< Jób 9 >

1 Odpověděv pak Job, řekl:
Alors Job prit la parole et dit:
2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
Je sais bien qu'il en est ainsi: comment l'homme serait-il juste vis-à-vis de Dieu?
3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
S'il voulait contester avec lui, sur mille choses il ne pourrait répondre à une seule.
4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
Dieu est sage en son cœur, et puissant en force: qui lui a résisté, et est demeuré en paix?
5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
Il transporte les montagnes, sans qu'elles le sachent, il les renverse dans sa colère;
6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
il secoue la terre sur sa base, et ses colonnes sont ébranlées.
7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
Il commande au soleil, et le soleil ne se lève pas; il met un sceau sur les étoiles.
8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
Seul, il étend les cieux, il marche sur les hauteurs de la mer.
9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
Il a créé la Grande Ourse, Orion, les Pléiades, et les régions du ciel austral.
10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
Il fait des merveilles qu'on ne peut sonder, des prodiges qu'on ne saurait compter.
11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
Voici qu'il passe près de moi, et je ne le vois pas; il s'éloigne, sans que je l'aperçoive.
12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
S'il ravit une proie, qui s'y opposera, qui lui dira: « Que fais-tu? »
13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
Dieu! Rien ne fléchit sa colère; devant lui s'inclinent les légions d'orgueil.
14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
Et moi je songerais à lui répondre, à choisir mes paroles pour discuter avec lui!
15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
Aurais-je pour moi la justice, je ne répondrais pas; j'implorerais la clémence de mon juge.
16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
Même s'il se rendait à mon appel, je ne croirais pas qu'il eût écouté ma voix:
17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
lui qui me brise comme dans un tourbillon, et multiplie mes blessures sans motif;
18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
qui ne me laisse point respirer, et me rassasie d'amertume.
19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
S'agit-il de force, voici qu'il est fort, s'agit-il de droit, il dit: « Qui m'assigne? »
20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
Serais-je irréprochable, ma bouche même me condamnerait; serais-je innocent, elle me déclarerait pervers.
21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
Innocent! Je le suis; je ne tiens pas à l'existence, et la vie m'est à charge.
22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
Il m'importe après tout; c'est pourquoi j'ai dit: « Il fait périr également le juste et l'impie. »
23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
Si du moins le fléau tuait d'un seul coup! Hélas! il se rit des épreuves de l'innocent!
24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
La terre est livrée aux mains du méchant, Dieu voile la face de ses juges: si ce n'est pas lui, qui est-ce donc?
25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
Mes jours sont plus rapides qu'un courrier, ils fuient sans avoir vu le bonheur;
26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
ils passent comme la barque de jonc, comme l'aigle qui fond sur sa proie.
27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
Si je dis: « Je veux oublier ma plainte, quitter mon air triste, prendre un air joyeux, »
28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
je tremble pour toutes mes douleurs, je sais que tu ne me tiendras pas pour innocent.
29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
Je serai jugé coupable: pourquoi prendre une peine inutile?
30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
Quand je me laverais dans la neige, quand je purifierais mes mains avec le bor,
31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
tu me plongerais dans la fange, et mes vêtements m'auraient en horreur.
32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
Dieu n'est pas un homme comme moi, pour que je lui réponde, pour que nous comparaissions ensemble en justice.
33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
Il n'y a pas entre nous d'arbitre qui pose sa main sur nous deux.
34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
Qu'il retire sa verge de dessus moi, que ses terreurs cessent de m'épouvanter:
35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
alors je parlerai sans le craindre; autrement, je ne suis point à moi-même.

< Jób 9 >