Žalmy 119
1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
Alef. Blagor poštenim na potu, kateri hodijo po postavi Gospodovi.
2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
Blagor njim, ki hranijo pričanja njegova, ki ga iščejo iz vsega srca.
3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
Kateri tudi ne delajo krivice, ampak hodijo po potih njegovih.
4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
Ti si zapovedal ukaze svoje, da naj se spolnjujejo pridno.
5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
O da bi bila pota moja obernena spolnjevat postave tvoje!
6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
Tedaj se ne osramotim, ko bodem gledal vse zapovedi tvoje.
7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
Slavil te bodem s pravim srcem; učil se sodbâ pravice tvoje.
8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
Postave tvoje bodem spolnjeval, ne zapusti me tako!
9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
Bet. Kako bode deček čistil stezo svojo? Držeč se je poleg besede tvoje.
10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
Iz vsega srca svojega te iščem, ne daj, da izgrešim zapovedi tvoje.
11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
V srci svojem hranim govor tvoj, da ne grešim zoper tebe.
12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
Ti blagoslavljeni Gospod, uči me postave svoje.
13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
Z ustnami svojimi preštevam vse pravice tvojih ust,
14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
Veselim se pota pričanj tvojih, kakor vseh zakladov.
15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
Zapovedi tvoje premišljujem in gledam steze tvoje.
16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
V postavah tvojih se razveseljujem, besede tvoje ne zabim.
17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
Gimel. Dobroto podéli hlapcu svojemu, dokler živim spolnjujem naj besedo tvojo.
18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
Odgrni oči moje, da gledam čuda po zakonu tvojem.
19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
Tujec sem na tej zemlji, ne skrivaj mi zapovedi svojih.
20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
Ginem od hrepenenja po pravicah tvojih vsak čas.
21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
Ti pogubljaš prevzetne, proklete, kateri izgrešajo zapovedi tvoje.
22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
Odvali od mene sramoto in zaničevanje, ker hranim pričanja tvoja.
23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
Tedaj prvaki sedé in govoré zoper mene, hlapec tvoj premišlja postave tvoje.
24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
Tedaj so pričanja tvoja razveseljevanja moja, svetovalci moji.
25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
Dalet. V prahu tiči življenje moje, živega me ohrani po besedi svoji.
26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
Pota svoja sem prešteval, in ti si me uslišal; úči me postave svoje.
27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
Daj, da umem pot zapovedi tvojih, da premišljam čuda tvoja.
28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
Od otožnosti solzi duša moja, dvigni me po besedi svoji.
29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
Krivičnosti pot odvrni od mene, in zakon svoj mi podéli milostno.
30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
Resnice pot volim, sodbe tvoje imam pred očmi.
31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
Držim se pričanj tvojih, Gospod; ne daj, da se osramotim.
32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
Po potih zapovedi tvojih bodem tekal, ko bodeš razširil srce moje.
33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
He. Uči me, Gospod, postav tvojih pót, katero bodem hranil do konca.
34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
Daj, da umem, da hranim zakon tvoj, in da ga spolnjujem iz vsega srca.
35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
Daj, da hodim po zapovedi tvojih poti, ker tá me razveseljuje.
36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
Nagni srce moje k postavam svojim, in ne k dobičku.
37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
Odvrni oči moje, da ne gledajo ničemurnosti; po potih tvojih daj da živim.
38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
Stóri govor svoj hlapcu svojemu, kateri je vdan strahu pred teboj.
39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
Odvrni sramoto mojo, katere se bojim, ker dobre so pravice tvoje.
40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
Glej, ukazov tvojih želim, v pravici tvoji daj mi živeti.
41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
Vav. Ko mi bodejo prišle milosti tvoje, Gospod; blaginja tvoja po govoru tvojem,
42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
Odgovoril bodem njemu, ki me sramoti, kakor je; ker zaupanje imam v besedo tvojo.
43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
Ali od ust mojih ne odvzemi besede svoje resnične; ker pravic tvojih čakam.
44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
In spolnjeval bodem zakon tvoj vedno, vekomaj in vekomaj.
45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
In neprestano bodem hodil po sami širjavi, ker povelj tvojih iščem.
46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
In govoril bodem o pričanjih tvojih pred kralji, in ne bode me sram.
47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
In razveseljujoč se v zapovedih tvojih, katere ljubim,
48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
Dvignil bodem roke svoje do povelj tvojih, katera ljubim, in premišljeval postave tvoje.
49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
Zajin. Spomni se besede svoje s hlapcem svojim, o kateri si mi dal upanje.
50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
To je tolažilo moje v bridkosti moji; da me govor tvoj oživlja.
51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
Prevzetniki se mi posmehujejo silno, od postave tvoje ne zavijem.
52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
Spominjam so sodbà tvojih od vekomaj, Gospod, in samega sebe tolažim.
53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
Vihar me grabi od krivičnih, ki zapuščajo zakon tvoj.
54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
Prepevanju predmet so mi postave tvoje v kraji popotovanj mojih.
55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
Ponoči se spominjam imena tvojega, Gospod; in zakon tvoj spolnjujem.
56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
To je tolažba meni, da hranim zapovedi tvoje.
57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
Het. Delež moj si, Gospod, pravim, da spolnjujem besede tvoje.
58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
Obličje tvoje molim iz vsega srca svojega; milost mi izkaži po govoru svojem.
59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
Pota svoja premišljam, da obračam noge svoje po pričanjih tvojih.
60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
Hitim in se ne mudim spolnjevat zapovedi tvoje.
61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
Krdela krivičnih me plenijo, a postave tvoje ne zabim.
62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
O polunoči vstajam slavit te, zavoljo zapovedi tvojih pravičnih.
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
Tovariš sem vsem, kateri te česté in spolnjujejo povelja tvoja.
64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
Milosti tvoje, o Gospod, polna je zemlja; postave svoje me úči.
65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
Tet. Dobro si storil hlapcu svojemu, Gospod; po besedi svoji.
66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
Izvrstnost pameti in vednosti me úči; ker zapovedim tvojim verujem.
67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
Ko nisem še govoril, motil sem se; sedaj pa spolnjujem govor tvoj.
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
Dober si in dobrotljiv, úči me postave svoje.
69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
Ko zvijačo napravljajo zoper mene prevzetniki, jaz iz vsega srca hranim povelja tvoja.
70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
Debelí se kakor z mastjo njih srce; jaz se zakona tvojega radujem.
71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
Na dobro mi je bila bridkost, da bi se učil postav tvojih.
72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
Boljši mi je zakon tvojih ust nego mnogo tisoč zlatnikov in srebernikov.
73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
Jod. Roke tvoje so me naredile in napravile me; storí me razumnega, da se učim povelj tvojih.
74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
Boječi se tebe naj me vidijo ter se veselé, ker imam v besedi tvoji nado svojo.
75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
Spoznavam, Gospod, da so pravične sodbe tvoje; in da si me v zvestobi ponižal.
76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
Pridi skoraj milost tvoja, da me tolaži, po govoru tvojem s tvojim hlapcem.
77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
Dojdejo naj mi usmiljenja tvoja, da živim; ker zakon je vse razveseljevanje moje.
78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
Osramoté se naj prevzetniki, ker mi hudo delajo po krivem, ko premišljujem povelja tvoja.
79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
Povrnejo se naj k meni boječi se tebe in poznajoči pričanja tvoja.
80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
Srce moje bode pošteno v postavah tvojih, da se ne osramotim.
81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
Kaf. Duša moja koperni po blaginji tvoji; v besedi tvoji imam nado.
82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
Oči moje koperné po govoru tvojem, ko govorim: Kedaj me bodeš potolažil?
83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
Dasì sem podoben mehu v dimu, postav tvojih nisem pozabil.
84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
Koliko bode dnî hlapca tvojega? Kedaj bodeš sodil nje, ki me preganjajo?
85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
Jame mi kopljejo prevzetniki, kateri se ne ravnajo po zakonu tvojem.
86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
Vsa povelja tvoja zgolj resnica; po krivem me preganjajo, pomagaj mi.
87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
Skoraj so me uničili vrženega na tla; jaz pa se nísem izneveril postavam tvojim.
88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
Po milosti svoji ohrani me živega, da spolnjujem pričanja tvojih ust.
89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
Lamed. Vekomaj, o Gospod, biva beseda tvoja v nebesih,
90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
Od roda do roda zvestoba tvoja; ko si ustanavljal zemljo, stala je ona.
91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
Po sodbah tvojih stoji vse še danes; ker vse ono služi tebi.
92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
Ako bi ne bil zakon tvoj vse razveseljevanje moje, zdavnaj že bi bil poginil v nadlogi svoji.
93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
Vekomaj ne pozabim povelj tvojih, ker z njimi hraniš me živega.
94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
Tvoj sem, hrani me, ker povelj tvojih iščem.
95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
Ko me čakajo krivični, da me pogubé, pregledujem pričanja tvoja.
96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
Sleherne popolnosti vidim da je konec; povelje tvoje pa je obširno silno.
97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
Mem. Kako ljubim zakon tvoj! ves dan je premišljevanje moje.
98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
Modrejšega od sovražnikov mojih me dela po poveljih tvojih; ker vekomaj mi je na strani.
99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
Razumnejši postajam od vseh učenikov svojih; ker pričanja tvoja so premišljevanje moje.
100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
Razumnejši sem od starcev, ker hranim povelja tvoja.
101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
Od vsake hudobne steze zadržujem noge svoje, da spolnjujem besedo tvojo.
102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
Od sodbâ tvojih se ne ganem, ker ti me učiš.
103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
Kako sladki so mojemu grlu govori tvoji! sladkejši od medú ustom mojim.
104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
Po poveljih tvojih sem razumen, zatorej sovražim vsako stezo krivičnosti.
105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
Nun. Svetilo nogi moji je beseda tvoja, in poti moji luč.
106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
Prisegel sem, kar bodem držal, da bodem spolnjeval pravične sodbe tvoje.
107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
Ponižan sem silno, Gospod; živega me ohrani, po besedi svoji.
108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
Prostovoljne daritve ust mojih sprejemaj, prosim, Gospod; in pravice svoje me úči.
109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
Duša moja je vedno v roki moji; vendar ne zabim tvojega zakona.
110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
Mogočni krivičniki mi stavijo zanko, vendar od povelj tvojih ne zajdem.
111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
Pričanja tvoja imam vekomaj, ker so veselje mojemu srcu.
112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
Srce svoje nagibljem, da spolnjuje postave tvoje, vekomaj, večno!
113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
Sameh. Misli druge sovražim, zakon pa tvoj ljubim.
114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
Zatišje si moje in ščit moj; v besedi tvoji imam nado.
115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
Umaknite se od mene, hudobni, da hranim ukaze svojega Boga.
116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
Podpiraj me po govoru svojem, da živim; in ne osramoti me v nadi moji.
117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
Podpiraj me, da bodem otét, in da gledam vedno na postave tvoje.
118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
Vse, kateri izgrešujejo postave tvoje, teptaš; ker krivična je njih zvijača.
119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
Kakor žlindro odpravljaš vse krivične sè zemlje; zatorej ljubim pričanja tvoja.
120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
Od strahú pred teboj trepeče meso moje; tako me je strah tvojih sodbâ.
121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
Hajin. Po sodbi delam in pravici; ne izročaj me njim, ki me stiskajo.
122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
Porok bodi hlapcu svojemu na dobro; da me ne zatirajo prevzetni.
123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
Oči moje koperné po blaginji tvoji, in po pravičnem govoru tvojem.
124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
Ravnaj po milosti svoji s hlapcem svojim; in postave svoje me úči.
125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
Hlapec sem tvoj, storí me razumnega, da spoznam pričanja tvoja.
126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
Čas je, da dela Gospod; v nič dévajo zakon tvoj.
127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
Zatorej bolj ljubim ukaze tvoje, ko zlato in sicer najčistejše.
128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
Zato spoznavam vse ukaze za prave; vsako stezo krivičnosti sovražim.
129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
Pe. Čudovita so pričanja tvoja; zatorej jih hrani duša moja.
130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
Dohod besed tvojih razsvetljuje; z razumnostjo podučuje preproste.
131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
Usta svoja raztezam in sopiham; ker želján sem ukazov tvojih.
132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
Ozri se v mé in storí mi milost; kakor je prav proti njim, kateri ljubijo ime tvoje.
133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
Noge moje utrdi v govoru svojem, in ne daj da gospoduje kaka krivica z menoj.
134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
Otmi me zatiranja ljudî, da spolnjujem postave tvoje.
135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
Daj, da sveti tvoje obličje pred hlapcem tvojim; in úči me postave svoje.
136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
Potoki vodâ tekó iz mojih oči, zaradi njih, ki ne spolnjujejo tvojega zakona.
137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
Sade. Pravičen si, Gospod, in raven v sodbah svojih.
138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
Ukazal si pravična pričanja svoja, in silno zvesta.
139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
Od gorečnosti svoje ginem, ker besede tvoje zabijo sovražniki moji.
140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
Čist je govor tvoj močno; zatorej ga ljubi hlapec tvoj.
141 Maličký a opovržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
Majhen sem jaz in zaničevan; povelj tvojih ne zabim,
142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
Pravice tvoje, vedne pravice, in postave tvoje resnične.
143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
Zatiranje in stiska me obhajati; ukazi tvoji so razveseljevanje moje.
144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
Pravica pričanj tvojih je vekomaj; razumnega me naredi, da živim.
145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiž mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
Kof. Ko te kličem iz vsega srca, usliši me, Gospod, da hranim postave tvoje.
146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
Ko te kličem, reši me, da spolnjujem pričanja tvoja.
147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
Préd te pridem v somraku, da vpijem; v besedo tvojo imam upanje.
148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
Oči moje prehitujejo straže, premišljat govor tvoj.
149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
Glas moj poslušaj po milosti svoji, Gospod; po sodbah svojih ohrani me živega,
150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
Ko se bližajo pregrehe učenci, ki so daleč od zakona tvojega,
151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
Blizu si, Gospod; in vsi ukazi tvoji so resnica.
152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
Zdavnaj vem o pričanjih tvojih, da si jih ustanovil vekomaj.
153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
Reš. Ozri se v nadlogo mojo, in reši me; ker zakona tvojega ne zabim.
154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
Prevzemi pravdo mojo in reši me; po govoru svojem ohrani me živega.
155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
Daleč od krivičnih bodi blaginja, ker ne iščejo postav tvojih.
156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
Usmiljenje tvoje je obilo, Gospod; po sodbah tvojih, ohrani me živega.
157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
Dasì je mnogo preganjalcev mojih in sovražnikov mojih, od pričanj tvojih ne krenem.
158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
Kakor hitro vidim izdajalce, mučim z gnjusom samega sebe, ker se ne držé govora tvojega.
159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
Glej, da ljubim povelja tvoja, Gospod; po milosti svoji ohrani me živega.
160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
Preblaga beseda tvoja je sama resnica; in vekomaj je vsaka pravična sodba tvoja.
161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
Šin. Ko me preganjajo po nedolžnem prvaki; boji se besede tvoje moje srce.
162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
Veselim se govora tvojega; kakor kdor je našel plen obilen.
163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
Krivičnost sovražim in studim, zakon tvoj ljubim.
164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
Sedemkrat te hvalim na dán za pravične sodbe tvoje.
165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
Velik mir imajo, kateri ljubijo zakon tvoj, in ní jim izpotike.
166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
Blaginje tvoje čakam, Gospod; in ukaze tvoje spolnjujem.
167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
Duša moja spolnjuje pričanja tvoja, in ljubim jih močno.
168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
Povelja tvoja spolnjujem in pričanja tvoja, ker vsa pota moja so pred teboj.
169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
Tav. Vpitje moje se bližaj tvojemu obličju, Gospod; po besedi svoji naredi me umnega.
170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
Molitev moja pridi pred obličje tvoje; po govoru svojem otmi me.
171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
Hvala bodo vrela z ustnic mojih, ko me bodeš učil postave svoje.
172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
Jezik moj bode prepeval govor tvoj, da so prepravične vse zapovedi tvoje.
173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
V pomoč mi bodi na strani roka tvoja; ker volim povelja tvoja.
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
Po blaginji tvoji hrepenim, Gospod; in zakon tvoj je vse razveseljevanje moje.
175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
Živi duša moja, da hvali tebe; in sodbe tvoje naj pomagajo meni.
176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
Potikam se kakor ovca izgubljena, išči svojega hlapca; ker povelj tvojih ne zabim.
