Lukáš 1
1 Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž u nás jisté jsou,
Ker so že mnogi vzeli v roko, da po vrsti uredijo izjavo o teh stvareh, ki se najbolj gotovo verjamejo med nami,
2 Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli:
celo kakor so nam jih izročili [tisti], ki so bili od začetka priče in služabniki besede,
3 Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile,
se je tudi meni zdelo dobro, od samega začetka imeti popolno razumevanje o vseh stvareh, da tebi, nadvse odlični Teófil, napišem po vrsti,
4 Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
da lahko spoznaš zanesljivost o teh besedah, o katerih si bil poučen.
5 Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
V dneh Heroda, judejskega kralja, je bil nek duhovnik, imenovan Zaharija, iz Abíjeve skupine, in njegova žena je bila izmed Aronovih hčera in njeno ime je bilo Elizabeta.
6 Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony.
Oba sta bila pravična pred Bogom in sta brez krivde živela po vseh Gospodovih zapovedih in odredbah.
7 A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
Ker je bila Elizabeta jalova nista imela nobenega otroka in oba sta bila zelo zvrhana v letih.
8 I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
In pripetilo se je, medtem ko je pred Bogom opravljal duhovniško službo, po vrstnem redu svoje skupine,
9 Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
glede na navado duhovniške službe, je bil na njem žreb, da zažge kadilo, ko je odšel v Gospodov tempelj.
10 A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
Celotna množica ljudi pa je ob času zažiganja kadila zunaj molila.
11 Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
In prikazal se mu je Gospodov angel, stoječ na desni strani kadilnega oltarja.
12 A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
Ko pa ga je Zaharija zagledal, se je vznemiril in strah ga je spreletel.
13 I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
Toda angel mu je rekel: »Ne boj se, Zaharija, kajti tvoja molitev je uslišana in tvoja žena Elizabeta ti bo rodila sina in ti boš klical njegovo ime Janez.
14 Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati.
Imel boš radost in veselje in mnogi se bodo veselili ob njegovem rojstvu.
15 Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
Kajti velik bo v Gospodovih očeh in ne bo pil niti vina niti močne pijače in celó od maternice svoje matere bo izpolnjen s Svetim Duhom.
16 A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
In mnoge izmed Izraelovih otrok bo obrnil h Gospodu, njihovemu Bogu.
17 Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.
Pred njim bo šel z Elijevim duhom in močjo, da obrne srca očetov k otrokom in neposlušne k modrosti pravičnih; da pripravi ljudstvo, pripravljeno za Gospoda.«
18 I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
Zaharija je angelu rekel: »Po čem bom to spoznal? Kajti starec sem in moja žena je zelo zvrhana v letih.«
19 I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
Angel mu odgovori in reče: »Jaz sem Gabriel, ki stojim v prisotnosti Boga in poslan sem, da ti govorim in da ti pokažem te vesele novice.
20 A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
Glej, ker nisi verjel mojim besedam, ki se bodo uresničile ob njihovem pravem času, boš postal nem in ne boš mogel govoriti do dne, ko se bodo te besede izpolnile.«
21 Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
In ljudje so čakali na Zaharija in se čudili, da se je tako dolgo mudil v templju.
22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
Ko pa je prišel ven, jim ni mogel spregovoriti, in zaznali so, da je videl v templju videnje, kajti dajal jim je znamenja, ostal pa je brez besed.
23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
Pripetilo se je, kakor hitro so bili dnevi njegovega služenja dovršeni, da se je odpravil k svoji lastni hiši.
24 A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
Po teh dneh je njegova žena Elizabeta spočela in se pet mesecev skrivala, rekoč:
25 Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
»Tako je Gospod ravnal z menoj v dneh, v katerih je pogledal name, da odvzame mojo grajo izmed ljudi.«
26 V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
V šestem mesecu pa je bil od Boga poslan angel Gabriel v galilejsko mesto, imenovano Nazaret,
27 Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
k devici, zaročeni z možem, katerega ime je bilo Jožef, iz Davidove hiše; in devici je bilo ime Marija.
28 I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
Angel je vstopil k njej in rekel: »Pozdravljena, ti, ki si zelo spoštovana, Gospod je s teboj, blagoslovljena si med ženskami.«
29 Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
Ko pa ga je zagledala, je bila ob njegovem govoru zaskrbljena in v svojih mislih preudarjala, kakšne vrste pozdrav naj bi to bil.
30 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
Angel ji je rekel: »Ne boj se, Marija, kajti pri Bogu si našla naklonjenost.
31 A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
Glej, v svoji maternici boš spočela in rodila sina in njegovo ime boš klicala JEZUS.
32 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
Velik bo in imenovan bo Sin Najvišjega; in Gospod Bog mu bo dal prestol njegovega očeta Davida
in nad Jakobovo hišo bo vladal večno in njegovemu kraljestvu ne bo konca.« (aiōn g165)
34 I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
Potem je Marija rekla angelu: »Kako se bo to zgodilo, glede na to, da ne poznam moškega?«
35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
Angel je odgovoril in ji rekel: »Sveti Duh bo prišel nadte in moč Najvišjega te bo obsenčila, zato bo tudi ta sveta oseba, ki bo rojena od tebe, imenovana Božji Sin.
36 A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
Glej, tvoja sestrična Elizabeta je prav tako v svoji visoki starosti spočela sina, in to je šesti mesec z njo, ki je bila imenovana jalova.
37 Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo.
Kajti z Bogom nič ne bo nemogoče.«
38 I řekla Maria: Aj, děvka Páně, staniž mi se podlé slova tvého. I odšel od ní anděl.
Marija je rekla: »Glej, Gospodova pomočnica; naj se mi zgodi glede na tvojo besedo.« In angel je odšel od nje.
39 Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
Marija je v tistih dneh vstala in z naglico odšla v hribovito deželo, v Judovo mesto
40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
in vstopila v Zaharijevo hišo ter pozdravila Elizabeto.
41 I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
In pripetilo se je, ko je Elizabeta zaslišala Marijin pozdrav, da je dete poskočilo v njeni maternici in Elizabeta je bila izpolnjena s Svetim Duhom
42 I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
in zaklicala z močnim glasom ter rekla: »Blagoslovljena si ti med ženskami in blagoslovljen je sad tvoje maternice.
43 A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
Od kod je meni to, da bi prišla k meni mati mojega Gospoda?
44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
Kajti glej, brž ko je glas tvojega pozdrava zazvenel v mojih ušesih, je dete v moji maternici od radosti poskočilo.
45 A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
Blagoslovljena je tista, ki je verovala, kajti izpolnile se bodo te besede, ki so ji bile povedane od Gospoda.«
46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
Marija je rekla: »Moja duša poveličuje Gospoda
47 A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém,
in moj duh se veseli v Bogu, mojem Odrešeniku.
48 Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
Kajti ozrl se je na nizek stan svoje pomočnice, kajti glej, odslej me bodo vsi rodovi imenovali blagoslovljeno.
49 Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho,
Kajti tisti, ki je mogočen, mi je storil velike stvari in sveto je njegovo ime.
50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
In njegovo usmiljenje je od roda do roda nad tistimi, ki se ga bojijo.
51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
S svojim laktom je pokazal moč, ponosne je razgnal v domišljiji njihovih src.
52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
Mogočne je odstranil z njihovih prestolov in povišal te z nizkim položajem.
53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
Lačne je napolnil z dobrinami, bogate pa je odpustil prazne.
54 Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství,
Pomagal je svojemu služabniku Izraelu, v spomin na svoje usmiljenje,
kakor je govoril našim očetom, Abrahamu in njegovemu semenu na veke.« (aiōn g165)
56 I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu svého.
Marija je z njo ostala približno tri mesece in se vrnila v svojo lastno hišo.
57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna.
Torej prišel je Elizabetin polni čas, ko naj bi rodila; in rodila je sina.
58 A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
Njeni sosedje in njeni sorodniki so slišali, kako je Gospod nad njo izkazal veliko usmiljenje in veselili so se z njo.
59 Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
Pripetilo pa se je, da so na osmi dan prišli, da obrežejo otroka in poimenovali so ga Zaharija, po imenu njegovega očeta.
60 Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
Njegova mati pa je odgovorila in rekla: »Ne tako, temveč se bo imenoval Janez.«
61 I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
Oni pa so ji rekli: »Nikogar v tvojem sorodstvu ni, ki je poimenovan s tem imenom.«
62 I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
In naredili so znamenja njegovemu očetu, kako bi ga on imenoval.
63 A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
In prosil je za pisalno deščico ter napisal, rekoč: »Njegovo ime je Janez.« In vsi so se čudili.
64 A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
In njegova usta so se takoj odprla in njegov jezik se je sprostil in spregovoril je ter hvalil Boga.
65 Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
In strah je prišel na vse, ki so prebivali naokoli njih; in vse te besede so se razglasile naokoli po vsej judejski hriboviti deželi.
66 A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
In vsi, ki so jih slišali, so si jih položili v svoja srca, rekoč: »Kakšne vrste otrok bo to!« In Gospodova roka je bila z njim.
67 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval, řka:
In njegov oče Zaharija je bil izpolnjen s Svetim Duhom in prerokoval, rekoč:
68 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu svému.
»Blagoslovljen bodi Gospod, Izraelov Bog; kajti obiskal je in odkupil svoje ljudi
69 A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého,
in za nas je dvignil rog rešitve duš v hiši svojega služabnika Davida,
kakor je govoril po ustih svojih svetih prerokov, ki so bili, odkar je svet nastal, (aiōn g165)
71 O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
da bi bili mi lahko rešeni pred našimi sovražniki in iz roke vseh, ki nas sovražijo,
72 Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
da opravi usmiljenje, obljubljeno našim očetom in se spomni svoje svete zaveze,
73 Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to dá,
prisege, s katero je prisegel našemu očetu Abrahamu,
74 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
da nam bo zagotovil, da mu bomo osvobojeni iz roke svojih sovražnikov, lahko služili brez strahu,
75 V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny života svého.
v svetosti in pravičnosti pred njim, vse dni našega življenja.
76 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
Ti pa, otrok, boš imenovan prerok Najvišjega, kajti šel boš pred Gospodov obraz, da pripraviš njegove poti,
77 Aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
da daš njegovim ljudem spoznanje o rešitvi duš z odpuščanjem njihovih grehov,
78 Skrze střeva milosrdenství Boha našeho, v nichž navštívil nás, vyšed z výsosti,
po nežnem usmiljenju našega Boga; po katerem nas je obiskalo svitanje od zgoraj,
79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
da da svetlobo tem, ki sedijo v temi in v smrtni senci, da vodi naša stopala na pot miru.«
80 Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
Otrok pa je rasel in se krepil v duhu in bil je v puščavah do dneva njegove pojavitve Izraelu.
