< Príslovia 5 >

1 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Mans bērns, ņem vērā manu gudrību, griez savu ausi pie manas mācības,
2 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
Ka tu sargi apdomību, un tavas lūpas glabā atzīšanu.
3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Jo svešas sievas lūpas pil kā tīrs medus, un viņas mute ir glumāka nekā eļļa;
4 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Bet gals tai ir rūgts kā vērmeles, un ass kā abējās pusēs griezīgs zobens.
5 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
Viņas kājas nokāpj nāvē, viņas soļi aizsniedz elli; (Sheol h7585)
6 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Lai neapdomā dzīvības ceļus, viņas pēdas grozās, ka nezin kur.
7 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Nu tad, bērni, klausiet man un neatkāpjaties no manas mutes vārdiem.
8 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Lai tavs ceļš paliek tālu no viņas, un nenāc tuvu pie viņas nama durvīm,
9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
Ka tu nedod svešām savu jaunības spēku un savus gadus tam briesmīgam,
10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
Ka sveši nepieēdās no tava spēka, un tavs grūtais pūliņš nenāk svešā namā,
11 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
Un tev pēcgalā nav jānopūšas, kad tava āda un miesa diltin nodilusi,
12 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
Un tev nav jāsaka: „Ak, kā es esmu nīdējis pamācīšanu, un mana sirds smējusies par rāšanu,
13 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
Un neesmu klausījis sava pamācītāja balsi, un savu ausi neesmu griezis uz tiem, kas mani mācīja!
14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Tikko nelaimē vēl neesmu visai(dziļi) iestidzis, pašā draudzes un ļaužu vidū!“
15 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Dzer ūdeni no savas akas, un tekošu ūdeni no sava avota.
16 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Vai tavi avoti lai iztek laukā, un ūdens upes uz ielām?
17 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Lai tās tev vien pieder, un nevienam svešam līdz ar tevi.
18 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Tavs avots lai ir svētīts, un tu priecājies par savas jaunības sievu.
19 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Ak kāda tā mīlīga, kā stirna, un daiļa, kā kalnu kaza! Pie viņas krūtīm pieglaudies allažiņ un ar viņas mīlestību ielīksmojies vienmēr!
20 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Un kādēļ tu, mans bērns, ar citu gribi jaukties un svešas sievietes krūtis apkampt!
21 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Jo cilvēka ceļi stāv priekš Tā Kunga acīm, un Tas sver visus viņa soļus.
22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Bezdievīgo gūstīs viņa paša noziegumi, un ar savu grēku saitēm viņš taps saistīts.
23 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
Bez pamācīšanas palicis, viņš nomirs, un savā lielā ģeķībā viņš gāzīsies.

< Príslovia 5 >