Žalmy 88
1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Cantique. Psaume des fils de Koré. Au chef des chantres. Pour chanter sur la flûte. Cantique d’Héman, l’Ezrachite. Éternel, Dieu de mon salut! Je crie jour et nuit devant toi.
2 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Que ma prière parvienne en ta présence! Prête l’oreille à mes supplications!
Car mon âme est rassasiée de maux, Et ma vie s’approche du séjour des morts. (Sheol h7585)
4 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
Je suis mis au rang de ceux qui descendent dans la fosse, Je suis comme un homme qui n’a plus de force.
5 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Je suis étendu parmi les morts, Semblable à ceux qui sont tués et couchés dans le sépulcre, A ceux dont tu n’as plus le souvenir, Et qui sont séparés de ta main.
6 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Tu m’as jeté dans une fosse profonde, Dans les ténèbres, dans les abîmes.
7 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
Ta fureur s’appesantit sur moi, Et tu m’accables de tous tes flots. (Pause)
8 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Tu as éloigné de moi mes amis, Tu m’as rendu pour eux un objet d’horreur; Je suis enfermé et je ne puis sortir.
9 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Mes yeux se consument dans la souffrance; Je t’invoque tous les jours, ô Éternel! J’étends vers toi les mains.
10 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
Est-ce pour les morts que tu fais des miracles? Les morts se lèvent-ils pour te louer? (Pause)
11 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Parle-t-on de ta bonté dans le sépulcre, De ta fidélité dans l’abîme?
12 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Tes prodiges sont-ils connus dans les ténèbres, Et ta justice dans la terre de l’oubli?
13 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
O Éternel! J’implore ton secours, Et le matin ma prière s’élève à toi.
14 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Pourquoi, Éternel, repousses-tu mon âme? Pourquoi me caches-tu ta face?
15 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Je suis malheureux et moribond dès ma jeunesse, Je suis chargé de tes terreurs, je suis troublé.
16 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Tes fureurs passent sur moi, Tes terreurs m’anéantissent;
17 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
Elles m’environnent tout le jour comme des eaux, Elles m’enveloppent toutes à la fois.
18 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Tu as éloigné de moi amis et compagnons; Mes intimes ont disparu.
