Žalmy 102

1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

Prière d’un malheureux, lorsqu’il est abattu et qu’il répand sa plainte devant l’Éternel. Éternel, écoute ma prière, Et que mon cri parvienne jusqu’à toi!

2 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

Ne me cache pas ta face au jour de ma détresse! Incline vers moi ton oreille quand je crie! Hâte-toi de m’exaucer!

3 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

Car mes jours s’évanouissent en fumée, Et mes os sont enflammés comme un tison.

4 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

Mon cœur est frappé et se dessèche comme l’herbe; J’oublie même de manger mon pain.

5 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

Mes gémissements sont tels Que mes os s’attachent à ma chair.

6 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

Je ressemble au pélican du désert, Je suis comme le chat-huant des ruines;

7 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

Je n’ai plus de sommeil, et je suis Comme l’oiseau solitaire sur un toit.

8 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

Chaque jour mes ennemis m’outragent, Et c’est par moi que jurent mes adversaires en fureur.

9 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

Je mange la poussière au lieu de pain, Et je mêle des larmes à ma boisson,

10 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

A cause de ta colère et de ta fureur; Car tu m’as soulevé et jeté au loin.

11 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

Mes jours sont comme l’ombre à son déclin, Et je me dessèche comme l’herbe.

12 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

Mais toi, Éternel! Tu règnes à perpétuité, Et ta mémoire dure de génération en génération.

13 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

Tu te lèveras, tu auras pitié de Sion; Car le temps d’avoir pitié d’elle, Le temps fixé est à son terme;

14 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

Car tes serviteurs en aiment les pierres, Ils en chérissent la poussière.

15 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

Alors les nations craindront le nom de l’Éternel, Et tous les rois de la terre ta gloire.

16 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

Oui, l’Éternel rebâtira Sion, Il se montrera dans sa gloire.

17 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

Il est attentif à la prière du misérable, Il ne dédaigne pas sa prière.

18 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

Que cela soit écrit pour la génération future, Et que le peuple qui sera créé célèbre l’Éternel!

19 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

Car il regarde du lieu élevé de sa sainteté; Du haut des cieux l’Éternel regarde sur la terre,

20 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

Pour écouter les gémissements des captifs, Pour délivrer ceux qui vont périr,

21 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

Afin qu’ils publient dans Sion le nom de l’Éternel, Et ses louanges dans Jérusalem,

22 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

Quand tous les peuples s’assembleront, Et tous les royaumes, pour servir l’Éternel.

23 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

Il a brisé ma force dans la route, Il a abrégé mes jours.

24 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

Je dis: Mon Dieu, ne m’enlève pas au milieu de mes jours, Toi, dont les années durent éternellement!

25 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

Tu as anciennement fondé la terre, Et les cieux sont l’ouvrage de tes mains.

26 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

Ils périront, mais tu subsisteras; Ils s’useront tous comme un vêtement; Tu les changeras comme un habit, et ils seront changés.

27 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.

Mais toi, tu restes le même, Et tes années ne finiront point.

28 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.

Les fils de tes serviteurs habiteront leur pays, Et leur postérité s’affermira devant toi.