Žalmy 80

1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm svědectví, Azafovi. Ó pastýři Izraelský, pozoruj, kterýž vodíš Jozefa jako stádo, kterýž sedíš nad cherubíny, ó zastkvějž se.

Asafa dziesma dziedātāju vadonim, pēc: „Lilijas ir liecība“. Israēla gans, klausies, Tu, kas Jāzepu vadi kā avis; Tu, kas sēdi pār ķerubiem, parādies ar spožumu!

2 Před Efraimem, Beniaminem a Manasse vzbuď moc svou, a přispěj k spasení našemu.

Uzmodini savu varu priekš Efraīma, Benjamina un Manasus, un nāc mūs pestīt.

3 Ó Bože, navrať nás, a dejž, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.

Ak Dievs, atgriez mūs un liec Savam vaigam spīdēt, tad tapsim pestīti.

4 Hospodine Bože zástupů, dokudž se přísně stavěti budeš k modlitbám lidu svého?

Kungs, Dievs Cebaot, cik ilgi Tava dusmība kūpēs pie Tavu ļaužu lūgšanas?

5 Nakrmil jsi je chlebem pláče, a dals jim vypiti slz míru velikou.

Tu tos ēdini ar asaru maizi un tos dzirdini ar lielu mēru asaru.

6 Postavils nás k sváru sousedům našim, a nepřátelé naši aby sobě posměch z nás činili.

Tu mūs esi licis par ķildu mūsu kaimiņiem, un mūsu ienaidnieki mūs apmēda.

7 Ó Bože zástupů, navrať nás, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.

Dievs Cebaot, atgriezi mūs un liec Savam vaigam spīdēt, tad tapsim pestīti.

8 Ty jsi kmen vinný z Egypta přenesl, vyhnal jsi pohany, a vsadils jej.

Vienu vīna koku Tu esi atvedis no Ēģiptes, pagānus Tu esi izdzinis un to dēstījis.

9 Uprázdnil jsi mu, a učinils, aby se vkořenil, i zemi naplnil.

Vietu priekš viņa Tu esi sataisījis un viņam licis iesakņoties, ka viņš zemi piepildījis.

10 Přikryty jsou hory stínem jeho, a réví jeho jako nejvyšší cedrové.

Kalni ar viņa ēnu ir apklāti un Dieva ciedru koki ar viņa zariem.

11 Vypustil ratolesti své až k moři, a až do řeky rozvody své.

Viņš izplēta savus zarus līdz pat jūrai un savus jaunos zariņus līdz tai lielai upei.

12 I pročež jsi rozbořil hradbu vinice, tak aby každý, kdož by tudy šel, trhati z ní mohl?

Kāpēc tad Tu viņa sētu esi salauzījis, ka visi, kas iet garām, viņu plosa?

13 Vepř divoký zryl ji, a zvěř polní spásla ji.

Mežacūka viņu izrakusi, un lauka zvēri viņu noēduši.

14 Ó Bože zástupů, obrať se již, popatř s nebe, viz a navštěv kmen vinný tento,

Dievs Cebaot, atgriezies jel, skaties no debesīm un redzi un uzlūko šo vīna koku,

15 Vinici tu, kterouž štípila pravice tvá, a mladistvé réví, kteréž jsi zmocnil sobě.

To stādu, ko Tava labā roka dēstījusi, un To Dēlu, ko Tu Sev esi izredzējis!

16 Popálenať jest ohněm a poroubána, od žehrání oblíčeje tvého hyne.

Viņš ar uguni ir sadedzināts un izcirsts; no Tava vaiga rāšanas tie iet bojā.

17 Budiž ruka tvá nad mužem pravice tvé, nad synem člověka, kteréhož jsi zmocnil sobě,

Tava roka lai ir pār to vīru pie Tavas labās rokas, pār To Cilvēka Dēlu, ko Tu Sev esi izredzējis.

18 A neodstoupímeť od tebe; zachovej nás při životu, ať jméno tvé vzýváme.

Tad mēs neatkāpsimies no Tevis; uzturi mūs dzīvus, tad mēs Tavu vārdu piesauksim.

19 Hospodine Bože zástupů, navratiž nás zase, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.

Ak Kungs, Dievs Cebaot, atgriez mūs, liec Savam vaigam spīdēt, tad tapsim pestīti.