Lukáš 9
1 I svolav dvanácte učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali.
Jesus called the Twelve together, and gave them power and authority over all demons, as well as to cure diseases.
2 I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné.
He sent them out as his messengers, to proclaim the kingdom of God, and to work cures.
3 A řekl jim: Nic nebeřte na tu cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte.
‘Do not,’ he said to them, ‘take anything for your journey; not even a staff, or a bag, or bread, or any silver, or a change of clothes with you.
4 A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zůstaňte, a odtud vyjděte.
Whatever house you go to stay in, remain there, and leave from that place.
5 A kteříž by vás koli nepřijali, vyjdouce z města toho, také i ten prach z noh svých vyrazte na svědectví proti nim.
If people do not welcome you, as you leave that town, shake even the dust off your feet, as a protest against them.’
6 I vyšedše, chodili po městečkách vůkol, zvěstujíce evangelium, a uzdravujíce všudy.
Then they set out and went from village to village, telling the good news and curing people everywhere.
7 Uslyšel pak Heródes čtvrták o všech věcech, kteréž se dály od něho. I rozjímal to v mysli své, proto že bylo praveno od některých, že by Jan vstal z mrtvých,
Herod the ruler heard of all that was happening, and was perplexed, because it was said by some that John must be risen from the dead.
8 A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od některých pak, že by jeden z proroků starých vstal.
Some again said that Elijah had appeared, and others that one of the old prophets had risen again.
9 I řekl Heródes: Jana jsem já sťal. Kdož pak jest tento, o kterémž já slyším takové věci? I žádostiv byl ho viděti.
But Herod himself said, ‘John I beheaded; but who is this of whom I hear such things?’ And he endeavoured to see him.
10 Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli činili. A pojav je, odšel soukromí na místo pusté města řečeného Betsaida.
When the apostles returned, they related to Jesus all that they had done. Then Jesus went privately to a town called Bethsaida, taking the apostles with him.
11 Zvěděvše pak zástupové, šli za ním; i přijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteříž uzdravení potřebovali, uzdravoval.
But the people recognised him and followed him in crowds; and Jesus welcomed them and spoke to them about the kingdom of God, while he cured those who were in need of help.
12 Den pak počal se nachylovati. I přistoupivše dvanácte, řekli jemu: Propusť zástupy, ať rozejdouce se do městeček okolních a do vesnic, jdou a hledají pokrmů, nebo jsme tuto na místě pustém.
The day was drawing to a close, when the twelve came up to him, and said, ‘Send the crowd away, so that they may make their way to the villages and farms round about, and find themselves lodgings and provisions, for we are in a lonely spot here.’
13 I řekl jim: Dejte vy jim jísti. A oni řekli: Nemámeť víc než pět chlebů a dvě rybě, leč bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken lid pokrmů?
But Jesus said, ‘It is for you to give them something to eat.’ ‘We have not more than five loaves and two fish,’ they answered. ‘Unless indeed we are to go and buy food for all these people.’
14 Nebo bylo mužů okolo pěti tisíců. I řekl učedlníkům svým. Rozkažte se jim posaditi v každém řadu po padesáti.
(For the men among them were about five thousand.) ‘Get them seated in companies,’ was his reply, ‘about fifty in each.’
15 I učinili tak, a posadili se všickni.
This they did, and got all the people seated.
16 A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, vzhlédl v nebe, a dobrořečil jim, i lámal, a rozdával učedlníkům, aby kladli před zástup.
Taking the five loaves and the two fish, Jesus looked up to heaven and said the blessing over them. Then he broke them in pieces, and gave them to his disciples to set before the people.
17 I jedli, a nasyceni jsou všickni. A sebráno jest, což jim bylo ostalo drobtů, dvanácte košů.
Everyone had sufficient to eat, and what was left of the broken pieces was picked up – twelve baskets.
18 I stalo se, když se on modlil obzvláštně, že byli s ním učedlníci. I otázal se jich, řka: Kým mne praví býti zástupové?
Afterwards, when Jesus was alone, praying, his disciples joined him, and he asked them this question – ‘Who do the people say that I am?’
19 A oni odpověděvše, řekli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak, že prorok jeden z starých vstal.
‘John the Baptist,’ was their answer. ‘Others, however, say that you are Elijah, while others say that one of the old prophets has risen again.’
20 I řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl: Krista toho Božího.
‘But you,’ he went on, ‘who do you say that I am?’ And to this Peter answered, ‘The Christ of God.’
21 A on s pohrůžkou jim přikázal, aby toho žádnému nepravili,
Jesus, however, strictly charged them not to say this to anyone;
22 Pravě: Že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a od předních kněží i od zákonníků, a zamordován býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.
he told them that the Son of Man must undergo much suffering, and be rejected by the elders, and chief priests, and teachers of the Law, and be put to death, and rise on the third day.
23 I pravil všechněm: Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne.
And to all present he said, ‘If any one wishes to walk in my steps, they must renounce self, and take up their cross daily, and follow me.
24 Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, tenť ji zachová,
For whoever wishes to save their life will lose it, and whoever, for my sake, loses his life – that person will save it.
25 Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, kdyby sám sebe ztratil, aneb sám sebe zmrhal?
What good does it do someone if, when they has gained the whole world, they has lost or forfeited themselves?
26 Nebo kdož by se za mne styděl a za mé řeči, za tohoť se Syn člověka styděti bude, když přijde v slávě své a Otcově i svatých andělů.
Whoever is ashamed of me and of my teaching, the Son of Man will be ashamed of them, when he comes in his glory and the glory of the father and of the holy angels.
27 Ale pravímť vám jistě: Jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až uzří království Boží.
Indeed, I tell you, some who are standing before me will not know death, until they have seen the kingdom of God.’
28 I stalo se po těch řečech, jako po osmi dnech, že vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil.
About eight days after speaking these words, Jesus went up the mountain to pray, taking with him Peter, John, and James.
29 A když se modlil, učiněna jest tvář jeho proměněná, a oděv jeho bílý a stkvoucí.
As he was praying, the aspect of his face was changed, and his clothing became a dazzling white.
30 A aj, dva muži mluvili s ním, a ti byli Mojžíš a Eliáš.
And all at once two men were talking with Jesus; they were Moses and Elijah,
31 Kteříž okázavše se v slávě, vypravovali o smrti jeho, kterouž měl podstoupiti v Jeruzalémě.
who appeared in a glorified state, and spoke of his departure, which was destined to take place at Jerusalem.
32 Petr pak a ti, kteříž s ním byli, obtíženi byli snem, a procítivše, viděli slávu jeho a ty dva muže, ani stojí s ním.
Peter and his companions had been overpowered by sleep but, suddenly becoming wide awake, they saw Jesus glorified and the two men who were standing beside him.
33 I stalo se, když oni odešli od něho, řekl Petr Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám zde býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, a Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden, nevěda, co mluví.
And, as Moses and Elijah were passing away from Jesus, Peter exclaimed, ‘Sir, it is good to be here; let us make three tents, one for you, and one for Moses, and one for Elijah.’ He did not know what he was saying;
34 A když on to mluvil, stal se oblak, i zastínil je. Báli se pak, když onino vcházeli do oblaku.
and, while he was speaking, a cloud came down and enveloped them; and they were afraid, as they passed into the cloud;
35 I stal se hlas z oblaku řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, toho poslouchejte.
and from the cloud came a voice which said – ‘This is my Son, the Chosen One; him you must hear.’
36 A když se ten hlas stal, nalezen jest Ježíš sám. A oni mlčeli, a nepravili žádnému v těch dnech ničeho z těch věcí, kteréž viděli.
And, as the voice ceased, Jesus was found alone. The apostles kept silence, and told no one about any of the things that they had seen.
37 Stalo se pak druhého dne, když sstupovali s hory, potkal jej zástup mnohý.
The next day, when they had come down from the mountain, a great crowd met Jesus.
38 A aj, muž z zástupu zvolal, řka: Mistře, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, neboť jediného toho mám.
And just then a man in the crowd shouted out, ‘Teacher, I entreat you to look at my son, for he is my only child;
39 A aj, duch jej napadá, a on i hned křičí, a lomcuje jím slinícím se, a nesnadně odchází od něho, sápaje jím.
all at once a spirit will seize him, suddenly shriek out, and throw him into convulsions until he foams, and will leave him only when he is utterly exhausted.
40 I prosil jsem učedlníků tvých, aby jej vyvrhli, ale nemohli.
I entreated your disciples to drive the spirit out, but they could not.’
41 I odpověděv Ježíš, řekl: Ó pokolení nevěrné a převrácené, dokudž budu u vás, a snášeti budu vás? Přiveď sem syna svého.
‘Faithless and perverse generation!’ Jesus exclaimed, ‘How long must I be with you and have patience with you? Lead your son here.’
42 A v tom, když on přicházel, porazil jej ďábel, a lomcoval jím. I přimluvil duchu nečistému Ježíš, a uzdravil toho mládence, a navrátil jej otci jeho.
While the boy was coming up to Jesus, the demon dashed him down and threw him into convulsions. But Jesus rebuked the foul spirit, and cured the boy, and gave him back to his father.
43 I děsili se všickni nad velikomocností Božskou. A když se všickni divili všem věcem, kteréž činil Ježíš, řekl učedlníkům svým:
And all present were struck with awe at the majesty of God. In the midst of the general astonishment at all that Jesus was doing, he said to his disciples,
44 Složte vy v uších svých řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské.
‘Listen carefully to my words. For the Son of Man is destined to be betrayed into the hands of his fellow men.’
45 Ale oni nesrozuměli slovu tomu, a bylo před nimi skryto, aby nevyrozuměli jemu. A nesměli se ho otázati o tom slovu.
But the disciples did not understand the meaning of this; it had been concealed from them so that they did not see it, and they were afraid to question him as to what he meant.
46 I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl největší.
A discussion arose among the disciples as to which of them was the greatest;
47 Ježíš pak viděv přemyšlování srdce jejich, vzav dítě, postavil je podlé sebe,
and Jesus, knowing of the discussion that was occupying their thoughts, took hold of a little child, and placed it beside him,
48 A řekl jim: Kdožkoli přijal by dítě toto ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by koli mne přijal, přijímá toho, kterýž mne poslal. Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, tenť bude veliký.
and then said to them, ‘Anyone who, for the sake of my name, welcomes even this little child is welcoming me; and anyone who welcomes me is welcoming him who sent me as his messenger. For whoever is least among you all – that person is great.’
49 I odpověděv Jan, řekl: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá; i bránili jsme mu, proto že nechodí s námi.
John said, ‘Sir, we saw a man driving out demons by using your name, and we tried to prevent him, because he does not follow you with us.’
50 I dí jemu Ježíš: Nebraňtež. Nebo kdoť není proti nám, s námiť jest.
‘None of you must prevent him,’ Jesus said to John, ‘whoever is not against you is for you.’
51 I stalo se, když se doplnili dnové vzetí jeho zhůru, že on se na tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma.
As the days before his being taken up to heaven were growing few, Jesus set his face resolutely in the direction of Jerusalem; and he sent on messengers in advance.
52 I poslal posly před sebou. A oni jdouce, vešli do městečka Samaritánského, aby jemu připravili.
On their way, they went into a Samaritan village to make preparations for him,
53 Ale nepřijali ho, proto že oblíčej jeho byl obrácen k jití do Jeruzaléma.
but the people there did not welcome him, because his face was set in the direction of Jerusalem.
54 A viděvše to učedlníci jeho Jakub a Jan, řekli: Pane, chceš-li, ať díme, aby oheň sstoupil s nebe, a spálil je, jako i Eliáš učinil?
When James and John saw this, they said, ‘Master, do you wish us to call for fire to come down from the heavens and consume them?’
55 Ale obrátiv se, potrestal jich, řka: Nevíte, čího jste vy duchu.
But Jesus turned and rebuked them.
56 Syn zajisté člověka nepřišel zatracovati duší lidských, ale aby spasil. I odešli do jiného městečka.
And they made their way to another village.
57 Stalo se pak, když šli, že řekl jemu na cestě jeden: Pane, půjdu za tebou, kam se koli obrátíš.
And, while they were on their way, a man said to Jesus, ‘I will follow you wherever you go.’
58 I řekl jemu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.
‘Foxes have holes,’ he replied, ‘and wild birds their nests, but the Son of Man has nowhere to lay his head.’
59 I řekl jinému: Poď za mnou. Ale on řekl: Pane, dopusť mi prvé jíti a pochovati otce mého.
To another man Jesus said, ‘Follow me.’ ‘Let me first go and bury my father,’ said the man.
60 I dí jemu Ježíš: Nech ať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvěstuj království Boží.
But Jesus said, ‘Leave the dead to bury their dead; but go yourself and carry far and wide the news of the kingdom of God.’
61 I řekl opět jiný: Půjdu za tebou, Pane, ale prvé dopusť mi, ať se rozžehnám s těmi, kteříž jsou v domě mém.
‘Master,’ said another, ‘I will follow you; but first let me say goodbye to my family.’
62 Řekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpět, není způsobný k království Božímu.
But Jesus answered, ‘No one who looks back, after putting their hand to the plough, is fitted for the kingdom of God.’
