Žalmy 22

1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

Dāvida dziesma. Dziedātāju vadonim pēc: „rīta blāzmas stirna“. Mans Dievs! Mans Dievs! Kāpēc Tu mani esi atstājis? Tu esi tālu no manas palīdzības, no manas kaukšanas vārdiem.

2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

Mans Dievs, es saucu dienā, bet Tu man neatbildi, un nakti es arī klusu neciešu.

3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

Bet Tu esi svēts, dzīvodams starp Israēla slavas dziesmām.

4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

Uz Tevi mūsu tēvi cerējuši, tie ir cerējuši, un Tu tos esi izglābis.

5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

Uz Tevi tie saukuši un ir izpestīti, tie cerējuši uz Tevi un nav palikuši kaunā.

6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

Bet es esmu tārps un ne cilvēks, cilvēku apsmiekls un ļaužu nicināts.

7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

Visi, kas mani redz, mani apmēda, atplēš lūpas un krata galvu sacīdami:

8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

Viņš to Tam Kungam sūdzējis; lai Tas viņu izrauj un viņu izglābj, ja Tam pie viņa ir labs prāts.

9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

Tomēr Tu tas esi, kas mani izvedis no mātes miesām; Tu man licis paļauties uz Tevi no mātes krūtīm.

10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

Uz Tevi es esmu mests no mātes klēpja, no mātes miesām Tu esi mans Dievs.

11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

Neesi tālu no manis, jo bailība ir tuvu, jo palīga nav.

12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

Lieli vērši mani apstājuši, trekni buļļi ap mani apmetušies.

13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

Tie atplēš savu rīkli pret mani kā lauva, plezdams un rūkdams.

14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

Es esmu izgāzts kā ūdens, visi mani kauli ir izlauzti, mana sirds ir manās miesās kā izkausēts vasks.

15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

Mans spēks ir izkaltis kā poda gabals, un mana mēle līp pie mana zoda, un Tu mani nolieci nāves pīšļos,

16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

Jo suņi mani apstājuši, un ļaundarītāju bars ap mani ir apmeties, tie manas rokas un manas kājas ir izurbuši.

17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

Es visus savus kaulus varu skaitīt, bet viņi skatās un lūko uz mani ar prieku.

18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

Tie dala manas drēbes savā starpā un met kauliņus par manu apģērbu.

19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

Bet Tu, ak Kungs, neesi tālu, mans stiprums, steidzies man palīgā.

20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

Izglāb manu dvēseli no zobena, manu vientuli no suņu varas.

21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

Izpestī mani no lauvas rīkles un paklausi mani no vēršu ragiem.

22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

Es sludināšu Tavu vārdu saviem brāļiem, es Tevi slavēšu draudzes vidū.

23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

Slavējiet To Kungu, jūs, kas Viņu bīstaties, viss Jēkaba dzimums lai Viņu godā, un bīstaties, viss Israēla dzimums.

24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

Jo Viņš nav nicinājis nedz apsmējis bēdīga bēdas, nedz no tā apslēpis Savu vaigu, un kad tas Viņu piesauca, tad Viņš paklausīja.

25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

No Tevis es dziedāšu tai lielā draudzē, es maksāšu savus solījumus to priekšā, kas Viņu bīstas.

26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

Tie bēdīgie ēdīs un būs paēduši, un kas To Kungu meklē, Viņu slavēs; jūsu sirds dzīvos mūžīgi.

27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

Visi zemes gali to pieminēs un atgriezīsies pie Tā Kunga, un visas pagānu tautas klanīsies Viņa priekšā.

28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

Jo Tam Kungam pieder tā valstība, un Viņš valda pār tām tautām.

29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

Visi treknie virs zemes ēdīs un pielūgs, visi, kas pīšļos guļ, klanīsies Viņa priekšā, arī tie, kas nevarēja uzturēt savu dzīvību.

30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.

Viņam būs dzimums, kas Viņam kalpos, par To Kungu sludinās līdz radu radiem;

31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.

Nāks un sludinās Viņa taisnību tiem ļaudīm, kas vēl dzims, ka Viņš to ir darījis.