Jób 11

1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

Então respondeu Sofar, o naamathita, e disse

2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

Porventura não se dará resposta á multidão de palavras? E o homen fallador será justificado?

3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

A's tuas mentiras se hão de calar os homens? E zombarás tu sem que ninguem te envergonhe?

4 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

Pois tu disseste: A minha doutrina é pura, e limpo sou aos teus olhos.

5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

Mas, na verdade, oxalá que Deus fallasse e abrisse os seus labios contra ti!

6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

E te fizesse saber os segredos da sabedoria, que ella é multiplice em efficacia; pelo que sabe que Deus exige de ti menos do que merece a tua iniquidade.

7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

Porventura alcançarás os caminhos de Deus? ou chegarás á perfeição do Todo-poderoso?

8 Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)

Como as alturas dos céus é a sua sabedoria; que poderás tu fazer? mais profunda do que o inferno, que poderás tu saber? (Sheol h7585)

9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.

Mais comprida é a sua medida do que a terra: e mais larga do que o mar.

10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

Se elle destruir, e encerrar, ou se recolher, quem o fará tornar para traz?

11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

Porque elle conhece aos homens vãos, e vê o vicio; e não o terá em consideração?

12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

Mas o homem vão é falto de entendimento; sim, o homem nasce como a cria do jumento montez.

13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

Se tu preparaste o teu coração, e estendeste as tuas mãos para elle!

14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

Se ha iniquidade na tua mão, lança-a para longe de ti e não deixes habitar a injustiça nas tuas tendas.

15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

Porque então o teu rosto levantarás sem macula: e estarás firme, e não temerás.

16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

Porque te esquecerás dos trabalhos, e te lembrarás d'elles como das aguas que já passaram

17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

E a tua vida mais clara se levantará do que o meio dia; ainda que seja trevas, será como a manhã.

18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

E terás confiança; porque haverá esperança; e buscarás e repousarás seguro.

19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

E deitar-te-has, e ninguem te espantará; muitos supplicarão o teu rosto.

20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

Porém os olhos dos impios desfallecerão, e perecerá o seu refugio: e a sua esperança será o expirar da alma