Lukáš 1
1 Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž u nás jisté jsou,
Ko so mnogi jeli opisovati rečí, ktere so popolnoma gotove med nami,
2 Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli:
Kakor so nam izročili, kteri so od začetka sami videli in so služabniki besede bili:
3 Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile,
Namenil sem tudi jaz, ki sem vse od začetka na tanko pozvedel, po vrsti pisati tebi, častiti Teofil!
4 Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
Da spoznaš gotovost rečî, kterih si se naučil.
5 Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
Bil je v dnéh Heroda kralja Judejskega neki duhoven po imenu Zaharija, od reda Abijevega; in žena njegova od hčeri Aronovih, in ime jej je bilo Elizabeta.
6 Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony.
Bila sta pa oba pravična pred Bogom, in živela sta po vseh zapovedih in ustavah Gospodovih brez madeža.
7 A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
In nista imela otrók, ker je bila Elizabeta nerodovitna, in oba sta se bila uže postarala.
8 I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
Zgodí se pa, ko je po vrsti reda svojega služil pred Bogom,
9 Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
Po navadi duhovstva zadene ga opravilo, naj vnide v tempelj Gospodov, da pokadí.
10 A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
In vsa množiča ljudstva je bila zunej, in molila je v čas kajenja.
11 Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
Prikaže pa mu se angelj Gospodov, stoječ na desnej strani kadilnega oltarja.
12 A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
In Zaharija se ustraši, ko ga ugleda, in groza ga obide.
13 I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
Angelj mu pa reče: Ne boj se, Zaharija! kajti uslišana je molitev tvoja, in žena tvoja Elizabeta ti bo rodila sina, in imenuj ime njegovo Janez.
14 Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati.
In bo ti na radost in na veselje, in veliko se jih bo rojstvu njegovemu radovalo.
15 Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
Kajti velik bo pred Gospodom; in vina in močne pijače ne bo pil, in napolnil se bo Duha svetega še v telesu matere svoje.
16 A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
In veliko sinov Izraelskih bo obrnil h Gospodu Bogu njih.
17 Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.
In on pojde pred njim z duhom in močjó Elijevo, da obrne srca očetov k otrokom, in nevernike k razumnosti pravičnih: da pripravi Gospodu ljudstvo gotovo.
18 I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
Pa reče Zaharija angelju: Po čem bom poznal to? kajti jaz sem star, in žena moja se je postarala.
19 I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
In odgovarjajoč angelj, reče mu: Jaz sem Gabrijel, ki stojim pred Bogom, in poslan sem, naj s teboj govorim, in ti to veselje oznanim.
20 A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
In glej, mutast boš in ne boš mogel govoriti do dné, ko se bo to zgodilo; ker nisi veroval besedam mojim, ktere se bodo izpolnile o svojem času.
21 Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
In čakalo je ljudstvo Zaharija; in čudili so se, da se tako dolgo mudí v tempeljnu.
22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
Ko pa izide, ni jim mogel govoriti? in spoznajo, da je videl prikazen v tempeljnu: in on jim je pomigaval, in ostal je mutast.
23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
In zgodí se, ko se izpolnijo dnevi službe njegove, odide na dom svoj.
24 A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
A po teh dnéh je Elizabeta žena njegova spočela, in skrivala se je pet mesecev, govoreč:
25 Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
Tako mi je storil Gospod v dnéh, ko se je ozrl na me, da odvzeme oponos moj med ljudmí.
26 V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
A šesti mesec pošlje Bog angelja Gabrijela v mesto Galilejsko, kteremu je ime Nazaret,
27 Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
K devici zaročenej možu, kteremu je bilo ime Jožef, iz hiše Davidove; in devici je bilo ime Marija.
28 I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
In angelj vnide k njej, in reče: Zdrava, z milostjo obdarovana! Gospod je s teboj; blagoslovljena si ti med ženami.
29 Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
Ona pa, ko ga ugleda, prestraši se od besede njegove, in premišljevala je, kakošen bi bil ta pozdrav.
30 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
Pa jej angelj reče; Ne boj se, Marija! našla si namreč milost pri Bogu.
31 A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
In glej, spočela boš v telesu, in rodila boš sina, in imenuj ime njegovo Jezus.
32 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
Ta bo velik, in imenoval se bo sin najvišega; in dal mu bo Gospod Bog prestol Davida očeta njegovega,
In kraljeval bo v hiši Jakobovej vekomaj, in kraljestvu njegovemu ne bo konca. (aiōn g165)
34 I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
Marija pa reče angelju: Kako bo to, ko moža ne poznam?
35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
In odgovarjajoč angelj, reče jej; Sveti Duh bo prišel na te, in moč najvišega te bo obsenčila; za to se bo sveto, ktero se bo rodilo iz tebe, imenovalo sin Božji.
36 A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
In glej, Elizabeta teta tvoja, tudi ona je spočela sina v starosti svojej; in ta mesec jej je šesti, njej, ki jo imenujejo nerodovitno:
37 Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo.
Ker ne bo nobene besede pri Bogu, ktera se ne bi mogla izpolniti.
38 I řekla Maria: Aj, děvka Páně, staniž mi se podlé slova tvého. I odšel od ní anděl.
Marija pa reče: Glej, dekla sem Gospodova; zgôdi mi se po besedi tvojej. In angelj odide od nje.
39 Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
Vstavši pa Marija v té dni, odide jadrno na gorenjo stran v mesto Judovo.
40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
In vnide v hišo Zaharijevo, in pozdravi Elizabeto.
41 I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
In zgodí se, ko sliši Elizabeta pozdrav Marijin, zaigra dete v telesu njenem; in Elizabeta se napolni Duha svetega,
42 I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
In zavpije z močnim glasom, in reče: Blagoslovljena si ti med ženami, in blagoslovljen je sad telesa tvojega.
43 A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
In odkod meni to, da je prišla mati Gospoda mojega k meni?
44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
Kajti glej, ko je prišel glas pozdrava tvojega v ušesa moja, zaigralo je dete radostno v telesu mojem.
45 A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
In blagor jej, ktera je verovala; kajti zgodilo se bo, kar jej je rekel Gospod.
46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
Pa reče Marija: Duša moja poveličuje Gospoda,
47 A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém,
In duh moj se je oveselil v Bogu, zveličarji mojem:
48 Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
Da se je ozrl na ponižanje dekle svoje. Kajti glej, odslej me bodo blagrovali vsi rodovi:
49 Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho,
Ker mi je storil velike rečí on, ki je mogočen, in ime njegovo sveto;
50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
In usmiljenje njegovo od roda do roda tistim, kteri se ga bojé.
51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
Pokazal je moč z roko svojo: razkropil je ošabne v mislih srca njih;
52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
Vrgel je mogočne s prestola, in povišal je ponižne.
53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
Lačne je napolnil z blagom, in bogate je odpravil prazne.
54 Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství,
Sprejel je Izraela hlapca svojega, da se spomene usmiljenja svojega.
(Kakor je govoril očetom našim, ) Abrahamu in semenu njegovemu na vekomaj. (aiōn g165)
56 I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu svého.
Prebila je pa Marija ž njo kake tri mesece; in vrne se na dom svoj.
57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna.
A Elizabeti se izpolni čas, da porodí, in rodí sina.
58 A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
In sosedje in sorodniki njeni zaslišijo, da je pokazal Gospod veliko usmiljenje svoje na njej; in radovali so se ž njo.
59 Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
In zgodí se osmi dan, da pridejo deteta obrezovat; in klicali so ga po imenu očeta njegovega, Zaharija.
60 Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
Ali odgovarjajoč mati njegova, reče: Ne, nego imenoval se bo Janez.
61 I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
In rekó jej: Nikogar ni v rodovini tvojej, da bi mu bilo tako ime.
62 I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
In pomigavali so očetu njegovemu, kako hoče, da bi ga imenovali.
63 A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
In izprosivši tablico, napiše, govoreč: Janez mu je ime. In vsi se začudijo.
64 A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
In odprla so se usta njegova pri tej priči in jezik njegov, in govoril je, hvaleč Boga.
65 Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
In strah obide vse njih sosede; in po vsej gorenjej Judeji se razglasé vse te reči.
66 A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
In vsi, kteri jih slišijo, položé jih v srce svoje, govoreč: Kaj neki bo iz tega otroka? In roka Gospodova je bila ž njim.
67 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval, řka:
In Zaharija oče njegov se napolni Duha svetega, in prerokuje, govoreč:
68 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu svému.
Blagoslovljen Gospod Bog Izraelov, da je obiskal in odrešil ljudstvo svoje;
69 A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého,
In nam povzdignil rog zveličanja v hiši Davida hlapca svojega,
(Kakor je govoril z ustmi svetih prerokov svojih, ki so bili od nekedaj: ) (aiōn g165)
71 O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
Da nas bo rešil sovražnikov naših in iz rok vseh, kteri nas mrzé:
72 Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
Da storí usmiljenje očetom našim, in se spomene svete zaveze svoje,
73 Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to dá,
Prisege, ktero je prisegel Abrahamu očetu našemu, da nam bo dal,
74 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
Da mu, rešeni iz rok sovražnikov svojih, brez straha služimo,
75 V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny života svého.
V svetosti in pravičnosti pred njim vse svoje žive dní.
76 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
In ti, otrok, imenoval se boš prerok najvišega; kajti šel boš pred obličjem Gospodovim, da mu pripraviš pot;
77 Aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
In daš razum zveličanja ljudstvu njegovemu za odpuščanje njih grehov,
78 Skrze střeva milosrdenství Boha našeho, v nichž navštívil nás, vyšed z výsosti,
Po prisrčnem usmiljenji Boga našega, po kterem nas je obiskal vzhod z vižave:
79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
Da obsije tiste, kteri sedé v temi in smrtnej senci; da naravná noge naše na pot mirú.
80 Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
A dete je rastlo in se krepčalo v duhu; in bilo je v puščavah do dné, ko se pokaže Izraelu.
