2 Samuelova 22
1 Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.
I izgovori David Gospodu rijeèi ove pjesme, kad ga izbavi Gospod iz ruku svijeh neprijatelja njegovijeh i iz ruke Saulove;
2 A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.
I reèe: Gospod je moja stijena i grad moj i izbavitelj moj.
3 Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
Bog je stijena moja, u njega æu se uzdati, štit moj i rog spasenja mojega, zaklon moj i utoèište moje, spasitelj moj, koji me izbavlja od sile.
4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.
Prizivljem Gospoda, kojega valja hvaliti, i opraštam se neprijatelja svojih.
5 Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.
Jer obuzeše me smrtni bolovi, potoci nevaljalijeh ljudi uplašiše me.
Bolovi grobni opkoliše me, stegoše me zamke smrtne. (Sheol h7585)
7 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.
U tjeskobi svojoj prizvah Gospoda, i k Bogu svojemu povikah, on èu iz dvora svojega glas moj, i vika moja doðe mu do ušiju.
8 Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
Zatrese se i pokoleba se zemlja, temelji nebesima zadrmaše se i pomjeriše se, jer se on razgnjevi.
9 Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.
Podiže se dim iz nozdara njegovijeh i iz usta njegovijeh oganj koji proždire, živo ugljevlje otskakaše od njega.
10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
Savi nebesa i siðe; a mrak bijaše pod nogama njegovijem.
11 I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.
I sjede na heruvima i poletje, i pokaza se na krilima vjetrnijem.
12 Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.
Od mraka naèini oko sebe šator, od mraènijeh voda, oblaka vazdušnijeh.
13 Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.
Od sijevanja pred njim goraše živo ugljevlje.
14 Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.
Zagrmje s nebesa Gospod, i višnji pusti glas svoj.
15 Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.
Pusti strijele svoje, i razmetnu ih; munje, i razasu ih.
16 I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.
Pokazaše se dubine morske, i otkriše se temelji vasiljenoj od prijetnje Gospodnje, od dihanja duha iz nozdara njegovijeh.
17 Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.
Tada pruži s visine ruku i uhvati me, izvuèe me iz vode velike.
18 Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
Izbavi me od neprijatelja mojega silnoga i od mojih nenavidnika, kad bijahu jaèi od mene.
19 Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
Ustaše na me u dan nevolje moje, ali mi Gospod bi potpora.
20 Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.
I izvede me na prostrano mjesto, izbavi me, jer sam mu mio.
21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.
Dade mi Gospod po pravdi mojoj, po èistoti ruku mojih dariva me.
22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
Jer se držah putova Gospodnjih, i ne odmetnuh se Boga svojega.
23 Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.
Nego su svi zakoni njegovi preda mnom, i zapovijesti njegovijeh ne uklanjam od sebe.
24 A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.
I bih mu vjeran, i èuvah se od bezakonja svojega.
25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.
Dade mi Gospod po pravdi mojoj, po èistoti mojoj pred oèima njegovima.
26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.
Sa svetima postupaš sveto, s èovjekom vjernijem vjerno;
27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
S èistijem èisto postupaš, a s nevaljalijem nasuprot njemu.
28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.
Jer pomažeš narodu nevoljnom, a na ponosite spuštaš oèi svoje i ponižavaš ih.
29 Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.
Ti si vidjelo moje, Gospode, i Gospod prosvjetljuje tamu moju.
30 Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.
S tobom razbijam vojsku, s Bogom svojim skaèem preko zida.
31 Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.
Put je Božji vjeran, rijeè Gospodnja èista. On je štit svjema koji se uzdaju u nj.
32 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?
Jer ko je Bog osim Gospoda? i ko je stijena osim Boga našega?
33 Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.
Bog je krjepost moja i sila moja, i èini da mi je put bez mane.
34 Činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.
Daje mi noge kao u jelena, i na visine moje stavlja me.
35 Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.
Uèi ruke moje boju, te lome luk mjedeni mišice moje.
36 Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.
Ti mi daješ štit spasenja svojega, i milost tvoja èini me velika.
37 Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.
Širiš korake moje poda mnom, te se ne omièu gležnji moji.
38 Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.
Tjeram neprijatelje svoje, i potirem ih, i ne vraæam se dokle ih ne istrijebim.
39 Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.
I istrebljujem ih, i obaram ih da ne mogu ustati, nego padaju pod noge moje.
40 Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.
Jer me ti opasuješ snagom za boj: koji ustanu na me, obaraš ih poda me.
41 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.
Neprijatelja mojih pleæi ti mi obraæaš, i potirem nenavidnike svoje.
42 Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
Obziru se, ali nema pomagaèa: vièu ka Gospodu, ali ih ne sluša.
43 I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.
Satirem ih kao prah zemaljski, kao blato po ulicama gazim ih i razmeæem.
44 Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.
Ti me izbavljaš od bune naroda mojega, èuvaš me da sam glava narodima; narod kojega ne poznavah služi mi.
45 Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.
Tuðini laskaju mi, èujuæi pokoravaju mi se.
46 Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.
Tuðini blijede, dršæu u gradovima svojim.
47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,
Živ je Gospod, i da je blagoslovena stijena moja. Da se uzvisi Bog, stijena spasenja mojega.
48 Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.
Bog, koji mi daje osvetu, i pokorava mi narode,
49 Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.
Koji me izvodi iz neprijatelja mojih, i podiže me nad one koji ustaju na me, i od èovjeka žestoka izbavlja me.
50 Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.
Toga radi hvalim te, Gospode, po narodima, i pojem imenu tvojemu,
51 Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
Koji slavno izbavljaš cara svojega, i èiniš milost pomazaniku svojemu Davidu i sjemenu njegovu dovijeka.
