Plaè 3
1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
Ego vir videns paupertatem meam in virga indignationis ejus.
2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
Me minavit, et adduxit in tenebras, et non in lucem.
3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
Tantum in me vertit et convertit manum suam tota die.
4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
Vetustam fecit pellem meam et carnem meam; contrivit ossa mea.
5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
Ædificavit in gyro meo, et circumdedit me felle et labore.
6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
In tenebrosis collocavit me, quasi mortuos sempiternos.
7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
Circumædificavit adversum me, ut non egrediar; aggravavit compedem meum.
8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
Sed et cum clamavero, et rogavero, exclusit orationem meam.
9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
Conclusit vias meas lapidibus quadris; semitas meas subvertit.
10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
Ursus insidians factus est mihi, leo in absconditis.
11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
Semitas meas subvertit, et confregit me; posuit me desolatam.
12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
Tetendit arcum suum, et posuit me quasi signum ad sagittam.
13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.
Misit in renibus meis filias pharetræ suæ.
14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
Factus sum in derisum omni populo meo, canticum eorum tota die.
15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
Replevit me amaritudinibus; inebriavit me absinthio.
16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
Et fregit ad numerum dentes meos; cibavit me cinere.
17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
Et repulsa est a pace anima mea; oblitus sum bonorum.
18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
Et dixi: Periit finis meus, et spes mea a Domino.
19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
Recordare paupertatis, et transgressionis meæ, absinthii et fellis.
20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
Memoria memor ero, et tabescet in me anima mea.
21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
Hæc recolens in corde meo, ideo sperabo.
22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
Misericordiæ Domini, quia non sumus consumpti; quia non defecerunt miserationes ejus.
23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
Novi diluculo, multa est fides tua.
24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
Pars mea Dominus, dixit anima mea; propterea exspectabo eum.
25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
Bonus est Dominus sperantibus in eum, animæ quærenti illum.
26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
Bonum est præstolari cum silentio salutare Dei.
27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
Bonum est viro cum portaverit jugum ab adolescentia sua.
28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
Sedebit solitarius, et tacebit, quia levavit super se.
29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
Ponet in pulvere os suum, si forte sit spes.
30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
Dabit percutienti se maxillam: saturabitur opprobriis.
31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;
Quia non repellet in sempiternum Dominus.
32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
Quia si abjecit, et miserebitur, secundum multitudinem misericordiarum suarum.
33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
Non enim humiliavit ex corde suo et abjecit filios hominum.
34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
Ut conteret sub pedibus suis omnes vinctos terræ.
35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
Ut declinaret judicium viri in conspectu vultus Altissimi.
36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
Ut perverteret hominem in judicio suo; Dominus ignoravit.
37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
Quis est iste qui dixit ut fieret, Domino non jubente?
38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
Ex ore Altissimi non egredientur nec mala nec bona?
39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
Quid murmuravit homo vivens, vir pro peccatis suis?
40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
Scrutemur vias nostras, et quæramus, et revertamur ad Dominum.
41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
Levemus corda nostra cum manibus ad Dominum in cælos.
42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
Nos inique egimus, et ad iracundiam provocavimus; idcirco tu inexorabilis es.
43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
Operuisti in furore, et percussisti nos; occidisti, nec pepercisti.
44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
Opposuisti nubem tibi, ne transeat oratio.
45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
Eradicationem et abjectionem posuisti me in medio populorum.
46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
Aperuerunt super nos os suum omnes inimici.
47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
Formido et laqueus facta est nobis vaticinatio, et contritio.
48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
Divisiones aquarum deduxit oculus meus, in contritione filiæ populi mei.
49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
Oculus meus afflictus est, nec tacuit, eo quod non esset requies.
50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
Donec respiceret et videret Dominus de cælis.
51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
Oculus meus deprædatus est animam meam in cunctis filiabus urbis meæ.
52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
Venatione ceperunt me quasi avem inimici mei gratis.
53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
Lapsa est in lacum vita mea, et posuerunt lapidem super me.
54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
Inundaverunt aquæ super caput meum; dixi: Perii.
55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
Invocavi nomen tuum, Domine, de lacu novissimo.
56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
Vocem meam audisti; ne avertas aurem tuam a singultu meo et clamoribus.
57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
Appropinquasti in die quando invocavi te; dixisti: Ne timeas.
58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
Judicasti, Domine, causam animæ meæ, redemptor vitæ meæ.
59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
Vidisti, Domine, iniquitatem illorum adversum me: judica judicium meum.
60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
Vidisti omnem furorem, universas cogitationes eorum adversum me.
61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
Audisti opprobrium eorum, Domine, omnes cogitationes eorum adversum me.
62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
Labia insurgentium mihi, et meditationes eorum adversum me tota die.
63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
Sessionem eorum et resurrectionem eorum vide; ego sum psalmus eorum.
64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
Redes eis vicem, Domine, juxta opera manuum suarum.
65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
Dabis eis scutum cordis, laborem tuum.
66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
Persequeris in furore, et conteres eos sub cælis, Domine.
