Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
Then responded Zophar the Naamathite, and said: —
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
Should, the multitude of words, not be answered? Or should, a man full of talk, be justified?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Shall, thy pratings, cause men to hold their peace? When thou hast mocked, shall there be none to put thee to shame?
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
Since thou hast said, Right is my doctrine, and pure am I in his eyes.
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
But, in very deed, oh that GOD would speak, that he would open his lips with thee:
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
That he would declare to thee the secrets of wisdom, for they are double to that which actually is, —Know then that GOD could bring into forgetfulness for thee, a portion of thine iniquity.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
The hidden depth of GOD canst thou discover? Or, unto the furthest limit of the Almighty, canst thou attain?
The heights of the heavens, what canst thou do? Depths deeper than hades, what canst thou know? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
Longer than the earth, is the measure thereof, and broader than the sea.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
If he sweep on, or shut up, or call together, Who then shall hinder him?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
For, he, knoweth men of falsity, and seeth iniquity, and him that doth not diligently consider.
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
But, an empty person, will get sense, when, a wild ass’s colt, is born a man!
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
If, thou, hast prepared thy heart, and wilt spread forth, unto him, thy hands—
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
If, iniquity, be in thy hand, Put it far away, and let there not dwell in thy tents perversity,
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
Surely, then, shalt thou lift up thy face free from blemish, and shalt be established, and not fear.
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
For, now, shalt thou forget, sorrow, Like waters passed away, shalt thou remember it.
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
Above high noon, shall rise life’s continuance, Darkness, like a morning, shall appear,
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
And thou shalt he confident, that there is hope, and, when thou hast searched, securely shalt thou lie down;
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
And shalt rest, with none to put thee in terror, —and many shall entreat thy favour.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
But, the eyes of the lawless, shall fail, —and, place of refuge, shall have vanished from them, and, their hope, be a breathing out of life.
