Římanům 7
1 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím, ) že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest?
Surely, friends, you know (for I am speaking to people who know what Law means) that Law has power over a person only as long as they lives.
2 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.
For example, by law a married woman is bound to her husband while he is living; but, if her husband dies, she is set free from the law that bound her to him.
3 A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
If, then, during her husband’s lifetime, she unites herself to another man, she will be called an adulteress; but, if her husband dies, the law has no further hold on her, nor, if she unites herself to another man, is she an adulteress.
4 Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
And so with you, my friends; as far as the Law was concerned, you underwent death in the crucified body of the Christ, so that you might be united to another, to him who was raised from the dead, in order that our lives might bear fruit for God.
5 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.
When we were living merely earthly lives, our sinful passions, aroused by the Law, were active in every part of our bodies, with the result that our lives bore fruit for death.
6 Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
But now we are set free from the Law, because we are dead to that which once kept us under restraint; and so we serve under new, spiritual conditions, and not under old, written regulations.
7 Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.
What are we to say, then? That Law and sin are the same thing? Heaven forbid! On the contrary, I should not have learned what sin is, had not it been for Law. If the Law did not say “You must not covet,” I should not know what it is to covet.
8 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.
But sin took advantage of the commandment to arouse in me every form of covetousness, for where there is no consciousness of Law sin shows no sign of life.
9 Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil,
There was a time when I myself, unconscious of Law, was alive; but when the commandment was brought home to me, sin sprang into life, while I died!
10 A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti.
The commandment that should have meant life I found to result in death!
11 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil.
Sin took advantage of the commandment to deceive me, and used it to bring about my death.
12 A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.
And so the Law is holy, and each commandment is also holy, and just, and good.
13 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní.
Did, then, a thing, which in itself was good, involve death in my case? Heaven forbid! It was sin that involved death; so that, by its use of what I regarded as good to bring about my death, its true nature might appear; and in this way the commandment showed how intensely sinful sin is.
14 Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
We know that the Law is spiritual, but I am earthly – sold into slavery to sin.
15 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
I do not understand my own actions. For I am so far from habitually doing what I want to do, that I find myself doing the thing that I hate.
16 Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý.
But when I do what I want not to do, I am admitting that the Law is right.
17 A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
This being so, the action is no longer my own, but is done by the sin which is within me.
18 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém, ) dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám.
I know that there is nothing good in me – I mean in my earthly nature. For, although it is easy for me to want to do right, to act rightly is not easy.
19 Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.
I fail to do the good thing that I want to do, but the bad thing that I want not to do – that I habitually do.
20 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
But, when I do the thing that I want not to do, the action is no longer my own, but is done by the sin which is within me.
21 Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
This, then, is the law that I find – when I want to do right, wrong presents itself!
22 Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;
At heart I delight in the Law of God;
23 Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.
but throughout my body I see a different law, one which is in conflict with the law accepted by my reason, and which endeavours to make me a prisoner to that law of sin which exists throughout my body.
24 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
Miserable man that I am! Who will deliver me from the body that is bringing me to this death?
25 Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
Thank God, there is deliverance through Jesus Christ, our Lord! Well then, for myself, with my reason I serve the Law of God, but with my earthly nature the Law of sin.
