Žalmy 115

1 Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou.

Ne nama, Gospode, ne nama, nego imenu svojemu daj slavu, po milosti svojoj, po istini svojoj.

2 Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich?

Zašto da govore narodi: gdje li je Bog njihov?

3 Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí.

Bog je naš na nebesima, tvori sve što hoæe.

4 Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských.

Idoli su njihovi srebro i zlato, djelo ruku èovjeèijih.

5 Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí.

Usta imaju, a ne govore; oèi imaju, a ne vide;

6 Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí.

Uši imaju, a ne èuju; nozdrve imaju, a ne mirišu;

7 Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým.

Ruke imaju, a ne hvataju; noge imaju, a ne hode, i ne puštaju glasa iz grla svojega.

8 Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají.

Taki su i oni koji ih grade, i svi koji se uzdaju u njih.

9 Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest.

Dome Izrailjev, uzdaj se u Gospoda; on im je pomoæ i štit.

10 Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.

Dome Aronov, uzdaj se u Gospoda; on im je pomoæ i štit.

11 Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.

Koji se bojite Gospoda, uzdajte se u Gospoda; on im je pomoæ i štit.

12 Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu.

Gospod nas se opominje, blagosilja nas, blagosilja dom Izrailjev, blagosilja dom Aronov;

13 Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým.

Blagosilja one koji se boje Gospoda, male i velike.

14 Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše.

Da vam Gospod umnoži blagoslove, vama i sinovima vašim!

15 Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi.

Gospod da vas blagoslovi, tvorac neba i zemlje!

16 Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským.

Nebo je nebo Gospodnje, a zemlju je dao sinovima èovjeèijim.

17 Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení,

Neæe te mrtvi hvaliti, Gospode, niti oni koji siðu onamo gdje se muèi.

18 Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah.

Nego æemo mi blagosiljati Gospoda otsad i dovijeka. Aliluja!