Jób 40

1 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:

I Jahve se obrati Jobu i reče mu:

2 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.

“Zar će se s Jakim preti još kudilac? Tužitelj Božji nek' sam odgovori!”

3 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:

A Job odgovori Jahvi i reče:

4 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.

“Odveć sam malen: što da odgovorim? Rukom ću svoja zatisnuti usta.

5 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.

Riječ rekoh - neću više započeti; rekoh dvije - al' neću nastaviti.”

6 Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:

Nato Jahve odgovori Jobu iz oluje i reče:

7 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

“Bokove svoje opaši k'o junak, ja ću te pitat', a ti me pouči.

8 Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?

Zar bi i moj sud pogaziti htio, okrivio me da sebe opravdaš?

9 Èili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?

Zar ti mišica snagu Božju ima, zar glasom grmjet' možeš poput njega?

10 Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.

Ogrni se sjajem i veličanstvom, dostojanstvom se odjeni i slavom.

11 Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.

Plani dÓe bijesom ognja jarosnoga, pogledom jednim snizi oholnika.

12 Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.

Ponositoga pogledaj, slomi ga, na mjestu satri svakoga zlikovca.

13 Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.

U zemlju sve njih zajedno zakopaj, u mračnu ih pozatvaraj tamnicu.

14 A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.

Tada ću i ja tebi odat' hvalu što si se svojom desnicom spasio.

15 Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.

A sada, dÓe promotri Behemota! Travom se hrani poput govečeta,

16 Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.

u bedrima je, gle, snaga njegova, a krepkost mu u mišićju trbušnom.

17 Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.

Poput cedra rep podignut ukruti, sva su mu stegna ispreplele žile.

18 Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.

Mjedene cijevi kosti su njegove, zglobovi mu od željeza kvrge.

19 Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.

Prvenac on je Božjega stvaranja; mačem ga je naoružao tvorac.

20 Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.

Gore mu danak u hrani donose i sve zvijerje što po njima se igra.

21 V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.

Pod lotosom on zavaljen počiva, guštik močvarni i glib kriju ga.

22 Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.

Sjenu mu pravi lotosovo lišće, pod vrbama on hladuje potočnim.

23 Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.

Nabuja li rijeka, on ne strahuje: nimalo njega ne bi zabrinulo da mu u žvale i sav Jordan jurne.

24 Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?

Tko bi za oči uhvatio njega i tko bi mu nos sulicom probio?