Príslovia 24

1 Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.

Ne zavidi zlijem ljudima niti želi da si s njima.

2 Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.

Jer o pogibli misli srce njihovo i usne njihove govore o muci.

3 Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.

Mudrošæu se zida kuæa i razumom utvrðuje se.

4 Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.

I znanjem se pune klijeti svakoga blaga i dragocjena i mila.

5 Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.

Mudar je èovjek jak, i razuman je èovjek silan snagom.

6 Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.

Jer mudrijem savjetom ratovaæeš, i izbavljenje je u mnoštvu savjetnika.

7 Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.

Visoke su bezumnome mudrosti; neæe otvoriti usta svojih na vratima.

8 Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.

Ko misli zlo èiniti zvaæe se zlikovac.

9 Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.

Misao bezumnikova grijeh je, i potsmjevaè je gad ljudski.

10 Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.

Ako kloneš u nevolji, skratiæe ti se sila.

11 Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?

Izbavljaj pohvatane na smrt; i koje hoæe da pogube, nemoj se ustegnuti od njih.

12 Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?

Ako li reèeš: gle, nijesmo znali za to; neæe li razumjeti onaj koji ispituje srca, i koji èuva dušu tvoju neæe li doznati i platiti svakome po djelima njegovijem?

13 Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.

Sine moj, jedi med, jer je dobar, i sat, jer je sladak grlu tvojemu.

14 Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.

Tako æe biti poznanje mudrosti duši tvojoj, kad je naðeš; i biæe plata, i nadanje tvoje neæe se zatrti.

15 Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.

Bezbožnièe, ne vrebaj oko stana pravednikova, i ne kvari mu poèivanja.

16 Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.

Jer ako i sedam puta padne pravednik, opet ustane, a bezbožnici propadaju u zlu.

17 Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,

Kad padne neprijatelj tvoj, nemoj se radovati, i kad propadne, neka ne igra srce tvoje.

18 Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.

Jer bi vidio Gospod i ne bi mu bilo milo, i obratio bi gnjev svoj od njega na tebe.

19 Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.

Nemoj se žestiti radi nevaljalaca, nemoj zavidjeti bezbožnicima.

20 Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.

Jer nema plate nevaljalcu, žižak æe se bezbožnicima ugasiti.

21 Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.

Boj se Gospoda, sine moj, i cara, i ne miješaj se s nemirnicima.

22 Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?

Jer æe se ujedanput podignuti pogibao njihova, a ko zna propast koja ide od obojice?

23 Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.

I ovo je za mudarce: gledati ko je ko na sudu nije dobro.

24 Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.

Ko govori bezbožniku: pravedan si, njega æe proklinjati ljudi i mrziæe na nj narodi.

25 Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.

A koji ga karaju, oni æe biti mili, i doæi æe na njih blagoslov dobrijeh.

26 Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.

Ko govori rijeèi istinite, u usta ljubi.

27 Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.

Uredi svoj posao na polju, i svrši svoje na njivi, potom i kuæu svoju zidaj.

28 Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.

Ne budi svjedok na bližnjega svojega bez razloga, i ne varaj usnama svojima.

29 Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.

Ne govori: kako je on meni uèinio tako æu ja njemu uèiniti; platiæu ovom èovjeku po djelu njegovu.

30 Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,

Iðah mimo njivu èovjeka lijena i mimo vinograd èovjeka bezumna;

31 A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.

I gle, bješe sve zaraslo u trnje i sve pokrio èkalj, i ograda im kamena razvaljena.

32 A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.

I vidjevši uzeh na um, i gledah i pouèih se.

33 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

Dok malo prospavaš, dok malo prodrijemlješ, dok malo sklopiš ruke da poèineš,

34 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

U tom æe doæi siromaštvo tvoje kao putnik, i oskudica tvoja kao oružan èovjek.