Jób 6
1 Odpovídaje pak Job, řekl:
Then Job answered and said,
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
Oh that my vexation were but weighed, and my calamity laid in the balances together!
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
For now it would be heavier than the sand of the seas: therefore have my words been rash.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
For the arrows of the Almighty are within me, the poison whereof my spirit drinketh up: the terrors of God do set themselves in array against me.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
Doth the wild ass bray when he hath grass? or loweth the ox over his fodder?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
Can that which hath no savour be eaten without salt? or is there any taste in the white of an egg?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
My soul refuseth to touch [them]; they are as loathsome meat to me.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
Oh that I might have my request; and that God would grant [me] the thing that I long for.
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
Even that it would please God to crush me; that he would let loose his hand, and cut me off!
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
Then should I yet have comfort; yea, I would exult in pain that spareth not: for I have not denied the words of the Holy One.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
What is my strength, that I should wait? and what is mine end, at I should be patient?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
Is my strength the strength of stones? or is my flesh of brass?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
Is it not that I have no help in me, and that effectual working is driven quite from me?
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
To him that is ready to faint kindness [should be shewed] from his friend; even to him that forsaketh the fear of the Almighty.
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
My brethren have dealt deceitfully as a brook, as the channel of brooks that pass away;
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
Which are black by reason of the ice, [and] wherein the snow hideth itself:
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
What time they wax warm, they vanish: when it is hot, they are consumed out of their place.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
The caravans [that travel] by the way of them turn aside; they go up into the waste, and perish.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
The caravans of Tema looked, the companies of Sheba waited for them.
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
They were ashamed because they had hoped; they came thither, and were confounded.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
For now ye are nothing; ye see a terror, and are afraid.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
Did I say, Give unto me? or, offer a present for me of your substance?
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
Or, Deliver me from the adversary’s hand? or, Redeem me from the hand of the oppressors?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
Teach me, and I will hold my peace: and cause me to understand wherein I have erred.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
How forcible are words of uprightness! but what doth your arguing reprove?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
Do ye imagine to reprove words? seeing that the speeches of one that is desperate are as wind.
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
Yea, ye would cast [lots] upon the fatherless, and make merchandise of your friend.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
Now therefore be pleased to look upon me; for surely I shall not lie to your face.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
Return, I pray you, let there be no injustice; yea, return again, my cause is righteous.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
Is there injustice on my tongue? cannot my taste discern mischievous things?
