Ámos 5

1 Slyšte slovo toto, kteréž já vynáším proti vám, totiž naříkání nad domem Izraelským.

Èujte ovu rijeè, naricanje koje podižem za vama, dome Izrailjev.

2 Padneť, aniž více povstane panna Izraelská; opuštěna bude v zemi své, nebude žádného, kdo by jí pozdvihl.

Pade, neæe više ustati djevojka Izrailjeva; baèena je na zemlju svoju, nema nikoga da je podigne.

3 Nebo takto praví Panovník Hospodin: V městě, z kteréhož vycházelo tisíc, zůstane sto, v tom pak, z kteréhož vycházelo sto, zůstane deset domu Izraelskému.

Jer ovako veli Gospod Gospod: u gradu iz kojega je izlazila tisuæa ostaæe stotina, a iz kojega je izlazila stotina u njemu æe ostati deset domu Izrailjevu.

4 Nebo takto praví Hospodin domu Izraelskému: Hledejte mne a živi buďte.

Jer ovako veli Gospod domu Izrailjevu: tražite me, i biæete živi.

5 A nehledejte Bethel, aniž choďte do Galgala, a do Bersabé se nesmýkejte; nebo Galgal jistotně se přestěhuje, a Bethel přijde na nic.

A ne tražite Vetilja, i ne idite u Galgal, i ne prolazite u Virsaveju, jer æe Galgal otiæi u ropstvo, a Vetilj æe se obratiti u ništa.

6 Hledejte Hospodina, (a živi buďte, aby nepronikl jako oheň domu Jozefova, a nesehltil, a nebylo by žádného, kdo by uhasil Bethelské,

Tražite Gospoda i biæete živi, da ne obuzme doma Josifova kao oganj i spali i ne bude nikoga da gasi Vetilj.

7 Kteříž proměňují v pelynek soud, a spravedlnosti na zemi zanechávají, )

Koji obraæate sud u pelen, i pravdu na zemlju obarate,

8 Toho, kterýž učinil Kuřátka i Oriona, kterýž proměňuje stín smrti v jitro, a den v temnosti noční, kterýž přivolává vody mořské, a vylévá je na svrchek země, jehož jméno jest Hospodin,

Onoga tražite koji je stvorio zvijezde kola i štape, i koji pretvara sjen smrtni u jutro a dan u tamnu noæ, koji doziva vode morske i proljeva ih po zemlji; ime mu je Gospod.

9 Kterýž očerstvuje zemdleného proti silnému, tak že zemdlený do pevnosti vchází.

Koji podiže pogibao na jakoga, te pogibao doðe na grad.

10 Nenávidí trescícího v bráně, a toho, kdož mluví věci pravé, v ohavnosti mají.

Mrze na onoga koji kara na vratima, i gade se na onoga koji govori pravo.

11 A protož, proto že loupíte chudého, a břímě obilé béřete od něho, domů z tesaného kamení nastavěli jste, ale nebudete bydliti v nich; vinic výborných naštěpovali jste, ale nebudete píti vína z nich.

Zato što gazite siromaha i uzimate od njega žito u danak, sagradiste kuæe od tesana kamena, ali neæete sjedjeti u njima; nasadiste lijepe vinograde, ali neæete piti vina iz njih.

12 Nebo já vím o mnohých nešlechetnostech vašich a velikých hříších vašich, že trápíte spravedlivého, berouce poctu, a nuzných při v bráně převracíte.

Jer znam bezakonja vaša, kojih je mnogo, i grijehe vaše, koji su veliki, koji muèite pravednika, primate poklone i izvræete pravdu ubogima na vratima.

13 Protož rozumný v ten čas mlčeti musí, nebo čas ten zlý jest.

Zato æe pravedni muèati u ovo vrijeme, jer je zlo vrijeme.

14 Hledejte dobrého a ne zlého, abyste živi byli, a budeť tak Hospodin Bůh zástupů s vámi, jakž pravíte.

Tražite dobro a ne zlo, da biste bili živi; i tako æe Gospod Bog nad vojskama biti s vama, kako rekoste.

15 Mějte v nenávisti zlé, a milujte dobré, a ustanovte v bráně soud; snad Hospodin Bůh zástupů milost učiní ostatkům Jozefovým.

Mrzite na zlo i ljubite dobro, i postavite na vratima sud, ne bi li se Gospod Bog nad vojskama smilovao na ostatak Josifov.

16 Protož takto praví Panovník Hospodin, Bůh zástupů: Po všech ulicích bude kvílení, a na všecky strany zkřiknou: Ouvech, ouvech, a povolají oráče k pláči a kvílení s těmi, kteříž umějí naříkati.

Zato ovako veli Gospod Bog nad vojskama, Gospod: biæe tužnjava po svijem ulicama, i po svijem putovima govoriæe: jaoh! jaoh! i zvaæe ratare na žalost i na tužnjavu one koji umiju naricati.

17 Nýbrž i po všech vinicích bude kvílení, když projdu prostředkem tebe, dí Hospodin.

I po svijem æe vinogradima biti tužnjava, jer æu proæi posred tebe, govori Gospod.

18 Běda těm, kteříž žádají dne Hospodinova. K čemuž jest vám ten den Hospodinův, poněvadž jest tmy a ne světla?

Teško onima koji žele dan Gospodnji! što æe vam dan Gospodnji? tada je mrak a ne vidjelo.

19 Jako když by někdo utíkal před lvem, potkal by se s ním nedvěd; aneb když by všel do domu, a zpolehna rukou svou na stěnu, ušťkl by ho had.

Kao da bi ko bježao od lava pa bi ga sreo medvjed; ili kao da bi ko došao u kuæu i naslonio se rukom na zid, pa bi ga zmija ujela.

20 Zdali není tmy a ne světla den Hospodinův, v němž není blesku, ale mrákota?

Nije li dan Gospodnji mrak a ne vidjelo? i tama, bez svjetlosti?

21 Nenávidím, zavrhl jsem svátky vaše, aniž sobě chutnám slavností vašich.

Mrzim na vaše praznike, odbacio sam ih, i neæu da mirišem svetkovina vaših.

22 Nebo budete-li mi obětovati zápaly a suché oběti vaše, neoblíbím jich, a na pokojné oběti krmného dobytka vašeho nepopatřím.

Ako mi prinesete žrtve paljenice i prinose svoje, neæu ih primiti, i neæu pogledati na zahvalne žrtve od ugojene stoke vaše.

23 Odejmi ode mne hluk písní svých, ani hudby louten vašich nechci poslouchati.

Ukloni od mene buku pjesama svojih, i sviranja psaltira tvojih neæu da èujem.

24 Ale povalí se jako voda soud, a spravedlnost jako potok silný.

Nego sud neka teèe kao voda i pravda kao silan potok.

25 Zdali jste mně oběti a dary obětovali na poušti za čtyřidceti let, dome Izraelský?

Jeste li meni prinosili žrtve i dare u pustinji èetrdeset godina, dome Izrailjev?

26 Nýbrž nosili jste stánek Melecha vašeho a Kijuna, obrazy vaše, hvězdu boha vašeho, kteréžto věci sami jste sobě zdělali.

Nego ste nosili šator Moloha svojega, i Hijuna, likove svoje, zvijezdu boga svojega, koje sami sebi naèiniste.

27 Protož přestěhuji vás dále než Damašské, praví Hospodin, jehož jméno jest Bůh zástupů.

Zato æu vas preseliti iza Damaska, govori Gospod, kojemu je ime Bog nad vojskama.