Marek 7
1 I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
PARIJAR akan o jaunkawewe kai ap pokon don re a, me kodo jan Ierujalem.
2 A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.
Ni ar kilan japwilim a tounpadak kai kan proteki pa jamin, jo omiom,
3 Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
Pwe Parijar o Juj akan jota kin mana, ma re jo omiom maj; pwe re wiawia padok en men kaua ko.
4 A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
O ni ar kin puredo jan wajan net, re jota kin mana, ma re jo omiom maj o tiak to to, me re aledi, re kin wiawia: Widen dal tikitik, dal laud, dal praj, o men momod.
5 Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
Parijar o jaunkawewe ko ap kalelapok re a: Da me japwilim omui tounpadak kan jota wiaki padok en men kaua kan? A re manata prot jo omiom?
6 On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
A kotin japen majani on irail: Melel eta en Iejaiaj a kopadar, me komail malaun akan, iduen a intinidi: Aramaj pukat kin kaka kin ia au arail a monion arail me doo jan ia.
7 Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.
Ari, me mal ar kaudok ia, pwe kujoned en aramaj eta, me re kin kaukawewe.
8 Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.
Pwe komail kin kajela kujoned en Kot, ap id wiawia padok en aramaj; iet widen dal laud o tikitik ape; o pil akai, me komail kin wiawia.
9 I pravil jim: Èistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.
A ap kotin majani on ir, melel me komail kajela kujoned en Kot, pwe komail en apwaliela pein omail padok.
10 Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.
Pwe Mojej majani: Kakaki jam om o in om; o meamen me lalaue jam a de in a en kamela!
11 Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,
A komail kin inda, ma aramaj amen indai on jam de in a: Korpan (iet we we: Mairon eu), me koe men aneki jan ia, komail inda, me jota dip a.
12 A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,
Komail ari jola mueid on i, en wiai on jam a de in a meakot.
13 Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
Ap kawe kila maj an en Kot omail padok, me komail pein wiada. O pil me toto me duo met, me komail kin wiawia.
14 I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
Ni a kotin molipe pena pokon o re a, a kotin majani on irail: Komail karoj ron ia o weweki!
15 Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.
Jota meakot men likin aramaj, me pan ko on lole, kajaminela i. A meakan, me koda jan lole, iei eta, me kin kajaminela aramaj.
16 Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
Meamen me jalon a mia men ron, i en ron!
17 A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
Ni a kotilon on nan im eu jan ren aramaj oko, japwilim a tounpadak kan ap kalelapok re a duen karajeraj o.
18 I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?
A ap kotin majani on irail: Da, komail me pil jo lolekon? Komail jota dedeki, me meakot men likin aramaj kin ko on lole, jota kak kajaminela?
19 Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
Pwe a jota ko on nan monion; pwe nan kaped eta, ap pidok wei jan, koko jan meakaroj?
20 Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.
A ap kotin majani: Meakan me koda jan lol en aramaj, iei me kin kajaminela aramaj.
21 Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
Pwe jan lol en aramaj, jan nan monion, lamelam jued kin tapida jan ia: Kamal, nenek, kamela aramaj.
22 Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
Pirap, norok, jarjued, widin, poojued, lalaue, lemai, joukoti.
23 Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.
Mejued pukat karoj tapida jan lole, ap kajaminela aramaj.
24 A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.
I ari kotila jan waja o, kotilan wein Tiruj o Jidon, a lao kotilon on nan im eu, ap jota men, aramaj en aja i. Ari, a jota kak rirala.
25 Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
Pwe li amen, me na jeripein nen jaut ti poa, madan ronada i, ap kodo dairukedi on ni uluwllu a.
26 (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
Li en Krik amen, kijan jap en Jiro-Penijia, potoan on, poekipoeki re a, en kauja jan na jerepein tewil o.
27 Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
lejuj ap kotin majani on i: Jeri ko pan med maj. Pwe a jota mau, ale en jeri ar tuno prot, ap kajedi on ren kiti.
28 A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
A ap japen potoan on i: Melel Main! Ari, kiti kin tunole maremor en jeri ar tunol prot pan tepel.
29 I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
A ap kotin majani on i: Pweki en lokaia en, kowei! TewiI o ko janer ren noum jerepein o!
30 I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
Ari, a kolan im a, a ap diarada, me tewil o ko janer, o na jerpein wonon nan deu a.
31 Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
A lao pil kotin purela jan wein Tiruj o Jidon ap koti don ni le en Kalilaa, weidedo nan wein Dekapolij.
32 I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.
Re ap wa don i jalonepon amen, me loton; irail ari poeki re a, en kotin pwil poa lim a.
33 A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
I ari kotin ukala jan i ni pokon o, ap kilon on jondin lim a nan jalon a o likidi jair lo a.
34 A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.
A ap majandan nanlan, aj mamarada, majani on i: Epata! (iet wewe: Wajok pajan).
35 A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
Jalon a ap madan wajok pajan o al en lo a lapwada. A ap lokaia mau.
36 I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.
I ari kalik irail edi re depa indai on meamen. A kainapwi irail; ari, re ap kalaudela ar kaloki jili.
37 A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.
Re puriamui kila kaualap, inda: Me mau, me a wia dar kan! Pwe a kakaronada me jalonepon, ap kalokaiada, me loton.
