Jób 5

1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?

Rufe nur! Giebt's einen, der dir Antwort gäbe? und an wen unter den Heiligen wolltest du dich wenden?

2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.

Denn den Thoren mordet sein Unmut, und den Albernen tötet sein Eifern.

3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:

Ich habe einen Thoren festgewurzelt gesehen, verwünschte aber plötzlich seine Stätte.

4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.

Seinen Kindern bleibt die Hilfe fern; sie müssen sich zertreten lassen im Thor, und keiner errettet sie.

5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.

Seine Ernte verzehrt der Hungrige - selbst aus den Dornen holt er sie heraus - und Durstige schnappen nach seinem Gut.

6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.

Denn Unheil wächst nicht aus dem Staub hervor, noch sprießt das Elend aus dem Boden:

7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.

Nein, der Mensch ist zum Elend geboren, so wie der Flamme Kinder aufwärts fliegen.

8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,

Ich aber würde mich an den Allmächtigen wenden und meine Sache Gott vorlegen,

9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,

der große Dinge thut, die unerforschlich, und Wunder, die unzählbar sind:

10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,

Der der Erde Regen schenkt und Wasser auf die Fluren sendet,

11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,

der Niedrige hoch emporhebt, und Trauernde erfahren hohes Heil.

12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,

Er vereitelt die Pläne der Listigen, daß ihre Hände nichts Beständiges schaffen.

13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.

Er fängt die Klugen in ihrer eignen List, und der Verschlagenen Anschlag überstürzt sich.

14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.

Am hellen Tage stoßen sie auf Finsternis und wie zur Nachtzeit tappen sie am Mittag.

15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.

So rettet er vom Schwert, aus ihrem Rachen, und aus der Gewalt des Starken den Armen.

16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.

So geht dem Schwachen Hoffnung auf, und die Bosheit schließt ihr Maul.

17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.

O, glücklich der Mann, den Gott zurechtweist! - so verschmähe nicht die Zucht des Allmächtigen!

18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.

Denn er verwundet, doch er verbindet auch; er zerschlägt, und seine Hände heilen.

19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.

Aus sechs Nöten errettet er dich, und in sieben trifft dich kein Unheil.

20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.

Bei Hungersnot errettet er dich vom Tode und im Kriege von den Streichen des Schwerts.

21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.

Vor der Zunge Geißel bist du geborgen, hast nichts zu fürchten, wenn Verheerung naht.

22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.

Der Verheerung und der Teuerung kannst du lachen, die wilden Tiere brauchst du nicht zu fürchten.

23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.

Denn mit des Feldes Steinen bist du im Bunde, und die wilden Tiere sind mit dir befreundet.

24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.

Und so wirst du erfahren, daß wohlbehalten dein Zelt: du musterst deine Behausung und vermissest nichts.

25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.

Du wirst erfahren, daß deine Nachkommen zahlreich sind, und deine Sprossen wie das Gras der Flur.

26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.

In Vollreife gehst du zum Grabe ein, gleichwie die Garbe hinaufgebracht wird zu ihrer Zeit.

27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.

Siehe, das ist's, was wir erforscht, so ist's! Vernimm es und beherzige es wohl!