Jób 22

1 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Tad Elifas no Temanas atbildēja un sacīja:

2 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

Vai Dievam kāds labums no cilvēka? Nē, labums tam pašam, ka ir prātīgs.

3 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

Vai tas tam Visuvarenam par labu, kad tu taisns, jeb par mantu, ka tu savus ceļus nenoziedzīgi staigā?

4 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

Vai tad Viņš tavas Dieva bijāšanas dēļ tevi sodīs un ar tevi ies tiesā?

5 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

Vai tava blēdība nav liela un tavi noziegumi bez gala?

6 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

Jo savus brāļus tu esi ķīlājis bez vainas un novilcis kailiem drēbes.

7 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

Piekusušo tu neesi dzirdinājis ar ūdeni un izsalkušam liedzis maizi.

8 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

Kur kāds bija varens, tam piederēja zeme, un kas bija augstā godā, tas tur dzīvoja.

9 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

Atraitnes tu esi atlaidis tukšā, un bāriņu elkoņi ir salauzti.

10 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

Tādēļ ir virves ap tevi, un izbailes tev piepeši uzgājušas.

11 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

Jeb vai tu neredzi tumsu un ūdens plūdus, kas tevi apklāj?

12 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

Vai Dievs nav augšām debesīs? Redzi jel zvaigžņu augstumu, cik tās augstas!

13 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

Un tu saki: ko Dievs zin? Vai Viņš aiz tumšiem mākoņiem māk tiesāt?

14 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

Padebeši ir Viņa aizsegs, ka neredz, un Viņš staigā debesīs.

15 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

Vai tu vecās pasaules ceļu gribi staigāt, ko netaisnie ļaudis gājuši,

16 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

Kas priekšlaiku bojā gājuši, - plūdi izgāzušies pār viņu pamatiem.

17 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

Kas uz to stipro Dievu sacīja: Nost no mums! un ko tas Visuvarenais tiem varētu darīt?

18 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

Tomēr Tas viņu namus bija pildījis ar labumu. Šo bezdievīgo padoms lai ir tālu no manis.

19 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

Taisnie to redz un priecājās, un nenoziedzīgais par tiem smiesies:

20 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

Tiešām, izdeldēti ir mūsu ienaidnieki, un uguns aprijis viņu pārējo mantu.

21 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

Meklē Viņa draudzību, tad paliksi mierā, no tā tev nāks labums.

22 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

Pieņem jel mācību no Viņa mutes un liec Viņa vārdus savā sirdī.

23 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

Ja tu atgriezīsies pie tā Visuvarenā un atmetīsi netaisnību tālu no sava dzīvokļa, tad tu tapsi uztaisīts.

24 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

Liec pīšļos mantu un upes oļos zeltu,

25 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

Tad tas Visuvarenais tev būs par zeltu un Viņš tev būs par spožu sudrabu.

26 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

Tad tu par to Visuvareno priecāsies un pacelsi uz Dievu savu vaigu.

27 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

Tu Viņu piesauksi, un Viņš tevi paklausīs, un tu maksāsi savus solījumus.

28 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

Ko tu apņemsies, tas tev notiks, un uz taviem ceļiem spīdēs gaišums.

29 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

Kad iet uz leju, tad tu saki: uz augšu! Un Viņš izglābs to, kam noskumis vaigs.

30 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.

Viņš izpestīs to, kas nav nenoziedzīgs; tavu roku šķīstības dēļ tas taps izpestīts.