Žalmy 104

1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

Lobe den HERRN, meine Seele! HERR, mein Gott, du bist sehr herrlich; du bist schön und prächtig geschmückt.

2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

Licht ist dein Kleid, das du anhast. Du breitest aus den Himmel wie einen Teppich;

3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

du wölbest es oben mit Wasser; du fährest auf den Wolken wie auf einem Wagen und gehest auf den Fittichen des Windes

4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

der du machest deine Engel zu Winden und deine Diener zu Feuerflammen;

5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

der du das Erdreich gründest auf seinen Boden, daß es bleibt immer und ewiglich.

6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

Mit der Tiefe deckest du es wie mit einem Kleid, und Wasser stehen über den Bergen.

7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

Aber von deinem Schelten fliehen sie, von deinem Donner fahren sie dahin.

8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

Die Berge gehen hoch hervor, und die Breiten setzen sich herunter zum Ort, den du ihnen gegründet hast.

9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

Du hast eine Grenze gesetzt, darüber kommen sie nicht, und müssen nicht wiederum das Erdreich bedecken.

10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

Du lässest Brunnen quellen in den Gründen, daß die Wasser zwischen den Bergen hinfließen,

11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

daß alle Tiere auf dem Felde trinken und das Wild seinen Durst lösche.

12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

An denselben sitzen die Vögel des Himmels und singen unter den Zweigen.

13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

Du feuchtest die Berge von oben her; du machest das Land voll Früchte, die du schaffest.

14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

Du lässest Gras wachsen für das Vieh und Saat zu Nutz den Menschen, daß du Brot aus der Erde bringest,

15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

und daß der Wein erfreue des Menschen Herz und seine Gestalt schön werde von Öl, und das Brot des Menschen Herz stärke;

16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

daß die Bäume des HERRN voll Safts stehen, die Zedern Libanons, die er gepflanzet hat.

17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

Daselbst nisten die Vögel, und die Reiher wohnen auf den Tannen.

18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

Die hohen Berge sind der Gemsen Zuflucht und die Steinklüfte der Kaninchen.

19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

Du machest den Mond, das Jahr danach zu teilen; die Sonne weiß ihren Niedergang.

20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

Du machest Finsternis, daß Nacht wird; da regen sich alle wilden Tiere,

21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

die jungen Löwen, die da brüllen nach dem Raub und ihre Speise suchen von Gott.

22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

Wenn aber die Sonne aufgehet, heben sie sich davon und legen sich in ihre Löcher.

23 Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

So gehet denn der Mensch aus an seine Arbeit und an sein Ackerwerk bis an den Abend.

24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

HERR, wie sind deine Werke so groß und viel! Du hast sie alle weislich geordnet und die Erde ist voll deiner Güter.

25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

Das Meer, das so groß und weit ist, da wimmelt's ohne Zahl, beide große und kleine Tiere.

26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

Daselbst gehen die Schiffe; da sind Walfische, die du gemacht hast, daß sie drinnen scherzen.

27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

Es wartet alles auf dich, daß du ihnen Speise gebest zu seiner Zeit.

28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

Wenn du ihnen gibst, so sammeln sie; wenn du deine Hand auftust, so werden sie mit Gut gesättiget.

29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

Verbirgest du dein Angesicht, so erschrecken sie; du nimmst weg ihren Odem, so vergehen sie und werden wieder zu Staub.

30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

Du lässest aus deinen Odem, so werden sie geschaffen, und verneuerst die Gestalt der Erde.

31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

Die Ehre des HERRN ist ewig; der HERR hat Wohlgefallen an seinen Werken.

32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

Er schauet die Erde an, so bebet sie; er rühret die Berge an, so rauchen sie.

33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

Ich will dem HERRN singen mein Leben lang und meinen Gott loben, solange ich bin.

34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

Meine Rede müsse ihm wohlgefallen. Ich freue mich des HERRN.

35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

Der Sünder müsse ein Ende werden auf Erden, und die Gottlosen nicht mehr sein! Lobe den HERRN, meine Seele! Halleluja!