Žalmy 102

1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

Gebet eines Elenden, der verzagt und vor Jehovah sein Sinnen ausschüttet. Jehovah, höre mein Gebet, und zu Dir komme mein Angstschrei.

2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

Verbirg Dein Angesicht nicht von mir; am Tag meiner Drangsal neige zu mir Dein Ohr; am Tage, da ich rufe, eile, antworte mir.

3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

Denn meine Tage sind vollendet wie Rauch, und meine Gebeine entbrannt wie ein Feuerbrand.

4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

Geschlagen wie das Kraut ist mein Herz und vertrocknet, daß ich vergaß, mein Brot zu essen.

5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

Von meines Seufzens Stimme klebt mein Gebein an meinem Fleisch.

6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

Dem Pelikan der Wüste gleich bin ich, bin wie der Uhu der Einöden.

7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

Ich bin wach, bin wie der vereinsamte Vogel auf dem Dach.

8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

Den ganzen Tag schmähen mich meine Feinde; die wider mich rasen, schwören bei mir.

9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

Denn Asche esse ich wie Brot, und mische mit Weinen meinen Trank.

10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

Vor Deinem Unwillen und Deiner Entrüstung; denn Du hobst mich auf und warfst mich hin.

11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

Meine Tage sind wie der sich neigende Schatten, und wie das Kraut vertrockne ich.

12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

Doch Du, Jehovah, sitzest ewiglich, und Dein Gedächtnis zu Geschlecht und Geschlecht.

13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

Du wirst aufstehen und Zions Dich erbarmen; denn Zeit ist es, ihr gnädig zu sein, denn die bestimmte Zeit ist gekommen;

14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

Denn Deine Knechte haben Wohlgefallen an seinen Steinen, und sind gnädig gegen seinen Staub.

15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

Und die Völkerschaften fürchten Jehovahs Namen, und alle Könige der Erde Deine Herrlichkeit,

16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

Daß Zion hat gebaut Jehovah, daß Er in Seiner Herrlichkeit erschienen ist.

17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

Er hat Sich gewandt zu dem Gebete des Einsamen, und nicht verachtet ihr Gebet.

18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

Dies sei geschrieben für ein späteres Geschlecht. Ein Volk, das erschaffen wird, soll Dich loben.

19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

Denn von der Höhe Seines Heiligtums schaut Er herab, Jehovah blickt von den Himmeln auf die Erde.

20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

Daß Er den Angstruf des Gebundenen höre und losmache des Todes Söhne.

21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

Auf daß man in Zion von dem Namen Jehovahs erzähle und von Seinem Lobe in Jerusalem.

22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

Wenn sich die Völker zusammenziehen allzumal, und die Königreiche, Jehovah zu dienen.

23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

Er demütigt auf dem Wege meine Kraft, Er kürzt meine Tage.

24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

Ich spreche: Mein Gott, nimm mich nicht hinauf in der Hälfte meiner Tage. Deine Jahre sind für ein Geschlecht der Geschlechter.

25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

Die Erde, die vordem Du gegründet, und die Himmel, Deiner Hände Werk,

26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

Sie werden vergehen, aber Du bestehst; und wie ein Kleid veralten sie alle; Du wandelst sie wie ein Gewand und sie sind verwandelt.

27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.

Du aber bist Derselbe, und Deine Jahre gehen nie aus.

28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.

Die Söhne Deiner Knechte werden wohnen, und ihr Same wird vor Dir gefestigt.