< Jób 16 >

1 A odpovídaje Job, řekl:
Et Job prit la parole, et dit:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
J'ai souvent entendu de pareils discours; vous êtes tous des consolateurs fâcheux.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
N'y aura-t-il point de fin à ces discours en l'air? Et qu'est-ce qui te force à me répondre?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
Moi aussi, je parlerais comme vous, si vous étiez à ma place. J'accumulerais des paroles contre vous; je hocherais la tête sur vous;
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
Je vous fortifierais avec ma bouche, et le mouvement de mes lèvres vous soulagerait.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Si je parle, ma douleur ne sera point soulagée. Si je me tais, en sera-t-elle diminuée?
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Maintenant il m'a épuisé. Tu as dévasté toute ma famille,
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
Tu m'as saisi, et cela témoigne contre moi; ma maigreur s'est élevée contre moi, elle m'accuse en face.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Sa fureur m'a déchiré, et s'est acharnée sur moi. Il a grincé des dents contre moi; mon ennemi aiguise contre moi ses yeux.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Ils ont ouvert contre moi leur bouche; ils m'ont frappé à la joue pour m'outrager; ils se réunissent tous ensemble contre moi.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Dieu m'a livré à l'impie; il m'a jeté aux mains des méchants.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
J'étais en repos, et il m'a écrasé; il m'a saisi à la gorge, et il m'a brisé. Il m'a posé en butte à ses traits.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Ses flèches m'environnent; il me perce les reins, et ne m'épargne pas; il répand à terre mon fiel.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Il me fait plaie sur plaie; il court sur moi comme un guerrier.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
J'ai cousu un sac sur ma peau; j'ai souillé mon front dans la poussière;
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
J'ai le visage tout enflammé, à force de pleurer, et l'ombre de la mort est sur mes paupières,
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Quoiqu'il n'y ait point de crime dans mes mains, et que ma prière soit pure.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
O terre, ne cache point mon sang, et qu'il n'y ait aucun lieu où s'arrête mon cri!
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
A présent même, voici, j'ai mon témoin dans les cieux, et mon garant dans les hauts lieux.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Mes amis se moquent de moi: c'est vers Dieu que mon œil se tourne en pleurant,
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
Pour qu'il décide entre l'homme et Dieu, entre le fils d'Adam et son semblable.
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
Car les années qui me sont comptées s'en vont, et j'entre dans un chemin d'où je ne reviendrai pas!

< Jób 16 >