Lukáš 9
1 I svolav dvanácte učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali.
O Isus dija vika e dešuduje apostoluren thaj dija len zor thaj vlast pe sa e benga thaj te sastaren taro nasvalipe.
2 I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné.
Bičhalda len te propovedin taro Carstvo e Devleso thaj te sastaren e nasvalen.
3 A řekl jim: Nic nebeřte na tu cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte.
Vaćarda lenđe: “Khanči ma len dromese: ni rovli, ni trasta, ni mangro, ni pare thaj te ma avol tumen po duj fostanura.
4 A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zůstaňte, a odtud vyjděte.
Kana džan ane nesavo čher, bešen gothe, dži kaj ni ka džan ane aver than.
5 A kteříž by vás koli nepřijali, vyjdouce z města toho, také i ten prach z noh svých vyrazte na svědectví proti nim.
Te ni manglje tumen ane nesavo foro, ikljen gothar thaj tresin o praho tare tumare pingre sar svedočanstvo protiv lende.”
6 I vyšedše, chodili po městečkách vůkol, zvěstujíce evangelium, a uzdravujíce všudy.
E sikade đele thaj phirde taro gav dži ko gav. Propovedisade o Lačho Lafi thaj sastarde e manušen ke sa e thana.
7 Uslyšel pak Heródes čtvrták o všech věcech, kteréž se dály od něho. I rozjímal to v mysli své, proto že bylo praveno od některých, že by Jan vstal z mrtvých,
Kana o Irod, o vladari e Galilejako, šunda tare sa so sasa, sasa zbunimo golese kaj nesave vaćarde kaj o Jovane o Krstitelj uštilo tare mule.
8 A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od některých pak, že by jeden z proroků starých vstal.
Thaj avera vaćarde kaj ki phuv sikadilo o Ilija, a nesave vaćarde kaj uštilo tare mule nesavo proroko taro purano vreme.
9 I řekl Heródes: Jana jsem já sťal. Kdož pak jest tento, o kterémž já slyším takové věci? I žádostiv byl ho viděti.
Thaj vaćarda o Irod: “E Jovaneso šoro me čhindem, Savo si akana kava kastar gasave čudura šunav?” Thaj manglja te dičhol e Isuse.
10 Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli činili. A pojav je, odšel soukromí na místo pusté města řečeného Betsaida.
Kana irisajle e apostolura, vaćarde e Isusese sa so ćerde. O Isus tegani inđarda e sikaden pesa thaj katane đele pašo foro savo akhardol Vitsaida te šaj aven korkore.
11 Zvěděvše pak zástupové, šli za ním; i přijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteříž uzdravení potřebovali, uzdravoval.
Al but manuša šunde kaj đelo o Isus, thaj lije te džan pale leste. O Isus primisada len thaj lija te propovedil lenđe taro Carstvo e Devleso thaj sastarda kolen saven trubuja sastipe.
12 Den pak počal se nachylovati. I přistoupivše dvanácte, řekli jemu: Propusť zástupy, ať rozejdouce se do městeček okolních a do vesnic, jdou a hledají pokrmů, nebo jsme tuto na místě pustém.
Kana lija o đive te načhol, avile e dešuduj apostolura pašo Isus thaj vaćarde: “Mukh e manušen. Nek džan ane pašutne gava thaj ane thana kaj šaj te aračhen khanči xamase thaj kaj šaj te soven, golese kaj sam ko than kaj naj khanči.”
13 I řekl jim: Dejte vy jim jísti. A oni řekli: Nemámeť víc než pět chlebů a dvě rybě, leč bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken lid pokrmů?
O Isus vaćarda lenđe: “Den len tumen te xan!” Von vaćarde: “Amen isi samo pandž mangre thaj duj mačhe. Amen li te dža te ćina sa kale manušenđe te xan?”
14 Nebo bylo mužů okolo pěti tisíců. I řekl učedlníkům svým. Rozkažte se jim posaditi v každém řadu po padesáti.
Gothe sesa paše pandž milje murša. Tegani o Isus vaćarda pe sikadenđe: “Čhuven len te bešen ane kupe po pinda džene.”
15 I učinili tak, a posadili se všickni.
E sikade ćerde gija thaj bešljarde len savoren.
16 A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, vzhlédl v nebe, a dobrořečil jim, i lámal, a rozdával učedlníkům, aby kladli před zástup.
O Isus lija gola pandž mangre thaj gole duje mačhen, dikhlja ano nebo thaj zahvalisada e Devlese. Phaglja e mangre thaj e mačhen thaj dija len ke sikade te den e manušen.
17 I jedli, a nasyceni jsou všickni. A sebráno jest, což jim bylo ostalo drobtů, dvanácte košů.
Savore xalje thaj čalile. Pale gova ćidije dešuduj korpe kolestar so ačhilo so xalje e manuša.
18 I stalo se, když se on modlil obzvláštně, že byli s ním učedlníci. I otázal se jich, řka: Kým mne praví býti zástupové?
Jekh đive o Isus molisajlo korkoro thaj lesa sesa lese dešuduj sikade. Vov pučlja len: “So vaćaren e manuša, ko sem me?”
19 A oni odpověděvše, řekli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak, že prorok jeden z starých vstal.
E sikade vaćarde lese: “Nesave manuša vaćaren kaj san o Jovane o Krstitelj, a avera kaj san o Ilija o proroko, a nesave vaćaren kaj san jekh tare purane prorokura savo uštilo tare mule.”
20 I řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl: Krista toho Božího.
O Isus pučlja len: “A tumen, so phenen, ko sem me?” O Petar vaćarda: “Tu san o Hrist, bičhaldo taro Dol.”
21 A on s pohrůžkou jim přikázal, aby toho žádnému nepravili,
O Isus zurale naredisada e sikadenđe te ma vaćaren khanikase kaj si vov o Hrist.
22 Pravě: Že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a od předních kněží i od zákonníků, a zamordován býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.
Thaj phenda: “Me, o Čhavo e manušeso, trubul te avav but mučimo. E phuredera, e šorutne sveštenikura thaj e učitelja tare Mojsijaso zakon ka čhuden man. Ka avav mudardo, al me trito đive ka uštav tare mule.”
23 I pravil všechněm: Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne.
Tegani o Isus savorenđe vaćarda: “Ko manđol te džal pale mande, nek ačhavol korkoro pes thaj nek lol piro krsto svako đive thaj nek džal pale mande.
24 Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, tenť ji zachová,
Golese ko manđol piro džuvdipe te aračhol, ka hasarol le, al ko hasarol piro džuvdipe paše mande, ka aračhol le.
25 Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, kdyby sám sebe ztratil, aneb sám sebe zmrhal?
Savo šukaripe ka avol e manuše ako sa o sveto dobil, al pes hasarol il upropastil pes?
26 Nebo kdož by se za mne styděl a za mé řeči, za tohoť se Syn člověka styděti bude, když přijde v slávě své a Otcově i svatých andělů.
Golese, ko ladžal mandar thaj tare mingre lafura, lestar i me, o Čhavo e manušeso, ka ladžav kana ka avav ane mingri slava thaj ani slava mingre Dadesi thaj e svetone melekurenđi.
27 Ale pravímť vám jistě: Jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až uzří království Boží.
Čače vaćarav tumenđe, nesave tumendar save sen kate ni ka meren dok ni dičhen o Carstvo e Devleso.”
28 I stalo se po těch řečech, jako po osmi dnech, že vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil.
Kana nakhle ohto đive pale gova, o Isus lija e Petre, e Jovane thaj e Jakove thaj iklilo ko brego te molil pe e Devlese.
29 A když se modlil, učiněna jest tvář jeho proměněná, a oděv jeho bílý a stkvoucí.
Kana molisajlo, leso muj ćerdilo averčhande thaj lese šeja ćerdile parne thaj sjajna.
30 A aj, dva muži mluvili s ním, a ti byli Mojžíš a Eliáš.
Thaj dikh, tari jekh drom iklile duj manuša thaj lije te vaćaren e Isusesa. Gola sesa o Mojsije thaj o Ilija.
31 Kteříž okázavše se v slávě, vypravovali o smrti jeho, kterouž měl podstoupiti v Jeruzalémě.
Sikadile ani slava thaj vaćarde tare leso meripe savo trubuja te avol ano Jerusalim.
32 Petr pak a ti, kteříž s ním byli, obtíženi byli snem, a procítivše, viděli slávu jeho a ty dva muže, ani stojí s ním.
O Petar thaj kala so sesa lesa, zasute thaj kana džungadile dikhlje e Isuse ani slava thaj duje manušen sar lesa ačhen.
33 I stalo se, když oni odešli od něho, řekl Petr Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám zde býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, a Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden, nevěda, co mluví.
Kana lije o Mojsije thaj o Ilija te crden pe taro Isus, o Petar phenda e Isusese: “Gospode! Šukar kaj sam kate. Te ćera trin senice: Jekh tuće, jekh e Mojsijase thaj jekh e Ilijase.” Ni džanglja so te vaćarol.
34 A když on to mluvil, stal se oblak, i zastínil je. Báli se pak, když onino vcházeli do oblaku.
A dok vov gova vaćarda, avilo o oblako savo učharda len. Thaj von, kana učharda len o oblako, darajle.
35 I stal se hlas z oblaku řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, toho poslouchejte.
Thaj šunde glaso andare kova oblako vaćarindoj: “Kava si mingro manglo čhavo save me birisadem. Le šunen!”
36 A když se ten hlas stal, nalezen jest Ježíš sám. A oni mlčeli, a nepravili žádnému v těch dnech ničeho z těch věcí, kteréž viděli.
Pale gova so šundilo o glaso, e sikade dikhlje samo e Isuse korkore. Thaj von khanči ni vaćarde khanikase tare gova so dikhlje.
37 Stalo se pak druhého dne, když sstupovali s hory, potkal jej zástup mnohý.
Thearinto đive kana o Isus thaj lese sikade ulile taro brego, but manuša avile ko Isus.
38 A aj, muž z zástupu zvolal, řka: Mistře, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, neboť jediného toho mám.
Thaj dikh, tare but manuša akharda le jekh: “Učitelju! Moliv tut, dikh pe mingro čhavo golese kaj si jekhoro.”
39 A aj, duch jej napadá, a on i hned křičí, a lomcuje jím slinícím se, a nesnadně odchází od něho, sápaje jím.
O bilačho duxo dolol le thaj tari jekh drom lol te dol vika thaj čhudol le ane grčura tare savi ikljol i spuma taro leso muj thaj o duxo ni ačhavol le thaj sa malaksil le.
40 I prosil jsem učedlníků tvých, aby jej vyvrhli, ale nemohli.
“Molisadem ćire sikaden te ikalen e bilačhe duxo, al von naštine.”
41 I odpověděv Ježíš, řekl: Ó pokolení nevěrné a převrácené, dokudž budu u vás, a snášeti budu vás? Přiveď sem syna svého.
O Isus vaćarda lenđe: “O, bipačaće thaj rumime potomkura! Vadži kozom trubul te avav tumencar thaj te trpiv tumen? An ćire čhave akari!”
42 A v tom, když on přicházel, porazil jej ďábel, a lomcoval jím. I přimluvil duchu nečistému Ježíš, a uzdravil toho mládence, a navrátil jej otci jeho.
A dok avola o čhavoro premal leste, o bilačho duxo perada e čhave ki phuv ane grčura thaj lija te tresil le. A o Isus zapovedisada e bilačhe duxose te ikljol lestar, sastarda e čhave thaj dija le lese dadese.
43 I děsili se všickni nad velikomocností Božskou. A když se všickni divili všem věcem, kteréž činil Ježíš, řekl učedlníkům svým:
Savore divisajle so dikhlje e Devleso baro zuralipe. Savore divisajle sa kolese so o Isus ćerola. Tegani o Isus vaćarda pe sikadenđe:
44 Složte vy v uších svých řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské.
“Šukar šunen kala lafura: Me, o Čhavo e manušeso, trubul te avav dindo ane vasta e manušenđe.”
45 Ale oni nesrozuměli slovu tomu, a bylo před nimi skryto, aby nevyrozuměli jemu. A nesměli se ho otázati o tom slovu.
Al e sikade ni haljarde kala lafura, golese kaj sasa lendar garado te našti haljaren. Thaj darajle te pučen le kale lafese.
46 I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl největší.
E sikade lije te vaćaren maškar pumende ko si lendar embaro.
47 Ježíš pak viděv přemyšlování srdce jejich, vzav dítě, postavil je podlé sebe,
Al o Isus džanglja so si ane lenđe ile. Lija e čhavore čhuta le paše peste,
48 A řekl jim: Kdožkoli přijal by dítě toto ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by koli mne přijal, přijímá toho, kterýž mne poslal. Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, tenť bude veliký.
thaj vaćarda lenđe: “Savo primil kale čhavore ane mingro alav, man primil. Thaj ko man primil, primil e Devle savo bičhalda man. Golese kaj, ko si maškare tumende emcikno, vov si embaro.”
49 I odpověděv Jan, řekl: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá; i bránili jsme mu, proto že nechodí s námi.
Tegani vaćarda o Jovane e Isusese: “Gospode! Dikhljam jekhe sar ćire alavesa tradol e benđen. Amen vaćardam lese te ma ćerol gova, golese kaj ni džal amencar pale tute.”
50 I dí jemu Ježíš: Nebraňtež. Nebo kdoť není proti nám, s námiť jest.
Al o Isus vaćarda lese: “Mučhen le, golese kaj ko naj protiv tumende, tumencar si.”
51 I stalo se, když se doplnili dnové vzetí jeho zhůru, že on se na tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma.
Kana sesa paše e đivesa te avol o Isus vazdimo ko nebo, zurale odlučisada te džal ano Jerusalim.
52 I poslal posly před sebou. A oni jdouce, vešli do městečka Samaritánského, aby jemu připravili.
Thaj bičhalda glasnikuren angle peste thaj von đele thaj dije ano gav ani Samarija te lačharen lese kaj te sovol.
53 Ale nepřijali ho, proto že oblíčej jeho byl obrácen k jití do Jeruzaléma.
Al e manuša ni manglje le gothe, golese kaj džanglje kaj manđol te džal ano Jerusalim.
54 A viděvše to učedlníci jeho Jakub a Jan, řekli: Pane, chceš-li, ať díme, aby oheň sstoupil s nebe, a spálil je, jako i Eliáš učinil?
Kana dikhlje gova lese sikade o Jakov thaj o Jovane, pučlje e Isuse: “Gospode! Manđe li te phena te uljol i jag taro nebo thaj te phabarol len [sar so gova ćerda o Ilija]?”
55 Ale obrátiv se, potrestal jich, řka: Nevíte, čího jste vy duchu.
Al o Isus irisajlo thaj dija vika pe lende. [Phenda: “Ni džanen tare savo duxo sen.
56 Syn zajisté člověka nepřišel zatracovati duší lidských, ale aby spasil. I odešli do jiného městečka.
Golese kaj me, o Čhavo e manušeso, ni aviljem te uništiv e manušengo džuvdipe, nego te spasiv.”] Thaj đele ane aver gav.
57 Stalo se pak, když šli, že řekl jemu na cestě jeden: Pane, půjdu za tebou, kam se koli obrátíš.
Sar đele dromesa, nesavo manuš vaćarda e Isuse: “Me ka džav tusa kaj tu dža.”
58 I řekl jemu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.
Al o Isus phenda lese: “E lisicen isi jazbina thaj e čirikljen isi gnezdura, al me, o Čhavo e manušeso, naj man kaj mingro šoro te pašljarav.”
59 I řekl jinému: Poď za mnou. Ale on řekl: Pane, dopusť mi prvé jíti a pochovati otce mého.
A o Isus avere manušese vaćarda: “Phir pale mande.” A kova manuš phenda: “Gospode! Mukh man angleder te džav te prahov mingre dade.”
60 I dí jemu Ježíš: Nech ať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvěstuj království Boží.
Al o Isus vaćarda lese: “Ačhav e mule, nek prahon pe mulen. Al tu dža thaj propovedi taro Carstvo e Devleso.”
61 I řekl opět jiný: Půjdu za tebou, Pane, ale prvé dopusť mi, ať se rozžehnám s těmi, kteříž jsou v domě mém.
A aver manuš vaćarda: “Gospode! Me ka džav pale tute, al mukh man te džav te oprostiv man mingre čherutnencar.”
62 Řekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpět, není způsobný k království Božímu.
A o Isus phenda lese: “Kova savo čhuvol piro va ko plugo te oril a dičhol palal, naj pogodno pašo Carstvo e Devleso.”
