Jób 37

1 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.

Patiesi, par to trīc mana sirds un uzlec no savas vietas.

2 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

Klausiet, jel klausiet, kā Viņa pērkons rūc, un kāda balss no Viņa mutes iziet.

3 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

Viņš to izlaiž pa visām debesīm, un Savu spīdumu pa visiem zemes galiem.

4 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

Pēc tam rūc Viņa balss, Viņš liek pērkonam rībēt ar varenu skaņu un neaiztur tos (zibeņus), kad Viņa balss nāk dzirdama.

5 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

Tas stiprais Dievs ar Savu balsi liek pērkonam rūkt brīnišķi, Viņš dara lielas lietas, ko neizprotam.

6 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

Jo Viņš saka uz sniegu: krīti uz zemi, un uz stipro lietu, tad stiprais lietus ir klāt ar varu.

7 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

Viņš aizzieģelē visu cilvēku roku, lai Viņu pazīst visi ļaudis, ko viņš radījis.

8 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

Zvēri iet savā alā un paliek savā vietā.

9 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

No dienvidu puses nāk vētra un no ziemeļa puses aukstums.

10 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

Caur tā stiprā Dieva pūšanu nāk salna, ka platas upes aizsalst.

11 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

Viņš arī apkrauj ar ūdeņiem biezos mākoņus un izplēš Savus ugunīgos padebešus.

12 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

Tie griežas apkārt pēc Viņa gudrā prāta, ka tie padara visu, ko Viņš tiem pavēl pa visu plato pasauli,

13 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

Vai par rīksti savai zemei, vai par labu Viņš tā liek notikt.

14 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

Liec to vērā, Ījab, stāvi klusu, un apdomā tā stiprā Dieva brīnumus.

15 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

Vai tu zini, kad Dievs nodomājis, Savu debesu spīdumam likt spīdēt?

16 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

Vai tu zini padebešu lidināšanos, tā Visuzinātāja brīnumus?

17 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

Tu, kam drēbes paliek karstas, kad Viņš zemi svilina dienas vidus bulā.

18 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

Vai tu ar Viņu esi izpletis tos spožos padebešus, kas cieti stāv kā liets spieģelis?

19 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

Stāsti mums, ko mums Viņam būs sacīt, jo aiz tumsības mēs nekā nevaram izdarīt.

20 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

Vai Viņam lai saka, ka es runāšu? Jo kurš cilvēks vēlētos, lai viņu aprij!

21 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

Un nu gan saules gaismu neredz, kas pie debesīm spoži spīd, bet kad vējš pūš, tā skaidrojās.

22 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

No ziemeļiem nāk zelts, - bet Dievs mājo bijājamā godībā.

23 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

To Visuvareno, to mēs nepanāksim, kas liels spēkā, bet tiesu un taisnības pilnību Viņš negroza.

24 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

Tāpēc cilvēki Viņu bīstas, Viņš neuzlūko nevienu pašgudru.