Jób 19

1 Tedy odpověděv Job, řekl:

Porém Jó respondeu dizendo:

2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

Até quando atormentareis minha alma, e me quebrantareis com palavras?

3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

Já dez vezes me humilhastes; não tendes vergonha em me maltratar.

4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

Mesmo se eu tiver errado, meu erro cabe apenas a mim.

5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

Visto que vos exaltais contra mim, e contra mim usais minha desgraça,

6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

Sabei, pois, que foi Deus que me transtornou, e [com] sua rede me cercou.

7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

Eis que eu clamo: Violência! Porém não sou respondido; grito, porém não há justiça.

8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

Ele entrincheirou meu caminho, de modo que não consigo passar; e pôs trevas sobre minhas veredas.

9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

Ele me despojou de minha honra, e tirou a coroa de minha cabeça.

10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

Ele me derrubou por todos os lados, e pereço; e arrancou minha esperança como a uma árvore.

11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

E fez inflamar contra mim sua ira, e me considerou para consigo como a [um de] seus inimigos.

12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

Juntas vieram suas tropas; prepararam contra mim seu caminho, e se acamparam ao redor de minha tenda.

13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

Ele afastou meus irmãos para longe de mim; e os que me conheciam agora me estranham.

14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

Meus parentes [me] deixaram, e meus conhecidos se esqueceram de mim.

15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

Os moradores de minha casa e minhas servas me tiveram por estranho; estrangeiro me tornei em seus olhos.

16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

Chamei a meu servo, e ele não respondeu; de minha própria boca eu lhe suplicava.

17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

Meu hálito é estranho à minha mulher, e sou repugnante aos filhos de minha mãe.

18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

Até os meninos me desprezam; quando eu me levanto, falam contra mim.

19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

Todos os meus amigos próximos me abominam; e [até] aqueles que eu amava se viraram contra mim.

20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

Meus ossos se grudaram à minha pele e à minha carne; e escapei [só] com a pele de meus dentes.

21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

Compadecei-vos de mim, meus amigos, compadecei-vos de mim; pois a mão de Deus me tocou.

22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

Por que vós me perseguis como Deus, e não vos fartais de minhas carne?

23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

Ah se minhas palavras fossem escritas! Ah se fossem escritas em um livro!

24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

Que com ponta de ferro e com chumbo fossem esculpidas em pedra para sempre!

25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

Pois eu sei que meu Redentor vive, e ao fim se levantará sobre a terra;

26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

E mesmo depois de consumida minha pele, então em minha carne verei a Deus;

27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

Ao qual eu verei para mim, e meus olhos [o] verão, e não outro. [Isto é o que] minhas entranhas anseiam dentro de mim.

28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

Se disserdes: Como o perseguiremos? Pois a raiz do problema se acha em mim,

29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

Temei vós mesmos a espada; pois furor [há nos] castigos pela espada; para que [assim] saibais que [haverá] julgamento.