2 Korintským 4
1 Protož majíce toto přisluhování, jakž jsme milosrdenství došli, neoblevujeme.
Therefore, since it is by God’s mercy that we are engaged in this ministry, we do not lose heart.
2 Ale odmítáme ukrývání neslušnosti, nechodíce v chytrosti, aniž se lstivě obírajíce s slovem Božím, ale zjevováním pravdy v příjemnost uvodíce sebe u každého svědomí lidského před oblíčejem Božím.
No, we have renounced the secrecy prompted by shame, refusing to adopt crafty ways, or to tamper with God’s message, and commending ourselves to everyone’s conscience, in the sight of God, by our exhibition of the truth.
3 Pakliť zakryté jest evangelium naše, před těmi, kteříž hynou, zakryté jest.
And, even if the good news that we bring is veiled, it is veiled only in the case of those who are on the path to ruin –
4 V nichž Bůh světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, aby se jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží. (aiōn g165)
people whose minds have been blinded by the God of this age, unbelievers as they are, so that the light from the good news of the glory of the Christ, who is the incarnation of God, should not shine for them. (aiōn g165)
5 Neboť ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sebe pak služebníky vašimi pro Ježíše.
(For it is not ourselves that we proclaim, but Christ Jesus, as Lord, and ourselves as your servants for Jesus’ sake.)
6 Bůh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, tenť se osvítil v srdcích našich k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista.
Indeed, the same God who said “Out of darkness light will shine,” has shone in on our hearts, so that we should bring out into the light the knowledge of the glory of God, seen in the face of Christ.
7 Mámeť pak poklad tento v nádobách hliněných, aby důstojnost té moci byla Boží, a ne z nás,
This treasure we have in these earthen vessels, so that its all-prevailing power may be seen to come from God, and not to be our own.
8 Když se všech stran úzkost míváme, ale nebýváme cele potlačeni; býváme vrtkáni, ale nebýváme docela zvrtkáni;
Though hard pressed on every side, we are never hemmed in; though perplexed, never driven to despair;
9 Protivenství trpíme, ale nebýváme opuštěni; býváme opovrženi, ale nehyneme.
though pursued, never abandoned; though struck down, never killed!
10 Vždycky mrtvení Pána Ježíše na těle nosíme, aby i život Ježíšův na těle našem zjeven byl.
We always bear on our bodies the marks of the death that Jesus died, so that the life also of Jesus may be exhibited in our bodies.
11 Vždycky zajisté my, kteříž živi jsme, na smrt býváme vydáváni pro Ježíše, aby i život Ježíšův zjeven byl na smrtelném těle našem.
Indeed, we who still live are continually being given over to death for Jesus’ sake, so that the life also of Jesus may be exhibited in our mortal nature.
12 A tak smrt v nás moc provodí, ale v vás život.
And so, while death is at work within us, life is at work within you.
13 Majíce tedy téhož ducha víry, podlé toho, jakž psáno jest: Uvěřil jsem, protož jsem mluvil, i myť věříme, protož i mluvíme,
But, in the same spirit of faith as that expressed in the words – “I believed, and therefore I spoke,” we, also believe, and therefore speak.
14 Vědouce, že ten, kterýž vzkřísil Pána Ježíše, i nás skrze Ježíše vzkřísí, a postaví s vámi.
For we know that he who raised the Lord Jesus will raise us also with him, and will bring us, with you, into his presence.
15 Nebo to všecko děje se pro vás, aby ta přehojná milost skrze díků činění od mnohých rozmohla se k slávě Boží.
For all this is for your sakes, so that the loving kindness of God, spreading from heart to heart, may cause yet more hearts to overflow with thanksgiving, to his glory.
16 Protož neoblevujeme, ale ačkoli ten zevnitřní člověk náš ruší se, však ten vnitřní obnovuje se den ode dne.
Therefore, as I said, we do not lose heart. No, even though outwardly we are wasting away, yet inwardly we are being renewed day by day.
17 Nebo toto nynější lehoučké ssoužení naše převelmi veliké věčné slávy břímě nám působí, (aiōnios g166)
The light burden of our momentary trouble is preparing for us a weight of imperishable glory, beyond all measure. (aiōnios g166)
18 Když nepatříme na ty věci, kteréž se vidí, ale na ty, kteréž se nevidí. Nebo ty věci, kteréž se vidí, jsou časné, ale které se nevidí, jsou věčné. (aiōnios g166)
We, all the while, gaze not on what is seen, but on what is unseen. For what is seen is transient, but what is unseen is imperishable. (aiōnios g166)
