Žalmy 35

1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

Psaume de David. Éternel, défends-moi contre mes adversaires; combats ceux qui me combattent!

2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

Prends l'écu et le bouclier, et lève-toi pour me secourir!

3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

Saisis la lance, barre le passage à ceux qui me poursuivent; dis à mon âme: Je suis ton salut.

4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

Qu'ils soient honteux et confus, ceux qui en veulent à ma vie; qu'ils reculent et qu'ils rougissent, ceux qui méditent mon malheur!

5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

Qu'ils soient comme la paille livrée au vent, et que l'ange de l'Éternel les chasse!

6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

Que leur chemin soit ténébreux et glissant, et que l'ange de l'Éternel les poursuive!

7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

Car sans cause ils m'ont tendu leur filet sur une fosse; sans cause ils l'ont creusée pour m'ôter la vie.

8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

Qu'une ruine imprévue l'atteigne! Qu'il soit pris au filet qu'il a caché! Qu'il y tombe et qu'il périsse!

9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

Et mon âme s'égaiera en l'Éternel, et se réjouira de sa délivrance.

10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

Tous mes os diront: Éternel, qui est semblable à toi, qui délivres l'affligé de celui qui est plus fort que lui, l'affligé et le pauvre de celui qui le dépouille?

11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

De faux témoins se lèvent; ils me demandent des choses dont je ne sais rien.

12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

Ils me rendent le mal pour le bien; mon âme est dans l'abandon.

13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

Mais moi, quand ils étaient malades, je me couvrais d'un sac, j'affligeais mon âme par le jeûne, et ma prière revenait sur mon sein.

14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

Je marchais lentement comme pour le deuil d'un ami, d'un frère; j'allais courbé tristement comme au deuil d'une mère.

15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

Mais quand j'ai chancelé, ils se sont rassemblés joyeux; ils se sont rassemblés, me frappant à mon insu, me déchirant sans cesse.

16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

Avec des impies, des bouffons de table, ils grincent les dents contre moi.

17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

Seigneur, jusques à quand le verras-tu? Délivre mon âme de leurs violences; arrache au lion mon unique bien!

18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

Je te célébrerai dans la grande assemblée; je te louerai au milieu d'un peuple nombreux.

19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

Que mes injustes ennemis ne se réjouissent point à mon sujet; que ceux qui me haïssent sans cause ne clignent pas l'œil!

20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

Car ils ne parlent point de paix, mais ils méditent des tromperies contre les gens paisibles du pays.

21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

Ils ont ouvert contre moi leur bouche, disant: Ah! ah! notre œil a vu!

22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

Tu l'as vu, Éternel; ne te tais point!

23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

Seigneur, ne sois pas loin de moi! Réveille-toi, lève-toi pour me faire droit, mon Dieu, mon Seigneur, pour défendre ma cause!

24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

Juge-moi selon ta justice, Éternel mon Dieu, et qu'ils ne se réjouissent point de moi!

25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

Qu'ils ne disent pas en leur cœur: Ah! notre âme est contente! Qu'ils ne disent pas: Nous l'avons englouti!

26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

Qu'ils soient honteux et confus, tous ceux qui se réjouissent de mon mal! Qu'ils soient revêtus de honte et de confusion, ceux qui s'élèvent fièrement contre moi!

27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

Que ceux qui prennent plaisir à ma justice chantent et se réjouissent! Et que sans cesse ils disent: Magnifié soit l'Éternel, qui se plaît à la prospérité de son serviteur!

28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.

Alors ma langue racontera ta justice, et tous les jours elle dira tes louanges.