Jób 31

1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

I made a covenant with mine eyes; how then should I look upon a maid?

2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

For what would be the portion of God from above, and the heritage of the Almighty from on high?

3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

Is it not calamity to the unrighteous, and disaster to the workers of iniquity?

4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

Doth not He see my ways, and count all my steps?

5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

If I have walked with vanity, and my foot hath hasted to deceit —

6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

Let me be weighed in a just balance, that God may know mine integrity —

7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

If my step hath turned out of the way, and my heart walked after mine eyes, and if any spot hath cleaved to my hands;

8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

Then let me sow, and let another eat; yea, let the produce of my field be rooted out.

9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

If my heart have been enticed unto a woman, and I have lain in wait at my neighbour's door;

10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

Then let my wife grind unto another, and let others bow down upon her.

11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

For that were a heinous crime; yea, it were an iniquity to be punished by the judges.

12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

For it is a fire that consumeth unto destruction, and would root out all mine increase.

13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

If I did despise the cause of my man-servant, or of my maid-servant, when they contended with me —

14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

What then shall I do when God riseth up? And when He remembereth, what shall I answer Him?

15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?

Did not He that made me in the womb make him? And did not One fashion us in the womb?

16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

If I have withheld aught that the poor desired, or have caused the eyes of the widow to fail;

17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

Or have eaten my morsel myself alone, and the fatherless hath not eaten thereof —

18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

Nay, from my youth he grew up with me as with a father, and I have been her guide from my mother's womb.

19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

If I have seen any wanderer in want of clothing, or that the needy had no covering;

20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

If his loins have not blessed me, and if he were not warmed with the fleece of my sheep;

21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

If I have lifted up my hand against the fatherless, because I saw my help in the gate;

22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

Then let my shoulder fall from the shoulder-blade, and mine arm be broken from the bone.

23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

For calamity from God was a terror to me, and by reason of His majesty I could do nothing.

24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

If I have made gold my hope, and have said to the fine gold: 'Thou art my confidence';

25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

If I rejoiced because my wealth was great, and because my hand had gotten much;

26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

If I beheld the sun when it shined, or the moon walking in brightness;

27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

And my heart hath been secretly enticed, and my mouth hath kissed my hand;

28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

This also were an iniquity to be punished by the judges; for I should have lied to God that is above.

29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

If I rejoiced at the destruction of him that hated me, or exulted when evil found him —

30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

Yea, I suffered not my mouth to sin by asking his life with a curse.

31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

If the men of my tent said not: 'Who can find one that hath not been satisfied with his meat?'

32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

The stranger did not lodge in the street; my doors I opened to the roadside.

33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

If after the manner of men I covered my transgressions, by hiding mine iniquity in my bosom —

34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

Because I feared the great multitude, and the most contemptible among families terrified me, so that I kept silence, and went not out of the door.

35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

Oh that I had one to hear me! — Lo, here is my signature, let the Almighty answer me — and that I had the indictment which mine adversary hath written!

36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

Surely I would carry it upon my shoulder; I would bind it unto me as a crown.

37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

I would declare unto him the number of my steps; as a prince would I go near unto him.

38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

If my land cry out against me, and the furrows thereof weep together;

39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

If I have eaten the fruits thereof without money, or have caused the tillers thereof to be disappointed —

40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.

Let thistles grow instead of wheat, and noisome weeds instead of barley. The words of Job are ended.