< Príslovia 20 >

1 Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.
شراب استهزا می‌کند و مسکرات عربده می‌آورد، و هر‌که به آن فریفته شود حکیم نیست.۱
2 Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.
هیبت پادشاه مثل غرش شیر است، و هر‌که خشم او را به هیجان آورد، به‌جان خود خطامی ورزد.۲
3 Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.
از نزاع دور شدن برای انسان عزت است، اماهر مرد احمق مجادله می‌کند.۳
4 Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.
مرد کاهل به‌سبب زمستان شیار نمی کند، لهذا در موسم حصاد گدایی می‌کند و نمی یابد.۴
5 Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.
مشورت در دل انسان آب عمیق است، امامرد فهیم آن را می‌کشد.۵
6 Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?
بسا کسانند که هر یک احسان خویش رااعلام می‌کنند، اما مرد امین را کیست که پیدا کند.۶
7 Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.
مرد عادل که به کاملیت خود سلوک نماید، پسرانش بعد از او خجسته خواهند شد.۷
8 Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.
پادشاهی که بر کرسی داوری نشیند، تمامی بدی را از چشمان خود پراکنده می‌سازد.۸
9 Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého?
کیست که تواند گوید: «دل خود را طاهرساختم، و از گناه خویش پاک شدم.»۹
10 Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.
سنگهای مختلف و پیمانه های مختلف، هر دوی آنها نزد خداوند مکروه است.۱۰
11 Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.
طفل نیز از افعالش شناخته می‌شود، که آیااعمالش پاک و راست است یا نه.۱۱
12 Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.
گوش شنوا و چشم بینا، خداوند هر دو آنهارا آفریده است.۱۲
13 Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.
خواب را دوست مدار مبادا فقیر شوی. چشمان خود را باز کن تا از نان سیر گردی.۱۳
14 Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.
مشتری می‌گوید بد است، بد است، اماچون رفت آنگاه فخر می‌کند.۱۴
15 Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.
طلا هست و لعلها بسیار، اما لبهای معرفت جواهر گرانبها است.۱۵
16 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.
جامه آنکس را بگیر که به جهت غریب ضامن است، و او را به رهن بگیر که ضامن بیگانگان است.۱۶
17 Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.
نان فریب برای انسان لذیذ است، اما بعد دهانش از سنگ ریزه‌ها پر خواهد شد.۱۷
18 Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.
فکرها به مشورت محکم می‌شود، و باحسن تدبیر جنگ نما.۱۸
19 Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.
کسی‌که به نمامی گردش کند اسرار را فاش می‌نماید، لهذا با کسی‌که لبهای خود را می‌گشایدمعاشرت منما.۱۹
20 Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.
هر‌که پدر و مادر خود را لعنت کندچراغش در ظلمت غلیظ خاموش خواهد شد.۲۰
21 Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,
اموالی که اولا به تعجیل حاصل می‌شود، عاقبتش مبارک نخواهد شد.۲۱
22 Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.
مگو که از بدی انتقام خواهم کشید، بلکه برخداوند توکل نما و تو را نجات خواهد داد.۲۲
23 Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.
سنگهای مختلف نزد خداوند مکروه است، و ترازوهای متقلب نیکو نیست.۲۳
24 Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?
قدمهای انسان از خداوند است، پس مردراه خود را چگونه بفهمد؟۲۴
25 Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.
شخصی که چیزی را به تعجیل مقدس می‌گوید، و بعد از نذر کردن استفسار می‌کند، دردام می‌افتد.۲۵
26 Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.
پادشاه حکیم شریران را پراکنده می‌سازد وچوم را بر ایشان می‌گرداند.۲۶
27 Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.
روح انسان، چراغ خداوند است که تمامی عمقهای دل را تفتیش می‌نماید.۲۷
28 Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.
رحمت و راستی پادشاه را محافظت می‌کند، و کرسی او به رحمت پایدار خواهد ماند.۲۸
29 Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.
جلال جوانان قوت ایشان است، و عزت پیران موی سفید.۲۹
30 Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.
ضربهای سخت از بدی طاهر می‌کند وتازیانه‌ها به عمق دل فرو می‌رود.۳۰

< Príslovia 20 >