Skutky Apoštolů 20

1 Když pak přestala ta bouřka, povolav Pavel učedlníků, a požehnav jich, vyšel odtud, aby se bral do Macedonie.

When the uproar had ceased, Paul sent for the disciples, and, with encouraging words, bade them goodbye, and started on his journey to Macedonia.

2 A když prošel ty krajiny, a napomenutí jim učiniv mnohými řečmi, přišel do země Řecké.

After going through those districts and speaking many encouraging words to the disciples, he went into Greece, where he stayed three months.

3 A pobyv tam za tři měsíce, (kdež Židé učinili jemu zálohy, ) když se měl plaviti do Syrie, umínil navrátiti se skrze Macedonii.

He was about to sail to Syria, when he learned that a plot had been laid against him by several of the Jewish leaders; so he decided to return by way of Macedonia.

4 I šel s ním Sópater Berienský až do Azie, a z Tessalonicenských Aristarchus a Sekundus a Gáius Derbeus a Timoteus, z Azianských pak Tychikus a Trofimus.

He was accompanied by Sopater the son of Pyrrhus, of Beroea, Aristarchus and Secundus from Thessalonica, Gaius of Derbe, and Timothy, as well as by Tychicus and Trophimus of Roman Asia.

5 Ti šedše napřed, dočkali nás v Troadě.

These people went to Troas and waited for us there;

6 My pak plavili jsme se po velikonoci z Filippis, a přišli jsme k nim do Troady v pěti dnech, a tu jsme pobyli za sedm dní.

while we ourselves sailed from Philippi after the Passover, and joined them five days later at Troas, where we stayed for a week.

7 Tedy první den po sobotě, když se učedlníci sešli k lámání chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejtří jíti pryč, i prodlil řečí až do půlnoci.

On the first day of the week, when we had met for the breaking of bread, Paul, who was intending to leave the next day, began to address those who were present, and prolonged his address until midnight.

8 A bylo mnoho světel na té síni, kdež byli shromážděni.

There were a good many lamps in the upstairs room, where we had met;

9 Jeden pak mládenec, jménem Eutychus, sedě na okně, jsa obtížen hlubokým snem, když tak dlouho Pavel kázal, spě, spadl s třetího ponebí dolů a vzat jest mrtvý.

and a young man named Eutychus, sitting at the window, was gradually overcome with great drowsiness, as Paul continued his address. At last, quite overpowered by his drowsiness, he fell from the third story to the ground, and was picked up for dead.

10 I sstoupiv dolů Pavel, zpolehl na něj, a objav jej, řekl: Nermuťtež se, však duše jeho v něm jest.

But Paul went down, threw himself on him, and put his arms round him. ‘Do not be alarmed,’ he said, ‘he is still alive.’

11 A vstoupiv, lámal chléb a jedl, a kázaní jim učiniv dlouho až do svitání, tak odšel pryč.

Then he went upstairs; and, after breaking and partaking of the bread, he talked with them at great length until daybreak, and then left.

12 I přivedli toho mládence živého, a byli velice potěšeni.

Meanwhile they had taken the lad away alive, and were greatly comforted.

13 My pak vstoupivše na lodí, plavili jsme se do Asson, odtud majíce k sobě vzíti Pavla; nebo byl tak poručil, maje sám jíti po zemi.

We started first, went on board ship, and sailed for Assos, intending to take Paul on board there. This was by his own arrangement, as he intended to go by land himself.

14 A když se k nám připojil v Asson, vzavše jej, přijeli jsme do Mitylénu.

So, when he met us at Assos, we took him on board and went on to Mitylene.

15 A odtud plavíce se, druhý den byli jsme proti Chium, a třetího dne připlavili jsme se k Sámu, a pobyvše v Trogyllí, nazejtří přišli jsme do Milétu.

The day after we had sailed from there, we arrived off Chios, touched at Samos the following day, and the next day reached Miletus;

16 Nebo Pavel byl umínil pominouti Efez, aby se nemeškal v Azii; nebo pospíchal, by možné jemu bylo, aby byl o letnicích v Jeruzalémě.

for Paul had decided to sail past Ephesus, so as to avoid spending much time in Roman Asia. He was making haste to reach Jerusalem, if possible, by the Festival at the close of the Harvest.

17 Tedy z Milétu poslav do Efezu, povolal k sobě starších církve.

From Miletus, however, he sent to Ephesus and invited the church elders to meet him;

18 Kteříž když přišli k němu, řekl jim: Vy víte od prvního dne, v kterýž přišel jsem do Azie, kterak jsem po všecken ten čas s vámi byl,

and, when they came, he said to them, ‘You know well the life that I always led among you from the very first day that I set foot in Roman Asia,

19 Slouže Pánu se vší pokorou i s mnohými slzami a pokušeními, kteráž na mne přicházela z úkladů Židovských,

serving the Lord, as I did, in all humility, amid the tears and trials which fell to my lot through the plots of some of the Jewish leaders.

20 Kterak jsem ničeho nepominul, což by užitečného bylo, abych vám neoznámil, a neučil vás vůbec zjevně i po domích,

I never shrank from telling you anything that could be helpful to you, or from teaching you both in public and in private.

21 Svědectví vydávaje i Židům i Řekům o pokání k Bohu, a o víře v Pána našeho Ježíše Krista.

I earnestly pointed both Jews and Greeks to the repentance that leads to God, and to faith in Jesus, our Lord.

22 A aj, nyní já sevřín jsa duchem, beru se do Jeruzaléma, nevěda, co mi se v něm má státi,

And now, under spiritual constraint, I am here on my way to Jerusalem, not knowing what will happen to me there,

23 Než že Duch svatý po městech osvědčuje mi, pravě, že vězení a ssoužení mne očekávají.

except that in town after town the Holy Spirit plainly declares to me that imprisonment and troubles await me.

24 Však já nic na to nedbám, aniž jest mi tak drahá duše má, jen abych běh svůj s radostí vykonal, a přisluhování, kteréž jsem přijal od Pána Ježíše, k osvědčování evangelium milosti Boží.

But I count my life of no value to myself, if only I may complete the course marked out for me, and the task that was allotted me by the Lord Jesus – which was to declare the good news of the love of God.

25 A aj, já nyní vím, že již více neuzříte tváři mé vy všickni, mezi kterýmiž jsem chodil, káže o království Božím.

And now, I tell you, I know that none of you will ever see my face again – you among whom I have gone about proclaiming the kingdom.

26 Protož osvědčujiť vám v dnešní den, žeť jsem čist od krve všech.

Therefore I declare to you this day, that my conscience is clear in regard to the fate of any of you,

27 Nebo jsem neobmeškal zvěstovati vám všeliké rady Boží.

for I have not shrunk from announcing the whole purpose of God regarding you.

28 Buďtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v němž Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví.

Be watchful over yourselves, and over the whole flock, of which the Holy Spirit has placed you in charge, to shepherd the church of God, which he won for himself at the cost of his life.

29 Nebo já to vím, že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví, kteříž nebudou odpouštěti stádu.

I know that, after my departure, merciless wolves will get in among you, who will not spare the flock;

30 A z vás samých povstanou muži, kteříž budou mluviti převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě.

and from among yourselves, too, people will arise, who will teach perversions of truth, so as to draw away the disciples after them.

31 Protož bděte, v paměti majíce, že jsem po tři léta nepřestával dnem i nocí s pláčem napomínati jednoho každého.

Therefore, be on your guard, remembering how for three years, night and day, I never ceased, even with tears, to warn each one of you.

32 A již nyní, bratří, poroučím vás Bohu a slovu milosti jeho, kterýž mocen jest vzdělati, a dáti vám dědictví mezi všemi posvěcenými.

And now I commend you to the Lord and to the message of his love – a message which has the power to build up your characters, and to give you your place among all those who have become Christ’s people.

33 Stříbra neb zlata neb roucha nežádal jsem od žádného.

I have never coveted anyone’s gold or silver or clothing.

34 Nýbrž sami víte, že toho, čehož mi kdy potřebí bylo, i těm, kteříž jsou se mnou, dobývaly ruce tyto.

You, yourselves, know that these hands of mine provided not only for my own wants, but for my companions also.

35 Vše ukázal jsem vám, že tak pracujíce, musíme snášeti mdlé, a pamatovati na slova Pána Ježíše; nebť on řekl: Blahoslaveněji jest dáti nežli bráti.

I left nothing undone to show you that, labouring as I laboured, you ought to help the weak, and to remember the words of the Lord Jesus, how he said himself – “It is more blessed to give than to receive.”’

36 A to pověděv, klekna na kolena svá, modlil se s nimi se všemi.

When Paul had finished speaking, he knelt down and prayed with them all.

37 I stal se pláč veliký ode všech, a padajíce na hrdlo Pavlovo, líbali jej,

All were in tears; and throwing their arms round Paul’s neck, they kissed him again and again,

38 Rmoutíce se nejvíce nad tím slovem, kteréž řekl, že by již více neměli tváři jeho viděti. I provodili jej až k lodí.

grieving most of all over what he had said – that they would never see his face again. Then they escorted him to the ship.