see me laugh me to scorn: they draw open their lips, they shake their head, [saying, ]
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
“Let him throw himself on the Lord, that he may deliver him: he will save him, for he delighteth in him.”
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Yea, thou art he that took me from the womb: thou hast been my trust when I hung on my mother's breasts.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
Upon thee was I cast from my birth: from my mother's womb art thou my God.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Oh be not far from me [now]; for distress is near; for there is none to help.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Many steers have encompassed me: the strong bulls of Bashan have beset me round.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
They have opened wide against me their mouth, [as] a ravenous and roaring lion.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Like water am I poured out, and all my bones are disjointed: my heart is become like wax, it is melted in the midst of my entrails.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Like a potsherd is my strength dried up; and my tongue cleaveth to my palate; and into the dust of death hast thou laid me down.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
For dogs have encompassed me; the assembly of the wicked have enclosed me: like lions [they threaten] my hands and my feet.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
I may number all my bones: [while] they stare and look upon me.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
They divide my clothes among themselves, and for my garment do they cast lots.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
But thou, O Lord, be not far from me: O [thou who art] my strength, hasten to my aid.
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Deliver from the sword my life, from the power of the dog my solitary soul.
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Save me from the lion's mouth; as thou hast answered me from the horns of the reem.
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
I will relate thy name unto my brethren: in the midst of the congregation will I praise thee.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Ye that fear the Lord, praise him; all ye the seed of Jacob, glorify him; and be in dread of him, all ye the seed of Israel.
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
For he hath not despised nor abhorred the affliction of the poor; neither hath he hidden his face from him; but when he cried unto him, he heard.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Of thee shall be my praise in a great assembly: my vows will I pay in the presence of those who fear him.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
The meek shall eat and be satisfied; they who seek him shall praise the Lord: may your heart live for ever.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
All the ends of the world shall remember and return unto the Lord: and all the families of the nations shall bow themselves down before thee.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
For the kingdom is the Lord's, and he governeth the nations.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
All they that eat the fat of the earth shall bow themselves down; before him shall bend the knee all that are going down into the dust; for none can keep alive his own soul.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
Distant ages shall serve him; there shall be related of the Lord unto future generations.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
They will come, and will tell his righteousness unto a people yet unborn, that he hath done this.
