< Jan 4 >

1 A jakž poznal Pán, že jsou slyšeli farizeové, že by Ježíš více učedlníků činil a křtil nežli Jan,
Now, when the Master heard that the Pharisees had been told that he was making and baptizing more disciples than John
2 (Ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale učedlníci jeho, )
(Though it was not Jesus himself, but his disciples, who baptized),
3 Opustil Judstvo a odšel opět do Galilee.
he left Judea, and set out again for Galilee.
4 Musil pak jíti skrze Samaří.
He had to pass through Samaria,
5 I přišel k městu Samařskému, kteréž slove Sichar, vedle popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému.
and, on his way, he came to a Samaritan town called Shechem, near the plot of land that Jacob gave to his son Joseph.
6 Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo již okolo šesté hodiny.
Jacob’s Spring was there, and Jesus, being tired after his journey, sat down beside the spring, just as he was. It was then about midday.
7 I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréžto řekl Ježíš: Dej mi píti.
A woman of Samaria came to draw water; and Jesus said to her – ‘Give me some to drink,’
8 (Nebo učedlníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů.)
For his disciples had gone into the town to buy food.
9 I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.)
‘How is it,’ replied the Samaritan woman, ‘that you who are a Jew ask for water from a Samaritan woman like me?’ (For Jews do not associate with Samaritans).
10 Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a věděla, kdo jest, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dalť by tobě vody živé.
‘If you knew of the gift of God,’ replied Jesus, ‘and who it is that is saying to you “Give me some water,” you would have asked him, and he would have given you living water.’
11 I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou?
‘You have no bucket, Sir, and the well is deep,’ she said. ‘Where did you get that “living water?”
12 Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho?
Surely you are not greater than our ancestor Jacob who gave us the well, and used to drink from it himself, and his sons, and his cattle!’
13 Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opět.
‘All who drink of this water,’ replied Jesus, ‘will be thirsty again;
14 Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému. (aiōn g165, aiōnios g166)
but whoever once drinks of the water that I will give him will never thirst any more; but the water that I will give him will become a spring welling up within him – a source of eternal life.’ (aiōn g165, aiōnios g166)
15 Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, ať bych nežíznila, ani chodila sem vážiti.
‘Give me this water, Sir,’ said the woman, ‘so that I may not be thirsty, nor have to come all the way here to draw water.’
16 Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přijď sem.
‘Go and call your husband,’ said Jesus, ‘and then come back.’
17 Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže.
‘I have no husband,’ answered the woman. ‘You are right in saying “I have no husband,”’ replied Jesus,
18 Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla.
‘For you have had five husbands, and the man with whom you are now living is not your husband; in saying that, you have spoken the truth.’
19 Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok.
‘I see, Sir, that you are a prophet!’ exclaimed the woman.
20 Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdežto náleží se modliti.
‘It was on this mountain that our ancestors worshiped; and yet you Jews say that the proper place for worship is in Jerusalem.’
21 Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci.
‘Believe me,’ replied Jesus, ‘a time is coming when it will be neither on this mountain nor in Jerusalem that you will worship the Father.
22 Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se pak modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest.
You Samaritans do not know what you worship; we know what we worship, for salvation comes from the Jews.
23 Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu.
But a time is coming, indeed it is already here, when the true worshipers will worship the Father spiritually and truly; for such are the worshipers that the Father desires.
24 Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti.
God is Spirit; and those who worship him must worship spiritually and truly.’
25 Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, jenž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko.
‘I know,’ answered the woman, ‘that the Messiah, who is called the Christ, is coming; when once he has come, he will tell us everything.’
26 Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou.
‘I am he,’ Jesus said to her, ‘I who am speaking to you.’
27 A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, avšak žádný jemu neřekl: Nač se jí ptáš, aneb proč mluvíš s ní?
At this moment his disciples came up, and were surprised to find him talking with a woman; but none of them asked “What do you want?” or “Why are you talking with her?”
28 I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem:
So the woman, leaving her pitcher, went back to the town, and said to the people,
29 Pojďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus?
‘Come and see someone who has told me everything that I have done. Can he be the Christ?’
30 Tedy vyšli z města, a přišli k němu.
And the people left the town and went to see Jesus.
31 Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez.
Meanwhile the disciples kept saying to him, ‘Take something to eat, Rabbi.’
32 A on řekl jim: Jáť mám pokrm k jísti, kteréhož vy nevíte.
‘I have food to eat,’ he answered, ‘of which you know nothing.’
33 Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti?
‘Can anyone have brought him anything to eat?’ the disciples said to one another.
34 Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho.
‘My food,’ replied Jesus, ‘is to do the will of him who sent me, and to complete his work.
35 Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí vašich, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni.
Don’t you say that it still wants four months to harvest? Why, look up, and see how white the fields are for harvest!
36 Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, spolu se radoval, i kdo žne. (aiōnios g166)
Already the reaper is receiving wages and gathering in sheaves for eternal life, so that sower and reaper rejoice together. (aiōnios g166)
37 Nebo i v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, jenž rozsívá, a jiný, kterýž žne.
For here the proverb holds good – “One sows, another reaps.”
38 Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. Jiníť jsou pracovali, a vy jste v jejich práce vešli.
I have sent you to reap that on which you have spent no labour; others have laboured, and you have reaped the results of their labour.’
39 Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila.
Many from that town came to believe in Jesus – Samaritans though they were – because the woman had said, “He has told me everything that I have done.”
40 A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni.
And, when these Samaritans had come to Jesus, they begged him to stay with them, and he stayed there two days.
41 A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho.
But far more came to believe in him because of what he said himself,
42 A ženě té řekli: Že již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě Spasitel světa, Kristus.
and they said to the woman, ‘It is no longer because of what you say that we believe in him, for we have heard him ourselves and know that he really is the Saviour of the world.’
43 Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee.
After these two days Jesus went on to Galilee;
44 Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že prorok v vlasti své v vážnosti není.
for he himself declared that “a prophet is not honoured in his own country.”
45 A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli ke dni svátečnímu.
When he entered Galilee, the Galileans welcomed him, for they had seen all that he did at Jerusalem during the Festival, at which they also had been present.
46 Tedy opět přišel Ježíš do Káně Galilejské, kdežto učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl.
So Jesus came again to Cana in Galilee, where he had turned the water into wine. Now there was one of the king’s officers whose son was lying ill at Capernaum.
47 Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati.
When this man heard that Jesus had returned from Judea to Galilee, he went to him, and begged him to come down and cure his son; for he was at the point of death.
48 I řekl k němu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte.
Jesus answered, ‘Unless you all see signs and wonders, you will not believe.’
49 Dí jemu ten královský služebník: Pane, pojď prve, nežli umře syn můj.
‘Sir,’ said the officer, ‘come down before my child dies.’ And Jesus answered, ‘Go, your son is living.’
50 Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil k němu Ježíš, a šel.
The man believed what Jesus said to him, and went;
51 Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali mu, řkouce: Syn tvůj živ jest.
and, while he was on his way down, his servants met him, and told him that his child was living.
52 Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.
So he asked them at what time the boy began to get better. ‘It was yesterday, about one o’clock,’ they said, ‘that the fever left him.’
53 Tedy poznal otec, že právě v tu hodinu to se stalo, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken.
By this the father knew that it was at the very time when Jesus had said to him “Your son is living”; and he himself, with all his household, believed in Jesus.
54 To opět druhý div učinil Ježíš, přišed z Judstva do Galilee.
This was the second occasion on which Jesus gave a sign of his mission on coming from Judea to Galilee.

< Jan 4 >