Kazatel 4

1 Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.

So I returned, and saw all the oppressions that were done under the sun: and behold the tear of the oppressed, and they had no comforter; and on the side of them that oppressed them was power; but they had no comforter:

2 Protož já chválil jsem mrtvé, kteříž již zemřeli, více nežli živé, kteříž jsou živi až po dnes.

and I praised all the dead that had already died more than the living, as many as are alive until now.

3 Nýbrž nad oba tyto šťastnější jest ten, kterýž ještě nebyl, a neviděl skutku zlého, dějícího se pod sluncem.

Better also than both these is he who has not yet been, who has not seen all the evil work that is done under the sun.

4 Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jedněch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha.

And I saw all labor, and all the diligent work, that this is a man's envy from his neighbor. This is also vanity and waywardness of spirit.

5 Blázen skládá ruce své, a jí maso své, říkaje:

The fool folds his hands together, and eats his own flesh.

6 Lepší jest plná hrst s odpočinutím, nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha.

Better is a handful of rest than two handfuls of trouble and waywardness of spirit.

7 Opět obrátiv se, viděl jsem jinou marnost pod sluncem:

So I returned, and saw vanity under the sun.

8 Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění.

There is one [alone], and there is not a second; yes, he has neither son nor brother: yet there is no end to all his labor; neither is his eye satisfied with wealth; and for whom do I labor, and deprive my soul of good? this is also vanity, and an evil trouble.

9 Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.

Two [are] better than one, [seeing] they have a good reward for their labor.

10 Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.

For if they fall, the one will lift up his fellow: but woe to him that is alone when he falls, and there is not a second to lift him up.

11 Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje?

Also if two should lie together, they also get heat: but how shall one be warmed [alone?]

12 Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne.

And if one should prevail against [him], the two shall withstand him; and a threefold cord shall not be quickly broken.

13 Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati,

Better is a poor and wise child than an old and foolish king, who knows not how to take heed any longer.

14 Ačkoli z žaláře vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti.

For he shall come forth out of the house of the prisoners to reign, because [he] also that was in his kingdom has become poor.

15 Viděl jsem všecky živé, kteříž chodí pod sluncem, ani se přídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž měl kralovati místo něho.

I saw all the living who were walking under the sun, with the second youth who shall stand up in each one's place.

16 Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu, jakž toho, kterýž byl před nimi, takž ani potomci nebudou se těšiti z něho. Protož i to jest marnost a trápení ducha.

There is no end to all the people, to all who were before them: and the last shall not rejoice in him: for this also is vanity and waywardness of spirit.