2 Korintským 7

1 Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujmež se od všeliké poškvrny těla i ducha, konajíce posvěcení v bázni Boží.

With these promises, dear friends, let us purify ourselves from everything that pollutes either body or spirit, and, in deepest respect for God, aim at perfect holiness.

2 Přijmětež nás. Žádnémuť jsme neublížili, žádnému neuškodili, žádného neoklamali.

Make room for us in your hearts. In no instance have we ever wronged, or harmed, or taken advantage of, anyone.

3 Nepravím toho ku potupě, poněvadž jsem napřed pověděl, že jste v srdcích našich, abychom spolu mřeli, i spolu živi byli.

I am not saying this to condemn you. Indeed, I have already said that you are in our heart, to live and die together.

4 Mnohéť jsem k vám v mluvení důvěrnosti, mnohoť se vámi chlubím; naplněn jsem potěšením, rozhojňujiť se v radosti ve všelikém ssoužení našem.

I have the utmost confidence in you; I am always boasting about you. I am full of encouragement and, in spite of all our troubles, my heart is overflowing with happiness.

5 Nebo i když jsme byli přišli do Macedonie, žádného odpočinutí nemělo tělo naše, ale ve všem ssouženi jsme byli; zevnitř boje, vnitř strachy.

Ever since we reached Macedonia, we have had no rest in body or mind; on every side there have been troubles – conflicts without, anxieties within.

6 Ale ten, kterýž těší ponížené, potěšil nás, Bůh, skrze příchod Titův.

But God, who encourages the downcast, has encouraged us by the arrival of Titus.

7 A netoliko příchodem jeho, ale také i potěšením tím, kteréž on měl z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti, o vašem kvílení, a vaší ke mně horlivé milosti, tak že jsem se velmi zradoval.

And it is not only by his arrival that we are encouraged, but also by the encouragement which he received from you; for he tells us of your strong affection, your penitence, and your zeal on my behalf – so that I am happier still.

8 A ačkoli zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ač jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ačkoli na čas, zarmoutil vás.

For, though I caused you sorrow by my letter, I do not regret it. Even if I were inclined to regret it – for I see that my letter did cause you sorrow though only for a time –

9 Nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podlé Boha, tak že jste k žádné škodě nepřišli skrze nás.

I am glad now; not because of the sorrow it caused you, but because your sorrow brought you to repentance. For it was God’s will that you should feel sorrow, in order that you should not suffer loss in any way at our hands.

10 Nebo zámutek, kterýž jest podlé Boha, ten pokání k spasení působí, jehož nikdy líto nebývá, ale zámutek světa smrt způsobuje.

For, when sorrow is in accordance with God’s will, it results in a repentance leading to salvation, and which will never be regretted. The sure result of the sorrow that the world knows is death.

11 Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, jakou v vás způsobilo snažnost, nýbrž omluvu, nýbrž zažhnutí hněvu, nýbrž bázeň, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? Všelijak prokázali jste to, že jste nevinni v té věci.

For see what results that other sorrow – sorrow in accordance with God’s will – has had in your case. What earnestness it produced! What explanations! What strong feeling! What alarm! What longing! What eagerness! What readiness to punish! You have proved yourselves altogether free from guilt in that matter.

12 A ač psal jsem vám, však ne pro toho, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se křivda stala, ale aby vám zjevena byla pilnost naše o vás před oblíčejem Božím.

So, then, even though I did write to you, it was not for the sake of the wrongdoer, or of the man who was wronged, but to make you conscious, in the sight of God, of your own earnest care for us. And it is this that has encouraged us.

13 Protož potěšeniť jsme z potěšení vašeho. Ale mnohem hojněji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poočerstven jest duch jeho ode všech vás,

In addition to the encouragement that this gave us, we were made far happier still by the happiness of Titus for his heart has been cheered by you all.

14 A že chlubil-li jsem se v čem vámi před ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdě, tak i chlouba naše, kteráž byla před Titem, pravá jest shledána.

Although I have been boasting a little to him about you, you did not put me to shame; but, just as every thing we had said to you was true, so our boasting to Titus about you has also proved to be the truth.

15 Ano i srdce jeho k vám jest příchylnější, když rozpomíná se na poslušenství všech vás, kterak jste ho s bázní a s strachem přijali.

And his affection for you is all the greater, as he remembers the deference that you all showed him, and recalls how you received him with anxious care.

16 Protož raduji se, že ve všem mohu se vám dověřiti.

I am glad that I can feel perfect confidence in you.