Lukáš 24
1 Prvního pak dne po sobotě velmi ráno šly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné s nimi.
Elši zuva dă săptămănă, are duminjika, tari dă điminjaca mujerilje ur mers la gropă, šă adušje uloj ku miros šje ur pripremilit.
2 I nalezly kámen odvalený od hrobu.
Jej ur aflat petră kă u fost ăntorsă ăndărăt dă la gropă.
3 A všedše, nenalezly těla Pána Ježíše.
Kănd ur tunat jej nor aflat tela lu Domnu Isus.
4 I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podlé nich v rouše stkvoucím.
Šă atunšje, kănd inka stăće akulo ăm šok, ujtăći! Doj ominj stăće lăngă jelji ăm colji šje svitlăze.
5 Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli jim: Co hledáte živého s mrtvými?
Mujerilje sur ănfrikušat tari, kapu sur poklonulit păn la pămănt ku ubrazu šă ominji ljor zăs: “Adišje kutăc pă om ăm kust ăntră ominj morc?
6 Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,
Jăl nuj ajiše. Jăl u uskrsnulit! Ăngănđecăvă šje vu zăs jăl kănd are inka ăm Galileja:
7 Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a v třetí den z mrtvých vstáti.
‘Trăbă ju Fišjoru Omuluj să fjuv dat ăm mănjilje lu ominji rej šă să mă puji pă krušji daje să uskrsnulaskă pă treća (3) ză.”
8 I rozpomenuly se na slova jeho.
Atunšje jej sor ăngănđit dă vorbilje aluj.
9 A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti i jiným všechněm.
Kănd sor ăntors dă la gropă kutotu asta ur spus alu jedanaest (11) apostolur šă alu toc.
10 Byly pak Maria Magdaléna a Johanna a Maria Jakubova, a jiné s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
Jelji as re Marija dăm varušu Magdala, Ivana šă Marija, mumăsa lu Jakov, kari u adus hiru la apostolur.
11 Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
Ali puvešče alu mujeriljelje lju su văzut alu apostolur kă svite bulunzemi, dă aša nu ljur ănkrizut.
12 Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
Ali Petar su skulat šă u aljirgat la gropă. Akulo u stat să să ujći ăm nontru, šă u văzut numa plahtă. Atunšje u mers ăm napoj hunđi are šă să ăntriba šje u fost aje.
13 A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
Ăm aje ista zuva doj (2) učenikur măržje ăm lok Emaus, jedanaest (11) kilometara dăm Jeruzalem.
14 A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
Jej svite una ku alt šje u fost.
15 I stalo se, když rozmlouvali, a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se, šel s nimi.
Atunšje kănd svite šă kănd să ăntriba dă kutotu aje, Isus săngur u vinjit šă umbla ku jej.
16 Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
Ali alu oči alor are uskratalit să nu ăl kunoskă pă Isus.
17 I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a jste smutní?
Isus lju ăntribat pă jej: “Šă šje raspravljalec aša iskreno kănd umblăc?” Šă jej or stat trišč.
18 A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
Unu dăm jej, unu kari să čima Kleofa, ju ăntors vorba: “Ješć tu jedini stranac ăm Jeruzalem kari nu šćijă šje u fost ajiše ăm zadnji par zălji?”
19 Kterýmž on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
Isus u ăntribat: “Šje u fost?” Jej ur ăntors vorba: “Dă kutotu šje su dogodulit ku Isus dăm Nazaret. Jăl are Prorok, om bălour ăm djelur, šă ăm vorbi ăm njenće lu Dimizov, šă la lumi.
20 Totiž kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
Mar popur šă anoštri poglavarur lor dat să sudulaskă pă Isus pă morči, šă jej lur pus pă krušji!
21 My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti Izraele. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
Noj nji nadalenj kă ăj jăl ala unu kari u otkupili Izrael. Šă astăs ăj treća (3) zuva dă atunšje.
22 Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu.
Ali pă aje kutotu orikići mujer dăm grupa anostră nju iznenadalit benji benj. Dă răkori dă điminjacasta jelji ur mers la gropă.
23 A nenalezše tělo jeho, přišly, pravíce, že také vidění andělské viděly, kteříž praví, že by živ byl.
Jelji nu ur aflat tela aluj, mar ur vinjit ăm napoj să nji zăkă kă ur văzut vizijă dă anđelj dă kari ur zăs kă Isus ăj ăm kust.
24 I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
Orikic dăm grupa anostră ur mers la gropă să vadă šă ur aflat kum ur spus mujerilje ali nu lor văzut pă jăl.”
25 Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili proroci.
Šă Isus lju zăs: “O voj ominj bulănž šă ăm sufljičilje avoštri nu ščec spremni să ănkriđec šje ur zăs proroci!
26 Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu svou?
Nar trăbuji Krist să patalaskă dă toći stvarurlješće šă atunšje Dimizov să ăl proslavalaskă?”
27 A počav od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
Jăl u spus maj menkulo šje are zăs dă jăl, ăm toći svănti kenvijur; su apukat ku Mojsije šă păm toc Proroci.
28 I přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
Kănd ur vinjit dapropi ăm lok hunđi măržje, Isus su arătat ăm namjeră să mergă maj menkulo.
29 Ale přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
Ali jej lor nagovorulit să rămăji. “Rămănji ku noj; mar ăj kasno. Zuva ăj mar gata.” Atunšje jăl u mers ăm nontru să rămăji ku jej.
30 I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
Atunšje kănd are ku jej la masă, Isus u lot pită, u blagoslovulitu šă u rupt ăm dovă šă lju dat alor.
31 I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak odnesl se od nich.
Aku oči alor puće să vadă, šă jej lor kunuskut, šă dă pă aje Isus u nestalit.
32 I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě, a když otvíral nám písma?
Šă jej ur zăs una la alt: “Nu nji arđe sufljičilje anoštri kănd svite jăl ku noj pă kalji, šă kănd nji objasnale jăl svăntă kenvijă?”
33 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných těch jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
Atunšje jej sor skulat šă ur mers ăm napoj ăm Jeruzalem. Akulo ur aflat pă jedanaest (11) apostolur una pă kupă, šă pă orikic alci ku jej.
34 Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
Ešće ljor spus: “Domnu anume u uskrsnulit, šă su arătat la Šimun.”
35 I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
Doj (2) učenikur ur spus šje ur păcăt pă kalji, šă kum lor kunuskut kănd u rupt pita.
36 A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš u prostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
Čak šă kănd svite dă aje šje ur păcăt, Isus stăće akulo ăntră jej šă jăl lju zăs: “Putuljală fijă ku voj!”
37 Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
Jej as re zubunjic šă ănfrikušac kă jej gănđe kă veđi duh.
38 I dí jim: Co se strašíte, a proč myšlení vstupují na srdce vaše?
Ali Isus u zăs: “Adišje vi frikă? Šă adăšje vinji sumnjur ăm sufljičilje avoštri?
39 Vizte ruce mé i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
Ujtăcăvă la pišjorilje amelji šă la mănjilje amelji! Ujtăcăvă ju mes! Punjec mănjilje šă uvjerilecăvă, kă duh nari karnji šă osă kum viđec kum ju am.”
40 A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
Kănd u zăs asta jăl lju arătat mănjilje šă pišjorilje.
41 Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu co k jídlu?
Ali dă fălušuja mari, jej inka nu ănkriđe, šă să čudule. Jăl lju zăs: “Avec ajiše šjeva dă mănkat?”
42 A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
Jej jur dat aluj dărab dă pešći fript.
43 A vzav, pojedl před nimi,
Isus u lot šă u mănkat ăm nenće alor.
44 A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v zákoně Mojžíšově a v prorocích i v žalmích o mně.
Isus lju zăs: “Asta ăj aje šje ju vă svitem avovă kănd arem inka ku voj: kutotu stvarurlje kari dă minji as re skrišă ăm zakonu lu Mojsije, šă ăm kenvijurlje dă prorokur šă ăm Psalmur trăbuje să să ispunulaskă.”
45 Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli písmům.
Atunšje jăl lju dăsvăkut găndurlje alor să potă să prišjepi svăntă kenvija.
46 A řekl jim: Takť jest psáno, a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
Jej u zăs: “Asta ăj skris ăm svăntă kenvijă: kă Krist trăbă să patalaskă šă să uskrsnulaskă dăm morc pă treća (3) ză.
47 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
Isto aša ănkăjală šă jirtala dă grehur ar trăbuji să fijă propovjedalići ăm numilje aluj alu toći nacijurlje aša Dimizov lju jirta grehurlje alor, šă să să apušji elši ku propovjed ăm Jeruzalem.
48 Vy pak jste svědkové toho.
Voj ščec svedoci dă stvarurlješće.
49 A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
Šă ju uj mănă žos pă voj Duh svănt šje Tata amnjov u igirit. Ali rămănjec ajiše ăm varuš păn šje nu vic fi ămbrăkac ku pučeri dă sus!”
50 I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
Isus lju dus dă apropi ăm lok Betanija. Jăl u răđikat mănjilje ăm sus šă lju blagoslovulit pă jej.
51 I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
Šă kănd lji blagoslovule pă jej, jăl u fost răđikat šă dus sus ăm nor.
52 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
Jej să klanjale la jăl, šă ku fulušuje mari sur ăntors ăm Jeruzalem,
53 A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.
šă ăm Hram cijelo vreme ăl blagoslovule pă Dimizov.
