Jób 41

1 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

Prendras-tu le crocodile à l’hameçon? Saisiras-tu sa langue avec une corde?

2 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

Mettras-tu un jonc dans ses narines? Lui perceras-tu la mâchoire avec un crochet?

3 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

Te pressera-t-il de supplication? Te parlera-t-il d’une voix douce?

4 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

Fera-t-il une alliance avec toi, Pour devenir à toujours ton esclave?

5 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?

Joueras-tu avec lui comme avec un oiseau? L’attacheras-tu pour amuser tes jeunes filles?

6 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

Les pêcheurs en trafiquent-ils? Le partagent-ils entre les marchands?

7 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

Couvriras-tu sa peau de dards, Et sa tête de harpons?

8 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

Dresse ta main contre lui, Et tu ne t’aviseras plus de l’attaquer.

9 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?

Voici, on est trompé dans son attente; A son seul aspect n’est-on pas terrassé?

10 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

Nul n’est assez hardi pour l’exciter; Qui donc me résisterait en face?

11 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

De qui suis-je le débiteur? Je le paierai. Sous le ciel tout m’appartient.

12 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

Je veux encore parler de ses membres, Et de sa force, et de la beauté de sa structure.

13 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

Qui soulèvera son vêtement? Qui pénétrera entre ses mâchoires?

14 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

Qui ouvrira les portes de sa gueule? Autour de ses dents habite la terreur.

15 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

Ses magnifiques et puissants boucliers Sont unis ensemble comme par un sceau;

16 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

Ils se serrent l’un contre l’autre, Et l’air ne passerait pas entre eux;

17 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

Ce sont des frères qui s’embrassent, Se saisissent, demeurent inséparables.

18 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

Ses éternuements font briller la lumière; Ses yeux sont comme les paupières de l’aurore.

19 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

Des flammes jaillissent de sa bouche, Des étincelles de feu s’en échappent.

20 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

Une fumée sort de ses narines, Comme d’un vase qui bout, d’une chaudière ardente.

21 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

Son souffle allume les charbons, Sa gueule lance la flamme.

22 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

La force a son cou pour demeure, Et l’effroi bondit au-devant de lui.

23 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

Ses parties charnues tiennent ensemble, Fondues sur lui, inébranlables.

24 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

Son cœur est dur comme la pierre, Dur comme la meule inférieure.

25 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

Quand il se lève, les plus vaillants ont peur, Et l’épouvante les fait fuir.

26 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

C’est en vain qu’on l’attaque avec l’épée; La lance, le javelot, la cuirasse, ne servent à rien.

27 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

Il regarde le fer comme de la paille, L’airain comme du bois pourri.

28 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

La flèche ne le met pas en fuite, Les pierres de la fronde sont pour lui du chaume.

29 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

Il ne voit dans la massue qu’un brin de paille, Il rit au sifflement des dards.

30 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

Sous son ventre sont des pointes aiguës: On dirait une herse qu’il étend sur le limon.

31 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

Il fait bouillir le fond de la mer comme une chaudière, Il l’agite comme un vase rempli de parfums.

32 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

Il laisse après lui un sentier lumineux; L’abîme prend la chevelure d’un vieillard.

33 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

Sur la terre nul n’est son maître; Il a été créé pour ne rien craindre.

34 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.

Il regarde avec dédain tout ce qui est élevé, Il est le roi des plus fiers animaux.