2 Korintským 10

1 Já pak sám Pavel prosím vás skrze tichost a dobrotivost Kristovu, kterýžto v přítomnosti u vás jsem pokorný, ale v nepřítomnosti směle dověrný jsem k vám.

Now, I, Paul, make a personal appeal to you by the meekness and gentleness of the Christ — I who, “in your presence, am humble in my bearing towards you, but, when absent, am bold in my language to you” —

2 Prosím pak vás za to, abych přítomen jsa, nemusil doufanlivý býti tou smělostí, kterouž jsem jmín, že bych smělý byl proti některým, kteříž za to mají, že bychom my podle těla chodili.

I implore you not to drive me to “show my boldness,” when I do come, by the confident tone which I expect to have to adopt towards some of you, who are expecting to find us influenced in our conduct by earthly motives.

3 V těle zajisté chodíce, ne podle těla rytěřujeme,

For, though we live an earthly life, we do not wage an earthly war.

4 Nebo odění rytěřování našeho není tělesné, ale mocné v Bohu k vyvrácení ohrad,

The weapons for our warfare are not earthly, but, under God, are powerful enough to pull down strongholds.

5 Jímžto podvracíme rady, i všelikou vysokost, povyšující se proti umění Božímu, jímajíce všelikou mysl v poddanost Kristu,

We are engaged in confuting arguments and pulling down every barrier raised against the knowledge of God. We are taking captive every hostile thought, to bring it into submission to the Christ,

6 A nahotově majíce pomstu proti každému neposlušenství, když naplněno bude vaše poslušenství.

and are fully prepared to punish every act of rebellion, when once your submission is complete.

7 A což toliko na to, co před očima jest, hledíte? Má-li kdo tu naději o sobě, že by Kristův byl, pomysliž také na to sám u sebe, že jakož on jest Kristův, tak i my Kristovi jsme.

You look at the outward appearance of things! Let any one, who is confident that he belongs to Christ, reflect, for himself, again upon the fact — that we belong to Christ no less than he does.

8 Nebo bychť se pak i ještě hojněji chlubil mocí naší, kterouž nám dal Pán vzdělání a ne k zkažení vašemu, nebuduť zahanben;

Even if I boast extravagantly about our authority — which the Lord gave us for building up your faith and not for overthrowing it — still I have no reason to be ashamed.

9 Abych se nezdál listy strašiti vás.

I say this, that it may not seem as if I were trying to overawe you by my letters.

10 Nebo listové jeho (dí někdo) jsou těžcí a mocní, ale přítomnost osobná jest mdlá, a řeč chaterná.

For people say “His letters are impressive and vigorous, but his personal appearance is insignificant and his speaking contemptible.”

11 Toto nechať myslí takový, že jacíž jsme v slovu skrze psání, vzdáleni jsouce od vás, takoví také budeme i v skutku, přijdouce k vám.

Let such a man be assured of this — that our words in our letters show us to be, when absent, just what our deeds will show us to be, when present.

12 Neboť my se neodvažujeme přimísiti aneb přirovnati k některým, kteříž sami sebe chválí. Ale ti nerozumějí, že sami sebou sebe měří a přirovnávají sebe sobě.

We have not indeed the audacity to class or compare ourselves with some of those who indulge in self-commendation! But, when such persons measure themselves by themselves, and compare themselves with themselves, they show a want of wisdom.

13 My pak nebudeme se nad to, což nám není odměřeno, chlubiti, ale podle míry pravidla, kteroužto míru odměřil nám Bůh, chlubiti se budeme, totiž že jsme dosáhli až k vám.

We, however, will not give way to unlimited boasting, but will confine ourselves to the limits of the sphere to which God limited us, when he permitted us to come as far as Corinth.

14 Nebo ne jako bychom nedosáhli až k vám, rozšiřujeme se nad míru. Až i k vám zajisté přišli jsme v evangelium Kristovu.

For it is not the case, as it would be if we were not in the habit of coming to you, that we are exceeding our bounds! Why, we were the very first to reach you with the Good News of the Christ!

15 Protož my se nad to, což nám není odměřeno, nechlubíme, totiž cizími pracemi, ale naději máme, když víra vaše růsti bude v vás, že my se rozšíříme dále podle toho, jakž nám odměřeno,

Our boasting, therefore, is not unlimited, nor does it extend to the labours of others; but our hope is that, as your faith grows, our influence among you may be very greatly increased — though still confined to our sphere —

16 Totiž, abych ještě i na těch místech, kteráž jsou za vámi dále, kázal evangelium, a ne abych v tom, což jinému odměřeno jest, a již jest hotové, se chlubil.

So that we shall be able to tell the Good News in the districts beyond you, without trespassing on the sphere assigned to others, or boasting of what has been already done.

17 Ale kdo se chlubí, v Pánu se chlub.

‘Let him who boasts make his boast of the Lord.’

18 Nebo ne ten, kdož se sám chválí, zkušený jest, ale ten, kohož Pán chválí.

For it is not the man who commends himself that stands the test, but the man who is commended by the Lord.