Matouš 22
1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
Once more Jesus spoke to them in parables.
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
‘The kingdom of heaven,’ he said, ‘may be compared to a king who gave a banquet in honour of his son’s wedding.
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.
He sent his servants to call those who had been invited to the banquet, but they were unwilling to come.
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.
A second time he sent some servants, with orders to say to those who had been invited “I have prepared my meal, my cattle and fat beasts are killed and everything is ready; come to the banquet.”
5 Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.
They, however, took no notice, but went off, one to their farm, another to their business;
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.
while the rest, seizing his servants, ill-treated them and killed them.
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.
The king, in anger, sent his troops, put those murderers to death, and set their city on fire.
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Then he said to his servants “The banquet is prepared, but those who were invited were not worthy.
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
So go to the cross-roads, and invite everyone you find to the banquet.”
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
The servants went out into the roads and collected all the people whom they found, whether bad or good; and the bridal-hall was filled with guests.
11 Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
But, when the king went in to see his guests, he noticed there a man who had not put on a wedding-robe.
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
So he said to him “My friend, how is it that you came in here without a wedding-robe?” The man was speechless.
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Then the king said to the attendants “Tie him hand and foot, and put him out into the darkness outside, where there will be weeping and grinding of teeth.”
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
For many are called, but few chosen.’
15 Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Then the Pharisees went away and conferred together as to how they might lay a trap for Jesus in the course of conversation.
16 I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
They sent their disciples, with the Herodians, to say to him, ‘Teacher, we know that you are an honest person, and that you teach the way of God honestly, and are not afraid of anyone; for you pay no regard to a person’s position.
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
Tell us, then, what you think. Are we right in paying taxes to the Emperor, or not?’
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
Perceiving their malice, Jesus answered, ‘Why are you testing me, you hypocrites?
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
Show me the coin with which the tax is paid.’ And, when they had brought him a coin,
20 I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?
he asked, ‘Whose head and title are these?’
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.
‘The Emperor’s,’ they answered, at which he said to them, ‘Then pay to the Emperor what belongs to the Emperor, and to God what belongs to God.’
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
They wondered at his answer, and left him alone and went away.
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
That same day some Sadducees came up to Jesus, maintaining that there is no resurrection. Their question was this, –
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému.
‘Teacher, Moses said – “should a man die without children, the man’s brother will become the husband of the widow, and raise a family for his brother.”
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
Now we had living among us seven brothers; of whom the eldest married and died, and, as he had no family, left his wife for his brother.
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
The same thing happened to the second and the third brothers, and indeed to all the seven.
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
The woman herself died last of all.
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
At the resurrection, then, whose wife will she be out of the seven, all of them having been married to her?’
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží.
‘Your mistake,’ replied Jesus, ‘is due to your ignorance of the scriptures, and of the power of God.
30 Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
For at the resurrection there is no marrying or being married, but all who rise are as angels in heaven.
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:
As to the resurrection of the dead, have you not read these words of God –
32 Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
“I am the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob”? He is not the God of dead people, but of living.’
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
The crowds, who had been listening to him, were greatly struck with his teaching.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
When the Pharisees heard that Jesus had silenced the Sadducees, they collected together.
35 I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:
Then one of them, a Student of the Law, to test him, asked this question –
36 Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?
‘Teacher, what is the greatest commandment in the Law?’
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
His answer was, ‘You must love the Lord your God with all your heart, and with all your soul, and with all your mind.
38 To jest přední a veliké přikázaní.
This is the great first commandment.
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
The second, which is like it, is this – You must love your neighbour as you love yourself.
40 Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.
On these two commandments hang all the Law and the prophets.’
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
Before the Pharisees separated, Jesus put this question to them –
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
‘What do you think about the Christ? Whose son is he?’ ‘David’s,’ they said.
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
‘How is it, then,’ Jesus replied, ‘that David, speaking under inspiration, calls him “lord,” in the passage –
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
“The Lord said to my Lord: Sit at my right hand, until I put your enemies beneath your feet”?
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Since, then, David calls him “lord,” how is he David’s son?’
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati.
No one could say a word in answer; nor did anyone after that day venture to question him further.
