Matouš 18

1 V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest největší v království nebeském?

On the same occasion the disciples came to Jesus, and asked him, ‘Who is really the greatest in the kingdom of heaven?’

2 A zavolav Ježíš pacholátka, postavil je u prostřed nich,

Jesus called a little child to him, and placed it in the middle of them, and then said,

3 A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.

‘I tell you, unless you change and become like little children, you will not enter the kingdom of heaven at all.

4 Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest největší v království nebeském.

Therefore, anyone who will humble themselves like this child – that person will be the greatest in the kingdom of heaven.

5 A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá.

And anyone who, for the sake of my name, welcomes even one little child like this, is welcoming me.

6 Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské.

But, if anyone puts temptation in the way of one of these little ones who believe in me, it would be best for them to be sunk in the depths of the sea with a great millstone hung round their neck.

7 Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.

Alas for the world because of such temptations! There cannot but be temptations but sorrow awaits the person who does the tempting!

8 Protož jestliže ruka tvá aneb noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému aneb bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do ohně věčného. (aiōnios g166)

‘If your hand or your foot causes you to sin, cut it off, and throw it away. It would be better for you to enter life maimed or lame, than to have both hands, or both feet, and be thrown into the fire that never goes out. (aiōnios g166)

9 A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně. (Geenna g1067)

If your eye causes you to sin, take it out, and throw it away. It would be better for you to enter the life with only one eye, than to have both eyes and be thrown into the fires of Gehenna. (Geenna g1067)

10 Viztež, abyste nepotupovali žádného z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky hledí na tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest.

Beware of despising one of these little ones, for in heaven, I tell you, their angels always see the face of my Father who is in heaven.

11 Přišel zajisté Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo.

12 Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá těch devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé?

‘What think you? If a person owns a hundred sheep, and one of them strays, will the person not leave the ninety-nine on the hills, and go and search for the one that is straying?

13 A nahodí-liť mu se nalezti ji, amen pravím vám, že se raduje nad ní více, než nad těmi devadesáti devíti nepobloudilými.

And, if they succeed in finding it, I tell you that they rejoice more over that one sheep than over the ninety-nine which did not stray.

14 Takť není vůle Otce vašeho, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto.

So, too, it is the will of my Father who is in heaven that not one of these little ones should be lost.

15 Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého.

‘If your brother or sister does wrong, go to them and convince them of their fault when you are both alone. If they listen to you, you have won them over.

16 Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě ještě jednoho aneb dva, aby v ústech dvou neb tří svědků stálo každé slovo.

But, if they do not listen to you, take with you one or two others, so that on the evidence of two or three witnesses, every word may be put beyond dispute.

17 Pakliť by jich neuposlechl, pověz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán.

If they refuse to listen to them, speak to the church; and, if they also refuse to listen to the church, treat him as you would a Gentile or a tax-gatherer.

18 Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.

‘I tell you, all that you forbid on earth will be held in heaven to be forbidden, and all that you allow on earth will be held in heaven to be allowed.

19 Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.

Again, I tell you that, if but two of you on earth agree as to what they will pray for, whatever it be, it will be granted them by my Father who is in heaven.

20 Nebo kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu mém, tuť jsem já u prostřed nich.

For where two or three have come together in my name, I am present with them.’

21 Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmi-likrát?

Then Peter came up, and said to Jesus, ‘Master, how often am I to forgive someone who wrongs me? As many as seven times?’

22 I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát.

But Jesus answered, ‘Not seven times, but seventy times seven.

23 A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými.

Therefore the kingdom of heaven may be compared to a king who wished to settle accounts with his servants.

24 A když počal klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven.

When he had begun to do so, one of them was brought to him who owed him ten thousand bags of gold;

25 A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti.

and, as he could not pay, his master ordered him to be sold towards the payment of the debt, together with his wife, and his children, and everything that he had.

26 Tedy padna služebník ten, klaněl se jemu, řka: Pane, poshověj mi, a všecko zaplatím tobě.

The servant threw himself down on the ground before him and said “Have patience with me, and I will pay you all.”

27 I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil.

The master was moved with compassion; and he let him go, and forgave him the debt.

28 Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen.

But, on going out, that same servant came upon one of his fellow servants who owed him a hundred silver coins. Seizing him by the throat, he said “Pay what you owe me.”

29 Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všecko zaplatím tobě.

His fellow servant threw himself on the ground and begged for mercy. “Have patience with me,” he said, “and I will pay you.”

30 On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu.

But the other would not, but went and put him in prison until he should pay his debt.

31 Vidouce pak spoluslužebníci jeho, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo.

When his fellow servants saw what had happened, they were greatly distressed, and went to their master and laid the whole matter before him.

32 Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil.

So the master sent for the servant, and said to him “You wicked servant! When you begged me for mercy, I forgave you the whole of that debt.

33 Zdaliž i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou?

Shouldn’t you, also, to have shown mercy to your fellow servant, just as I showed mercy to you?”

34 I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen.

Then his master, in anger, handed him over to the jailers, until he should pay the whole of his debt.

35 Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí svých provinění jejich.

So, also, will my heavenly Father do to you, unless each one of you forgives his brother or sister from your heart.’