Skutky Apoštolů 28
1 A tak zachováni byvše, teprv poznali, že ostrov ten sloul Melita.
When we were all safe, we found that the island was called Malta.
2 Lidé pak toho ostrova velikou přívětivost k nám ukázali. Nebo zapálivše hranici drev, přijali nás všecky, pro déšť, kterýž v tu chvíli byl, a pro zimu.
The island’s people showed us marked kindness, for they lit a fire and took us all under shelter, because it had come on to rain and was cold.
3 A když Pavel sebral drahně roždí, a kladl na oheň, ještěrka, utíkajíc před horkem, připjala se k ruce jeho.
Paul had gathered a quantity of dry sticks and laid them on the fire, when a poisonous snake, driven out by the heat, fastened on his hand.
4 A když uzřeli lidé toho ostrova, ano ještěrka visí u ruky jeho, řekli jedni druhým: Jistě člověk tento jest vražedlník; nebo ač z moře vyšel, však pomsta nedá jemu živu býti.
When the islanders saw the creature hanging from his hand, they said to one another, ‘Evidently this man is a murderer, for though he has been saved from the sea, Justice has not allowed him to live.’
5 Ale on střásl tu ještěrku do ohně, a nic se jemu zlého nestalo.
However, Paul shook the creature off into the fire and took no harm.
6 Oni pak očekávali, že oteče, aneb padna, pojednou umře. A když toho dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého nestalo, změnivše se, pravili, že jest on bůh.
The islanders were expecting inflammation to set in, or that he would suddenly fall dead; but, after waiting for a long time, and seeing that there was nothing amiss with him, they changed their minds and said that he was a God.
7 Na těch pak místech měl popluží kníže toho ostrova, jménem Publius. Kterýž přijav nás k sobě, za tři dni přátelsky u sebe v hospodě choval.
In that region there was an estate belonging to the Governor of the island, whose name was Publius. He took us up to his house, and for three days entertained us most courteously.
8 I přihodilo se, že otec toho Publia ležel, maje zimnici a červenou nemoc. K němuž všed Pavel, a pomodliv se, vložil na něj ruce, a uzdravil jej.
It happened that the father of Publius was lying ill of fever and dysentery. So Paul went to see him; and, after praying, he placed his hands on him and cured him.
9 A když se to stalo, tedy jiní, kteříž na ostrově tom nemocní byli, přistupovali, a byli uzdravováni.
After this, all the people in the island who had any illness came to Paul, and were cured.
10 Ctili nás pak velice, a když jsme se měli pryč plaviti, nakladli toho, čehož potřebí bylo.
They also presented us with many gifts, and when we set sail they put supplies of necessaries on board.
11 A po třech měsících plavili jsme se na bárce Alexandrinské, kteráž tu byla na tom ostrově přes zimu, mající za erb Kastora a Polluxa.
After three months, we set sail in a ship that had wintered in the island. She was an Alexandrian vessel, and had the Twin sons of Zeus for her figure-head.
12 A když jsme přijeli do Syrakusis, zůstali jsme tu za tři dni.
We put in at Syracuse and stayed there three days,
13 A odtud okolo plavíce se, přišli jsme do Regium; a po jednom dni, když vál vítr od poledne, druhý den přijeli jsme do Puteolos.
and from there we worked to windward and so got to Rhegium. A day later a south wind sprang up and took us to Puteoli in two days.
14 Kdežto nalezše bratří, žádáni jsme byli od nich, abychom pobyli u nich za sedm dní. A tak jsme se k Římu brali.
There we found some of the Lord’s followers, and were urged to stay a week with them; after which we went on to Rome.
15 Odkudž, když o nás uslyšeli bratří, vyšli proti nám až na rynk Appiův a ke Třem krčmám. Kteréž uzřev Pavel, poděkoval Bohu, a počal býti dobré mysli.
The followers there had heard about us, and came out as far as the Market of Appius and the Three Taverns to meet us. At sight of them Paul thanked God and was much cheered.
16 A když jsme přišli do Říma, setník dal vězně v moc hejtmanu vojska, ale Pavlovi dopuštěno, aby sám bydlil s žoldnéřem, kterýž ho ostříhal.
On our reaching Rome, Paul was allowed to live by himself, except for the soldier who was in charge of him.
17 I stalo se po třech dnech, svolal Pavel přední z Židů. A když se sešli, řekl jim: Muži bratří, já nic neučiniv proti lidu ani proti obyčejům otcovským, jat jsa z Jeruzaléma, vydán jsem v ruce Římanům.
Three days after our arrival, Paul invited the leading Jews to meet him; and, when they came, he said, ‘Brothers, although I had done nothing hostile to the interests of our nation or to our ancestral customs, yet I was sent from Jerusalem as a prisoner, and handed over to the Romans.
18 Kteříž vyslyševše mne, chtěli propustiti, proto že žádné viny hodné smrti na mně nebylo.
The Romans, when they had examined me, were ready to release me, because there was nothing in my conduct deserving death.
19 Ale když Židé odpírali, přinucen jsem odvolati se k císaři, ne jako bych měl co na svůj národ žalovati.
But, as the Jewish leaders opposed my release, I was compelled to appeal to the Emperor – not, indeed, that I had any charge to make against my own nation.
20 A protož z té příčiny povolal jsem vás, abych vás viděl, a s vámi promluvil; nebo pro naději lidu Izraelského řetězem tímto svázán jsem.
This, then, is my reason for urging you to come to see me and talk with me; because it is for the sake of the hope of Israel that I am here in chains.’
21 A oni řekli jemu: Myť jsme žádného psání neměli o tobě z Židovstva, aniž kdo z bratří přijda, vypravoval neb mluvil co zlého o tobě.
‘We,’ was their reply, ‘have not had any letter about you from Judea, nor have any of our fellow Jews come and reported or said anything bad about you.
22 Ale žádámeť od tebe slyšeti, jak smyslíš; nebo víme o té sektě, že se jí všudy odpírá.
But we will be glad to hear from you what your views are, for, with regard to this sect, we are well aware that it is spoken against on all sides.’
23 A když jemu uložili den, sešlo se jich mnoho do hospody k němu, jimž s osvědčováním vypravoval o království Božím, slouže jim k víře o Ježíšovi z zákona Mojžíšova a proroků, od jitra až do večera.
They then fixed a day with him, and came to the place where he was staying, in even larger numbers, when Paul proceeded to lay the subject before them. He bore his testimony to the kingdom of God, and tried to convince them about Jesus, by arguments drawn from the Law of Moses and from the prophets – speaking from morning until evening.
24 A někteří uvěřili tomu, což vypravoval, někteří pak nevěřili.
Some were inclined to accept what he said; others, however, rejected it.
25 A tak nejsouce mezi sebou svorní, rozešli se, když promluvil Pavel to jedno slovo: Jistě žeť dobře Duch svatý skrze proroka Izaiáše mluvil k otcům našim,
So, as they disagreed among themselves, they began to disperse, Paul adding only – ‘True, indeed, was the declaration made by the Holy Spirit, through the prophet Isaiah to your ancestors –
26 Řka: Jdi k lidu tomuto a rci jim: Slyšením slyšeti budete, ale nesrozumíte, a hledíce, hleděti budete, ale neuzříte.
Go to this nation and say: You will hear with your ears without ever understanding, and, though you have eyes, you will see without ever perceiving.
27 Nebo zhrublo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby snad neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil.
For the mind of this nation has grown dense, and their ears are dull of hearing, their eyes also have they closed; otherwise some day they might see with their eyes, and with their ears they might hear, and in their mind they might understand, and might turn – and I might heal them.
28 Budiž vám tedy známo, že jest pohanům posláno toto spasení Boží, a oniť slyšeti budou.
Understand, then, that this salvation of God was sent for the Gentiles; and they will listen.’
29 A když on to propověděl, odešli Židé, majíce mezi sebou hádky mnohé.
30 Pavel pak trval za celé dvě létě v hospodě své, a přijímal všecky, kteříž přicházeli k němu,
For two whole years Paul stayed in a house which he rented for himself, welcoming all who came to see him,
31 Káže o království Božím, a uče těm věcem, kteréž jsou o Pánu Ježíši Kristu, se vší doufanlivostí bez překážky.
proclaiming the kingdom of God, and teaching about the Lord Jesus Christ, with perfect fearlessness, unhindered.
