Lukáš 24
1 První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.
atha saptAhaprathamadine'tipratyUSe tA yoSitaH sampAditaM sugandhidravyaM gRhItvA tadanyAbhiH kiyatIbhiH strIbhiH saha zmazAnaM yayuH|
2 I nalezly kámen odvalený od hrobu.
kintu zmazAnadvArAt pASANamapasAritaM dRSTvA
3 A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.
tAH pravizya prabho rdehamaprApya
4 I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.
vyAkulA bhavanti etarhi tejomayavastrAnvitau dvau puruSau tAsAM samIpe samupasthitau
5 Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?
tasmAttAH zaGkAyuktA bhUmAvadhomukhyasyasthuH| tadA tau tA Ucatu rmRtAnAM madhye jIvantaM kuto mRgayatha?
6 Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,
sotra nAsti sa udasthAt|
7 Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.
pApinAM kareSu samarpitena kruze hatena ca manuSyaputreNa tRtIyadivase zmazAnAdutthAtavyam iti kathAM sa galIli tiSThan yuSmabhyaM kathitavAn tAM smarata|
8 I rozpomenuly se na slova jeho.
tadA tasya sA kathA tAsAM manaHsu jAtA|
9 A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.
anantaraM zmazAnAd gatvA tA ekAdazaziSyAdibhyaH sarvvebhyastAM vArttAM kathayAmAsuH|
10 Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
magdalInImariyam, yohanA, yAkUbo mAtA mariyam tadanyAH saGginyo yoSitazca preritebhya etAH sarvvA vArttAH kathayAmAsuH
11 Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
kintu tAsAM kathAm anarthakAkhyAnamAtraM buddhvA kopi na pratyait|
12 Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
tadA pitara utthAya zmazAnAntikaM dadhAva, tatra ca prahvo bhUtvA pArzvaikasthApitaM kevalaM vastraM dadarza; tasmAdAzcaryyaM manyamAno yadaghaTata tanmanasi vicArayan pratasthe|
13 A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
tasminneva dine dvau ziyyau yirUzAlamazcatuSkrozAntaritam immAyugrAmaM gacchantau
14 A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
tAsAM ghaTanAnAM kathAmakathayatAM
15 I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.
tayorAlApavicArayoH kAle yIzurAgatya tAbhyAM saha jagAma
16 Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
kintu yathA tau taM na paricinutastadarthaM tayo rdRSTiH saMruddhA|
17 I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?
sa tau pRSTavAn yuvAM viSaNNau kiM vicArayantau gacchathaH?
18 A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
tatastayoH kliyapAnAmA pratyuvAca yirUzAlamapure'dhunA yAnyaghaTanta tvaM kevalavidezI kiM tadvRttAntaM na jAnAsi?
19 Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
sa papraccha kA ghaTanAH? tadA tau vaktumArebhAte yIzunAmA yo nAsaratIyo bhaviSyadvAdI Izvarasya mAnuSANAJca sAkSAt vAkye karmmaNi ca zaktimAnAsIt
20 A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
tam asmAkaM pradhAnayAjakA vicArakAzca kenApi prakAreNa kruze viddhvA tasya prANAnanAzayan tadIyA ghaTanAH;
21 My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
kintu ya isrAyelIyalokAn uddhArayiSyati sa evAyam ityAzAsmAbhiH kRtA|tadyathA tathAstu tasyA ghaTanAyA adya dinatrayaM gataM|
22 Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,
adhikantvasmAkaM saGginInAM kiyatstrINAM mukhebhyo'sambhavavAkyamidaM zrutaM;
23 A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.
tAH pratyUSe zmazAnaM gatvA tatra tasya deham aprApya vyAghuTyetvA proktavatyaH svargIsadUtau dRSTAvasmAbhistau cAvAdiSTAM sa jIvitavAn|
24 I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
tatosmAkaM kaizcit zmazAnamagamyata te'pi strINAM vAkyAnurUpaM dRSTavantaH kintu taM nApazyan|
25 Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.
tadA sa tAvuvAca, he abodhau he bhaviSyadvAdibhiruktavAkyaM pratyetuM vilambamAnau;
26 Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?
etatsarvvaduHkhaM bhuktvA svabhUtiprAptiH kiM khrISTasya na nyAyyA?
27 A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
tataH sa mUsAgranthamArabhya sarvvabhaviSyadvAdinAM sarvvazAstre svasmin likhitAkhyAnAbhiprAyaM bodhayAmAsa|
28 A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
atha gamyagrAmAbhyarNaM prApya tenAgre gamanalakSaNe darzite
29 Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
tau sAdhayitvAvadatAM sahAvAbhyAM tiSTha dine gate sati rAtrirabhUt; tataH sa tAbhyAM sArddhaM sthAtuM gRhaM yayau|
30 I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
pazcAdbhojanopavezakAle sa pUpaM gRhItvA IzvaraguNAn jagAda taJca bhaMktvA tAbhyAM dadau|
31 I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.
tadA tayo rdRSTau prasannAyAM taM pratyabhijJatuH kintu sa tayoH sAkSAdantardadhe|
32 I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?
tatastau mithobhidhAtum Arabdhavantau gamanakAle yadA kathAmakathayat zAstrArthaJcabodhayat tadAvayo rbuddhiH kiM na prAjvalat?
33 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
tau tatkSaNAdutthAya yirUzAlamapuraM pratyAyayatuH, tatsthAne ziSyANAm ekAdazAnAM saGginAJca darzanaM jAtaM|
34 Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
te procuH prabhurudatiSThad iti satyaM zimone darzanamadAcca|
35 I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
tataH pathaH sarvvaghaTanAyAH pUpabhaJjanena tatparicayasya ca sarvvavRttAntaM tau vaktumArebhAte|
36 A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
itthaM te parasparaM vadanti tatkAle yIzuH svayaM teSAM madhya protthaya yuSmAkaM kalyANaM bhUyAd ityuvAca,
37 Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
kintu bhUtaM pazyAma ityanumAya te samudvivijire treSuzca|
38 I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?
sa uvAca, kuto duHkhitA bhavatha? yuSmAkaM manaHsu sandeha udeti ca kutaH?
39 Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
eSohaM, mama karau pazyata varaM spRSTvA pazyata, mama yAdRzAni pazyatha tAdRzAni bhUtasya mAMsAsthIni na santi|
40 A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
ityuktvA sa hastapAdAn darzayAmAsa|
41 Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?
te'sambhavaM jJAtvA sAnandA na pratyayan| tataH sa tAn papraccha, atra yuSmAkaM samIpe khAdyaM kiJcidasti?
42 A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
tataste kiyaddagdhamatsyaM madhu ca daduH
43 A vzav to, pojedl před nimi,
sa tadAdAya teSAM sAkSAd bubhuje
44 A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.
kathayAmAsa ca mUsAvyavasthAyAM bhaviSyadvAdinAM grantheSu gItapustake ca mayi yAni sarvvANi vacanAni likhitAni tadanurUpANi ghaTiSyante yuSmAbhiH sArddhaM sthitvAhaM yadetadvAkyam avadaM tadidAnIM pratyakSamabhUt|
45 Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.
atha tebhyaH zAstrabodhAdhikAraM datvAvadat,
46 A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
khrISTenetthaM mRtiyAtanA bhoktavyA tRtIyadine ca zmazAnAdutthAtavyaJceti lipirasti;
47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
tannAmnA yirUzAlamamArabhya sarvvadeze manaHparAvarttanasya pApamocanasya ca susaMvAdaH pracArayitavyaH,
48 Vy jste pak svědkové toho.
eSu sarvveSu yUyaM sAkSiNaH|
49 A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
aparaJca pazyata pitrA yat pratijJAtaM tat preSayiSyAmi, ataeva yAvatkAlaM yUyaM svargIyAM zaktiM na prApsyatha tAvatkAlaM yirUzAlamnagare tiSThata|
50 I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
atha sa tAn baithanIyAparyyantaM nItvA hastAvuttolya AziSa vaktumArebhe
51 I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
AziSaM vadanneva ca tebhyaH pRthag bhUtvA svargAya nIto'bhavat|
52 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
tadA te taM bhajamAnA mahAnandena yirUzAlamaM pratyAjagmuH|
53 A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.
tato nirantaraM mandire tiSThanta Izvarasya prazaMsAM dhanyavAdaJca karttam Arebhire| iti||
