2 Korintským 10

1 Já pak sám Pavel prosím vás skrze tichost a dobrotivost Kristovu, kterýžto v přítomnosti u vás jsem pokorný, ale v nepřítomnosti jsem k vám směle dověrný.

Now, I, Paul, make a personal appeal to you by the meekness and gentleness of the Christ – I who, ‘in your presence, am humble in my bearing towards you, but, when absent, am bold in my language to you’ –

2 Prosímť pak, abych přítomen jsa, nemusil se osvoboditi tou smělostí, na kterouž myslím, abych smělý byl proti některým, kteříž za to mají, že bychom my podlé těla chodili.

I implore you not to drive me to ‘show my boldness,’ when I do come, by the confident tone which I expect to have to adopt towards some of you, who are expecting to find us influenced in our conduct by earthly motives.

3 V těle zajisté chodíce, ne podlé těla rytěřujeme,

For, though we live an earthly life, we do not wage an earthly war.

4 (Nebo odění rytěřování našeho není tělesné, ale mocné v Bohu k vyvrácení ohrad, )

The weapons for our warfare are not earthly, but, under God, are powerful enough to pull down strongholds.

5 Podvracejíce rady, i všelikou vysokost, povyšující se proti umění Božímu, a jímajíce všelikou mysl v poddanost Kristu,

We are engaged in confuting arguments and pulling down every barrier raised against the knowledge of God. We are taking captive every hostile thought, to bring it into submission to the Christ,

6 A nahotově majíce pomstu proti každému neposlušenství, když naplněno bude vaše poslušenství.

and are fully prepared to punish every act of rebellion, when once your submission is complete.

7 Na to-liž jen, co před očima jest, hledíte? Má-li kdo tu naději o sobě, že by Kristův byl, pomysliž také na to sám u sebe, že jakož on jest Kristův, tak i my Kristovi jsme.

You look at the outward appearance of things! Let anyone, who is confident that he belongs to Christ, reflect, for himself, again on the fact – that we belong to Christ no less than he does.

8 Nebo bychť se pak i ještě hojněji chlubil mocí naší, kterouž nám dal Pán k vzdělání, a ne k zkažení vašemu, nebuduť zahanben;

Even if I boast extravagantly about our authority – which the Lord gave us for building up your faith and not for overthrowing it – still I have no reason to be ashamed.

9 Abych se nezdál listy strašiti vás.

I say this so that it doesn’t seem as if I am trying to overawe you by my letters.

10 Nebo listové prý jsou těžcí a mocní, ale přítomnost osobná jest mdlá, a řeč chaterná.

For people say ‘His letters are impressive and vigorous, but his personal appearance is insignificant and his speaking contemptible.’

11 Toto nechať myslí takový, že jacíž jsme v slovu skrze psání, vzdáleni jsouce, takoví také budeme i v skutku, přijdouce.

Let such a person be assured of this – that our words in our letters show us to be, when absent, just what our deeds will show us to be, when present.

12 Neboť my se nesmíme přimísiti aneb přirovnati k některým, kteříž sami sebe chválí. Ale ti nerozumějí, že sami sebou sebe měří, a přirovnávají sebe sobě.

We have not indeed the audacity to class or compare ourselves with some of those who indulge in self-commendation! But, when such persons measure themselves by themselves, and compare themselves with themselves, they show a want of wisdom.

13 My pak tím, což není odměřeno, nebudeme se chlubiti, ale podlé míry pravidla, kteroužto míru odměřil nám Bůh, tak že jsme dosáhli až k vám.

We, however, will not give way to unlimited boasting, but will confine ourselves to the limits of the sphere to which God limited us, when he permitted us to come as far as Corinth.

14 Nebo ne jako bychom nedosáhli až k vám, rozšiřujeme se nad míru. Až i k vám zajisté přišli jsme v evangelium Kristovu.

For it is not the case, as it would be if we were not in the habit of coming to you, that we are exceeding our bounds! Why, we were the very first to reach you with the good news of the Christ!

15 My tedy tím, což není odměřeno, nechlubíme se, cizími pracemi, ale naději máme, když víra vaše růsti bude v vás, že se rozšíříme dále podlé toho, jakž nám odměřeno,

Our boasting, therefore, is not unlimited, nor does it extend to the labours of others; but our hope is that, as your faith grows, our influence among you may be very greatly increased – though still confined to our sphere –

16 Abych ještě tam za vámi kázal evangelium, ne abych v tom, což jinému odměřeno jest, a jest hotové, chlubil se.

So that we will be able to tell the good news in the districts beyond you, without trespassing on the sphere assigned to others, or boasting of what has been already done.

17 Ale kdo se chlubí, v Pánu se chlub.

Let anyone who boasts make their boast of the Lord.

18 Nebo ne ten, kdož se sám chválí, zkušený jest, ale ten, kohož Pán chválí.

For it is not those who commend themselves that stand the test, but those who are commended by the Lord.