Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
O lord, rebuke me not in your wrath: neither chasten me in your hot displeasure.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
For your arrows stick fast in me, and your hand presses me sore.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
There is no soundness in my flesh because of your anger; neither is there any rest in my bones because of my sin.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
For mine iniquities are gone over mine head: as an heavy burden they are too heavy for me.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
My wounds stink and are corrupt because of my foolishness.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
I am troubled; I am bowed down greatly; I go mourning all the day long.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
For my loins are filled with a loathsome disease: and there is no soundness in my flesh.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
I am feeble and sore broken: I have roared by reason of the chaos of my heart.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Lord, all my desire is before you; and my groaning is not hid from you.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
My heart pants, my strength fails me: as for the light of mine eyes, it also is gone from me.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
My lovers and my friends stand aloof from my sore; and my kinsmen stand far off.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
They also that seek after my life lay snares for me: and they that seek my hurt speak mischievous things, and imagine deceits all the day long.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
But I, as a deaf man, heard not; and I was as a dumb man that opens not his mouth.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Thus I was as a man that hears not, and in whose mouth are no reproofs.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
For in you, O LORD, do I hope: you will hear, O Lord my God.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
For I said, Hear me, lest otherwise they should rejoice over me: when my foot slips, they magnify themselves against me.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
For I am ready to halt, and my sorrow is continually before me.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
For I will declare mine iniquity; I will be sorry for my sin.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
But mine enemies are lively, and they are strong: and they that hate me wrongfully are multiplied.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
They also that render evil for good are mine adversaries; because I follow the thing that good is.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Forsake me not, O LORD: O my God, be not far from me.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Make haste to help me, O Lord my salvation.
