Lukáš 14
1 I stalo se, když všel Ježíš do domu nějakého knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.
On one occasion, as Jesus was going, on a Sabbath into the house of one of the leading Pharisees to dine, they were watching him closely.
2 A aj, člověk nějaký vodnotelný byl před ním.
There he saw before him a man who was suffering from dropsy.
3 I odpověděv Ježíš, dí zákonníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?
‘Is it allowable,’ said Jesus, addressing the students of the Law and the Pharisees, ‘to work a cure on the Sabbath, or is it not?’
4 Oni pak mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.
They remained silent. Jesus took hold of the man and cured him, and sent him away.
5 A odpověděv jim, řekl: Čí z vás osel aneb vůl upadl by do studnice, a ne i hned by ho vytáhl v den sobotní?
And he said to them, ‘Which of you, finding that your son or your ox has fallen into a well, will not immediately pull them out on the Sabbath day?’
6 I nemohli jemu na to odpovědíti.
And they could not make any answer to that.
7 Pověděl také i pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak přední místa vyvolovali, ) řka jim:
Observing that the guests were choosing the best places for themselves, Jesus told them this parable –
8 Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, aťby snad vzácnější než ty nebyl pozván od něho.
‘When you are invited by anyone to a wedding banquet, do not seat yourself in the best place. Someone of higher rank might have been invited by your host;
9 A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.
and the host who invited you both will come and say to you “Make room for this person,” and then you will begin in confusion to take the lowest place.
10 Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, řekl by tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.
No, when you are invited, go and take the lowest place, so that, when the host who has invited you comes, he may say to you “Friend, come higher up”; and then you will be honoured in the eyes of all your fellow guests.
11 Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
For everyone who exalts themselves will be humbled, and everyone who humbles themselves will be exalted.’
12 Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd neb večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani příbuzných svých, ani sousedů bohatých, aťby snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.
Then Jesus went on to say to the man who had invited him, ‘When you give a breakfast or a dinner, do not ask your friends, or your brothers or sisters, or your relatives, or rich neighbours, because they might invite you in return, and so you should be repaid.
13 Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,
No, when you entertain, invite the poor, the crippled, the lame, the blind;
14 A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.
and then you will be happy indeed, since they cannot reward you; for you will be rewarded at the resurrection of the just.’
15 I uslyšav to jeden z spolupřísedících, řekl jemu: Blahoslavený, kdož jí chléb v království Božím.
One of the guests heard what he said and exclaimed, ‘Happy will be the person who will eat bread in the kingdom of God!’
16 On pak řekl jemu: Člověk nějaký učinil večeři velikou, a pozval mnohých.
But Jesus said to him, ‘A man was once giving a great dinner. He invited many people,
17 I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Poďte, nebo již připraveno jest všecko.
and sent his servant, when it was time for the dinner, to say to those who had been invited “Come, for everything is now ready.”
18 I počali se všickni jednomyslně vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, i musím vyjíti a shlédnouti ji; prosím tebe, vymluv mne.
They all with one accord began to ask to be excused. The first said to the servant “I have bought a field and am obliged to go and look at it. I must ask you to consider me excused.”
19 A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.
The next said “I have bought five pairs of bullocks, and I am on my way to try them. I must ask you to consider me excused”;
20 A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.
while the next said “I am just married, and for that reason I am unable to come.”
21 I navrátiv se ten služebník, zvěstoval ty věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.
On his return the servant told his master all these answers. Then in anger the owner of the house said to his servant “Go out at once into the streets and alleys of the town, and bring in here the poor, and the crippled, and the blind, and the lame.”
22 I řekl služebník: Pane, stalo se, jakž jsi rozkázal, a ještěť místo jest.
Presently the servant said “Sir, your order has been carried out, and still there is room.”
23 Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.
“Go out,” the master said, “into the roads and hedgerows, and make people come in, so that my house may be filled;
24 Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.
for I tell you all that not one of those people who were invited will taste my dinner.”’
25 Šli pak mnozí zástupové s ním. A obrátiv se, řekl jim:
One day, when great crowds of people were walking with Jesus, he turned and said to them,
26 Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.
‘If any one comes to me and does not hate their father, and mother, and wife, and children, and brothers, and sisters, yes and even their life, he can be no disciple of mine.
27 A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.
Whoever does not carry their own cross, and walk in my steps, can be no disciple of mine.
28 Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prvé sedna, nepočetl nákladu, má-li to, nač by ji dokonal?
Why, which of you, when you want to build a tower, does not first sit down and reckon the cost, to see if you have enough to complete it? –
29 Aby snad, když by základ položil, a dokonati nemohl, všickni, kteříž by to viděli, nepočali se posmívati jemu,
Otherwise, if you have laid the foundation and are not able to finish it, everyone who sees it will laugh at you,
30 Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.
and say “Here is a person who began to build and was not able to finish!”
31 Aneb který král, bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prvé nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?
Or what king, when he is setting out to fight another king, does not first sit down and consider if with ten thousand men he is able to meet one who is coming against him with twenty thousand?
32 Sic jinak, když by onen ještě podál od něho byl, pošle posly k němu, žádaje za to, což jest ku pokoji.
And if he cannot, then, while the other is still at a distance, he sends envoys and asks for terms of peace.
33 Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.
And so with everyone of you who does not bid farewell to all you have – you cannot be a disciple of mine.
34 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?
Yes, salt is good; but, if the salt itself should lose its strength, what will be used to season it?
35 Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ven ji vymítají. Kdo má uši k slyšení, slyš.
It is not fit either for the land or for the manure heap. People throw it away. Let those who have ears to hear with hear!’
