Jób 13

1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

Voici, mon œil a vu toutes ces choses, [et] mon oreille les a ouïes et entendues.

2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

Comme vous les savez, je les sais aussi; je ne vous suis pas inférieur.

3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

Mais je parlerai au Tout-puissant, et je prendrai plaisir à dire mes raisons au [Dieu] Fort.

4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

Et certes vous inventez des mensonges; vous êtes tous des médecins inutiles.

5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

Plût à Dieu que vous demeurassiez entièrement dans le silence; et cela vous serait réputé à sagesse.

6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

Ecoutez donc maintenant mon raisonnement, et soyez attentifs à la défense de mes lèvres:

7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

Allégueriez-vous des choses injustes, en faveur du [Dieu] Fort, et diriez-vous quelque fausseté pour lui?

8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

Ferez-vous acception de sa personne, si vous plaidez la cause du [Dieu] Fort?

9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

Vous en prendra-t-il bien, s'il vous sonde? vous jouerez-vous de lui, comme on se joue d'un homme [mortel]?

10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

Certainement il vous censurera, si même en secret vous faites acception de personnes.

11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

Sa majesté ne vous épouvantera-t-elle point? et sa frayeur ne tombera-t-elle point sur vous?

12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

Vos discours mémorables sont des sentences de cendre, et vos éminences sont des éminences de boue.

13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

Taisez-vous devant moi, et que je parle; et qu'il m'arrive ce qui pourra.

14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

Pourquoi porté-je ma chair entre mes dents, et tiens-je mon âme entre mes mains?

15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

Voilà, qu'il me tue, je ne laisserai pas d'espérer [en lui]; et je défendrai ma conduite en sa présence.

16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

Et qui plus est, il sera lui-même ma délivrance; mais l'hypocrite ne viendra point devant sa face.

17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

Ecoutez attentivement mes discours, et prêtez l'oreille à ce que je vais vous déclarer.

18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

Voilà, aussitôt que j'aurai déduit par ordre mon droit, je sais que je serai justifié.

19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

Qui est-ce qui veut disputer contre moi? car maintenant si je me tais, je mourrai.

20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

Seulement ne me fais point ces deux choses, [et] alors je ne me cacherai point devant ta face;

21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

Retire ta main de dessus moi, et que ta frayeur ne me trouble point.

22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

Puis appelle-moi, et je répondrai; ou bien je parlerai, et tu me répondras.

23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

Combien ai-je d'iniquités et de péchés? Montre-moi mon crime et mon péché.

24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Pourquoi caches-tu ta face, et me tiens-tu pour ton ennemi?

25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

Déploieras-tu tes forces contre une feuille que le vent emporte? poursuivras-tu du chaume tout sec?

26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

Que tu donnes contre moi des arrêts d'amertume, et que tu me fasses porter la peine des péchés de ma jeunesse?

27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

Et que tu mettes mes pieds aux ceps, et observes tous mes chemins? et que tu suives les traces de mes pieds?

28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

Car celui [que tu poursuis de cette manière, ] s'en va par pièces comme du bois vermoulu, et comme une robe que la teigne a rongée.